Farma Zvířat – rozbor díla k maturitě (8)

 

Kniha: Farma Zvířat

Autor: George Orwell

Přidal(a): Kamca+

 

George Orwell (1903–1950)

• Anglický prozaik, esejista a novinář. Narozen v rodině koloniálního úředníka v Motihari (Bengálsko, Indie).
• Vlastním jménem Eric Arthur Blair.
• Studoval v Anglii na elitní škole v Etonu.
• Několik let působil jako policejní úředník v Barmě, ale v roce 1927 odtud odešel s pocitem spoluviny za koloniální útlak.
• Od roku 1930 pracoval jako novinář a publikoval pod pseudonymem George Orwell, čímž se chtěl rozejít s minulostí.
• Jako novinář i jako bojovník na straně republikánů se účastnil španělské občanské války (kde byl raněn).
• Za 2. světové války pracoval pro britskou stanici BBC.
• Měl hluboké sociální cítění, sympatizoval s levicí, byl vášnivým socialistou a zastáncem rovnosti a sociální spravedlnosti. Nikdy ale nebyl členem žádné politické strany a stal se zapřisáhlým odpůrcem fašismu i totalitního komunismu, což se odrazilo v celém jeho díle.
• Zemřel v roce 1950 v Londýně na tuberkulózu.
• Dodnes patří k nejvýznamnějším literárním osobnostem 20. století. Jako satirik bývá často srovnáván s Franzem Kafkou a je označován za proroka našeho věku (předpověděl spoustu událostí v Sovětském svazu a ve východním bloku Evropy).
• Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů vůbec. Kompletní sbírka jeho esejů vyšla v angličtině ve čtyřech svazcích pod názvem Sebrané eseje, novinové články a korespondence.
• Orwell ve svých dílech vždy angažoval postavu, která měla autobiografické rysy (ve Farmě zvířat je to osel Benjamin).

 

Další autorova díla:

• 1984 – nejslavnější antiutopický román o totalitní diktatuře, absolutním sledování a manipulaci s pravdou.
• Trosečníkem v Paříži a Londýně – reportážní próza o lidech na okraji společnosti.
• Barmské dny – román těžící ze zkušeností v koloniální policii.
• Hold Katalánsku – reportážní kniha ze španělské občanské války.
• Farářova dcera, Bože chraň aspidistru, Nadechnout se.
• Cesta k wiganskému molu, Jak umírají chudí.
• Eseje: V břiše velryby (esej zabývající se mj. románem Obratník raka od H. Millera), Úpadek anglické vraždy.

 

Literárně-historický kontext

Světová literatura po 2. světové válce:

• Odraz války a holocaustu: snaha zachytit hrůzy války a varovat před nimi.
• Existencialismus: obraz krize měšťanské společnosti. Filosofický směr vycházející z myšlenek Sørena Kierkegaarda; ukazuje stav beznaděje v mezních životních situacích, úzkost, svobodu volby a odpovědnost.
• Neorealismus: objevuje se hlavně v italské próze a filmu (režisér Federico Fellini) ve 40. a 50. letech. Znamená návrat k realismu – snaha zobrazit surovou skutečnost, sociální problematiku, fašismus a život obyčejných lidí.
• Beatnici (beat generation): hnutí vzniklé v americké literatuře. Revolta, volný způsob života, tuláci, provokace, jazzová hudba. Vysmívali se morálce, pokrytectví a konzumní společnosti, byli velice výstřední.
• Rozhněvaní mladí muži: anglické hnutí 50. let; vyjadřovalo odpor proti pokrytectví společnosti a konvencím.
• Nový román (antiromán): směr francouzské poválečné literatury. Vznik nové románové formy – oslabení příběhu a tradičních postav, popis jevů bez příčinných souvislostí a následností, opakování určitých dějových souvislostí, experiment s jazykem.
• Absurdní drama (antidrama): člověk je zachycen v situaci úzkosti, osamělosti, bez moci, bez schopnosti smysluplně komunikovat. Převládá stereotyp a degradace lidství.
• Magický realismus: literární směr stírající hranice mezi snem, fantazií a skutečností.
• Postmodernismus: myšlenkový směr poslední třetiny 20. století; neguje avantgardní směry a experimenty, obrací se k tradici. Zpochybňuje koncepci jediné pravdy a optimismus historického vývoje.
• Literatura sci-fi a fantasy: rozvoj žánrů (např. J. R. R. Tolkien).

 

Související spisovatelé a díla:

• 2. světová válka v próze: Deník Anny Frankové; Günter Grass (Plechový bubínek); William Styron (Sophiina volba).
• Existencialisté: Albert Camus (Caligula, Cizinec).
• Rozhněvaní mladí muži: Kingsley Amis (Šťastný Jim); John Osborne (Ohlédni se v hněvu).
• Beatnici: Allen Ginsberg (Kvílení – básnická sbírka, Zkáza Ameriky, Kadiš a jiné básně); Jack Kerouac (Na cestě).
• Neorealisté: Alberto Moravia (Římanka, Horalka).
• Tvůrci nového románu: Alain Robbe-Grillet (Gumy); Nathalie Sarrautová, Michel Butor, François Mauriac.
• Postmodernisté a magický realismus: Umberto Eco (Jméno růže); Vladimir Vladimirovič Nabokov (Lolita).
• Tvůrci absurdního dramatu: Václav Havel (Zahradní slavnost); Samuel Beckett (Čekání na Godota); Eugène Ionesco (Plešatá zpěvačka).
• Člověk v totalitní společnosti: Alexandr Isajevič Solženicyn (Jeden den Ivana Děnisoviče).

 

Rozbor díla: Farma zvířat

Základní charakteristika literárního díla:

• Literární druh: Epika
• Literární forma: Próza
• Literární žánr: Satirický, antiutopický, alegorický román s prvky bajky (zvířecí alegorie na komunismus).
• Literární směr: Světová literatura 2. poloviny 20. století (anglická literatura po r. 1945).

 

Další informace o díle:

• Román vznikal během 2. světové války, vydán byl v roce 1945. Světovou popularitu si získal díky přesnému popisu nehumánnosti totalitních ideologií.
• Je to satirická zvířecí alegorie napsaná formou bajky (nejedná se ale o úplně čistou bajku, protože zvířata se zde vzbouřila proti lidem a bojovala s nimi v reálném světě).
• Na životě zvířat popisuje Orwell politické vztahy v totalitní společnosti. Farma je alegorií totalitního státu.
• Kniha je obrazem despotismu a násilí. Odhaluje a demaskuje všechny skutečnosti, které k totalitě vedou (jeden druh zvířat tyranizuje jiné).
• Rozpoznáme trefně zachycené rysy totalitních režimů. Některé z nich ovšem v době napsání díla ještě neexistovaly, což svědčí o obrovské předvídavosti autora.
• Je jasné, že se v podobiznách prasat a ostatních zvířat mnozí politici viděli. Kniha u nás mohla oficiálně vycházet až po pádu režimu v roce 1989.

 

Téma a myšlenka díla:

• V celém díle jasně poznáváme narážky konkrétně na Stalinův absolutismus a na komunismus celkově, avšak kritika je platná obecně.
• Orwell přesně vystihuje vývoj diktátorského režimu: Vše začíná nespokojeností s původní vládou, následuje vzpoura (revoluce) a zdánlivě lepší budoucnost (opojení z revoluce). Brzy se ale nastolí nová pravidla a logicky se někdo chce vyšvihnout nahoru (navzdory pravidlům, ale s omluvou „pro dobro všech“). Následují mocenské boje v čele, obviňování a odstraňování bývalých spojenců a nakonec úplný úpadek a návrat ke starým formám útlaku, mnohdy ještě daleko horším.
• Na začátku může být dobrá myšlenka, ale když se někteří dostanou k moci, ztrácí všechny zásady a hrají pouze ve svůj prospěch. Jde jim o moc a majetek, čehož se snaží dosáhnout „přes mrtvoly“. Tím pádem si potichu mění pravidla.
• Kritika lidí, kteří jsou u moci a zabíjejí, zneužívají a obelhávají ostatní. Autor knihou varuje před takovou situací a narážel i na to, že mnozí spojenci v tehdejší době SSSR leccos dovolili a odpustili v zájmu „společného dobra“.

 

Motivy a znaky díla:

• Alegorie, rysy bajky a pohádky.
• Totalismus – obrazově ukázán na zvířatech. Postupný růst přísnosti, nátlaku a pravidel. Reálný obraz situace je horší než to, co mají zvířata „nakukané“ v hlavách a čemu slepě věří.
• Píseň Zvířata Anglie – funguje něco jako hymna revoluce, později je Napoleonem zakázána.
• Sedm přikázání – základní zákony zvířat. Postupně jsou měněny a přepisovány (zvířata si je pamatovala správně, ale nebyla si natolik jista, aby poznala podvod, a spoléhat se na vlastní paměť je těžké, když všichni okolo tvrdí lži).
• Potlačování a falšování historie – podobně jako v komunistickém Rusku jsou dějiny a zásluhy upravovány tak, aby vyhovovaly vůdci.
• Vynucená přiznání – zvířata se udávají a přiznávají se k sabotážím, které nespáchala. Jsou k tomu donucena, aby posílila nenávist k vnějšímu nepříteli (Kulišovi) a zřejmým se stalo, že za vše špatné může on.

 

Ústřední postavy:

• Pan Jones – Majitel Panské farmy. Ke zvířatům není zrovna vstřícný. Představuje cara a kapitalistické vykořisťovatele.
• Prase Major – Staré, nemocné, ale respektované prase, které před smrtí vyburcuje ostatní k revoluci a vzpouře proti Jonesovi. Představitel Karla Marxe a V. I. Lenina.
• Prase Napoleon – Samopasovaný vůdce ostatních zvířat. Nejmocnější prase, nejchytřejší, ale nejmazanější. Podvodník, zrádce, pokrytec a prospěchář. Vymýšlí pravidla pro ostatní a sám se jimi neřídí. Představitel Josifa Stalina.
• Prase Kuliš – Konkurent Napoleona, přetahují se spolu o moc. Chytré a čestné prase, má dobré nápady a snaží se o modernizaci farmy. Napoleon ho ale nakonec vyžene. Představitel L. D. Trockého.
• Prase Pištík – Pravá ruka Napoleona, lhář a mistr propagandy. Přesvědčuje zvířata o správnosti Napoleonových kroků.
• Psi – Vycvičení pomocníci a tělesná stráž Napoleona. Zajišťují poslušnost strachem. Představují tajnou policii.
• Koně (Boxer a Lupina) – Pracují a udělali by cokoliv, aby farma vzkvétala. Věří, že jsou si všechna zvířata rovna. Boxer je kůň, největší dříč, idealista, čestný a nesmírně pracovitý. Je nakonec zrazen a poslán na jatka.
• Ovce – Hloupá zvířata, nepřemýšlející dav lidových vrstev. Jen tupě opakují naučené fráze, čímž znemožňují jakoukoliv diskuzi.
• Osel Benjamin – Nejstarší obyvatel farmy. Skrytý intelektuál, cynik a morous, který se projeví teprve tehdy, když jde o jeho přátele (Boxera). Moc dobře chápe celou situaci, ale nevidí způsob jejího řešení. Znázorňuje pasivního intelektuála. Orwell do něj vložil autobiografické rysy.
• Krkavec (Mojžíš/Moses) – Znázorňuje věřícího (náboženství), který nemá ve společnosti důležité místo, ale nejde se ho zbavit (vypráví o posmrtném ráji na Cukrkandlské hoře).
• Slepice – Zástupci nižších vrstev. Jejich vzpoura (když jim jsou odebírána vejce) končí tragicky.
• Lidé – Kapitalisté, vykořisťovatelé okolních farem, se kterými se nakonec prasata spojí.

 

Alegorie versus skutečnost:

• Šíření Leninovy ideologie / Parodie Mauzolea – vystavení lebky zemřelého Majora a její oslavování.
• Říjnová revoluce v SSSR – revoluce zvířat, násilné vyhnání Jonese z farmy.
• Narážka na Lenina – plán elektrifikace (zvířata staví větrný mlýn).
• Spor Stalina a Trockého / Vyhnání Trockého – mocenský boj Napoleona a Kuliše, následné vyhnání Kuliše z farmy.
• Pracovní nadšení (úderníci/stachanovci) – postava koně Boxera.
• Krize hospodaření bolševického režimu – stále menší příděly žrádla.
• Tajná policie (NKVD) – speciálně vycvičení psi.
• Pakt o neútočení (pakt Molotov-Ribbentrop) a Teheránská konference – dohoda a oslava s lidmi na konci knihy.

 

Kompozice díla:

• Kniha je rozdělena do 10 kapitol.
• Děj postupuje přísně chronologicky (od prvotní myšlenky na vzpouru, přes revoluci až po zavedení tvrdé diktatury).
• Využívá se zde kruhová (rámcová) kompozice – příběh začíná i končí na statku s názvem Panská farma pod bičem krutého vládce. Na začátku zvířata utlačuje člověk (pan Jones), na konci prase (Napoleon), které se člověku chováním i vzhledem zcela připodobnilo. Zvířata se tak ocitají přesně ve stejné bídě, ve které byla před revolucí.
• Je zde patrná silná gradace napětí – sledujeme postupné a nenápadné „utahování šroubů“, kdy se původní vznešené ideály pomalu a plíživě mění v absolutní totalitu.
• V závěrečných kapitolách autor záměrně využívá časových skoků (ubíhají celé roky, stará generace zvířat vymírá a nová si už revoluci nepamatuje), čímž umocňuje pocit beznaděje, zmaru a zapomnění historické pravdy.

 

Jazykové prostředky a stylistika:

• Jazyk je spisovný, bez archaismů a zastaralých slov.
• Na to, že jde o bajku neobvyklého rozsahu (slabší kniha / novela), obsahuje barvité popisy a přiléhavé výrazy.
• Hojný výskyt přímé řeči a živé dialogy.
• Vyprávění probíhá v er-formě, děj postupuje přísně chronologicky.

 

Časoprostor:

• Děj se odehrává na venkovském statku v Anglii (nejprve Panská farma, poté Farma zvířat).
• Čas není blíže určený. Záměrně není zasazen do konkrétního roku (ačkoliv alegoricky ukazuje na 1. polovinu 20. století), aby příběh působil nadčasově a univerzálně platil pro jakýkoliv diktátorský režim.

 

Dějová linie:

Zvířata žijí na Panské farmě pana Jonese ne v těch nejlepších podmínkách, ale jsou smířená se svým osudem. Jednoho dne, když se Jones opije, se ale všechna sejdou ve stodole, kde jim staré prase Major vypráví o revoluci, která má brzy přijít. Když za pár dní zemře, vzbouří se zvířata proti panu Jonesovi a vyženou ho i s ostatními lidmi z farmy.

Farma je přejmenována na Zvířecí farmu a do čela se postaví prasata jako nejchytřejší zvířata. Na mocenském vrcholu jsou prasata Napoleon a Kuliš, Napoleon ale plánuje samovládu. Oba se stále hádají. Na farmě začne platit nových sedm pravidel: Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel. Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel. Žádné zvíře nebude chodit oblečené. Žádné zvíře nebude spát v posteli. Žádné zvíře nebude pít alkohol. Žádné zvíře nezabije jiné zvíře. Všechna zvířata jsou si rovna. Zvířata je mají pro své blaho i pro kolektivní blaho dodržovat. A skutečně. Najednou se zlepší produktivita práce, zvířata se cítí svobodná a pracují více.

Situace se ale začne obracet, když se Napoleonovi podaří zbavit Kuliše. Pomocí svých psů, které si vycvičil k poslušnosti, proti němu poštve ostatní zvířata a vyžene ho z farmy. (Pištík) Je obratným komunikátorem a před hloupými zvířaty dokáže Napoleonovy myšlenky i činy přesvědčivě obhájit. Napoleon má tak v rukou veškerou moc a dopřává výhody i ostatním prasatům.

Uplyne rok a zvířata jsou prací unavená, pracovní podmínky jsou ještě horší, než když řídili farmu lidé. Vše, co je na farmě špatně, ale Napoleon svaluje na Kuliše. Mezi zvířaty vyhledává se svými psy jeho spojence a likviduje je. Zvířata si všímají, že stanovená pravidla nejsou některými dodržována, ale nikomu to nevadí. Nakonec se prasata přestěhují do domu, navléknou lidské šaty, začnou spát v postelích. Sedm pravidel se mění v jedno: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.

V závěru se na farmě setkávají prasata s okolními farmáři. Ostatní zvířata za oknem pozorují jejich hodování a karban. Lidé prasata obdivují, jak si dokázala ostatní podrobit. Napoleon přejmenuje farmu ze Zvířecí zpět na Panskou. Zvířata venku pochopila, že už není rozdíl mezi lidmi a prasaty.

 

Reakce na dílo, inspirace dílem:

• Dílo bylo v roce 1954 zfilmováno do podoby animovaného příběhu (režie Joy Batchelor a John Halas; délka 72 minut).

 

Osobní názor:

Kniha je velmi přesná v charakteristikách režimů. Dokonale popisuje rozvoj a stupňování nátlaku a postupné rozmáhání se jedinců. Orwell byl nadčasový, dokázal perfektně popsat režim, který u nás později zavládl. Kniha je vtipná a dokázala jsem se do ní během chvilky začíst. Bavila mě, protože popis režimu byl skvěle převeden na zvířata. Výborná personifikace (prasata = vedoucí vrstva, ovce = manipulovatelný dav).

 

Úryvek

SEDM PŘIKÁZÁNÍ

1. Každý, kdo chodí po dvou nohách je nepřítel.
2. Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla, je přítel. → Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší.
3. Žádné zvíře nebude chodit oblečené.
4. Žádné zvíře nebude spát v posteli (s prostěradly).
5. Žádné zvíře nebude pít alkohol (přes míru).
6. Žádné zvíře nezabije jiné zvíře (bez příčiny).
7. Všechna zvířata jsou si rovna, (ale některá jsou si rovnější).