Počátky písemnictví, slovesné projevy nejstarších civilizací

Jméno: Počátky písemnictví, slovesné projevy nejstarších civilizací, Řecko a Řím

Přidal(a): M.

Počátky písemnictví

vznik první literatury počítáme 3500 BC
první podoba písma – piktogramy – 1 slovo zaznamenané obrázkem → pak ideogramy (=grafický symbol reprezentující nějaký obsah) → klínové písmo
v Mezopotámii se vyvinulo obrázkové písmo v klínové
v Egyptě se vyvinuly z piktogramů hieroglyfy
Féničané (14. – 13. st. BC) zavedli abecední hláskové písmo
Mezopotámie – prvně Summerové, Akkadové, Babyloňané, Asyřané, Peršané

Literatura:

Summeroakkadská literatura – zlomky eposů, hymnů, mýtů; Epos o Gilgamešovi
Babylonská literatura – Chammurapiho zákoník – oko za oko, zub za zub; práva a povinnosti
- – zachovala se nejstarší mapa tehdy známého světa

Asyrská literatura – Aššurbanipala – asyrský král – založil knihovnu
Perská literatura – Avesta – soubor duchovních spisů Zarathustra – náboženství zoroastrismus (vztah dobra a zla) – modlitby, obřadní písně, hymny, rituály

Egypt

1.stará říše-pyramidy – nejstarší památky
2.střední říše
3. nová říše
literatura – Knihy mrtvých – rady mrtvým, jak se chovat v podsvětí;vlastní životopis Synůhetův; Achnatanův hymnus na slunce

Syropalestina – Féničané, Aramejci, Izraelité

Fénická literatura – fénické písmo vzniklo asi 1300 BC, obsahovalo 22 znaků – z něhož vzniklo řecké písmo a latinka

Aramejská literatura – archiv klínopisných tabulek – psané jazyky okolních národů

Hebrejská literatura – nejvýznamnější památka Bible

Indie – kolem 1600 BC dorazili naa toto území Áriové

původní obyvatelé Drávidové

Áriové vytvořili indoevropský literární jazyk – sanskrt

hinduismus – rozdělení obyvatel do kast; ; cíl hinduisty je dosáhnout Nirvány
budhismus Buddha
literatura – Védy (knihy moudrosti) – tvoří základ hinduistického myšlení;dlouho předávány ústně, pak až v psané podobě
Védy – se dělí na brahmány – knihy, které mluví o smyslu obětí a o vedení obřadů a na upanišády – úvahy o lidském životě

Rgvéda – pouze pro kněží

Ramajána – hrdinský epos, princ Ráma vysvobozuje svoji manželku, pomáhá mu král opic Hanuman

Mahabhárata – epos, přes 200 tisíc veršů, o bratrovražedném boji o trůn

Nápisy krále Ašóky – zákoník vytesaný do kamene

Díla počátku našeho letopočtu

Pančatantra – obshuje drobnou epiku, pohádky, bajky

Kalidása – brahman, básník, asi ve 4. století -Šakuntala – lyrická hra, inspirace mahapháratou – oblak poslem lásky – soubor milostných básní, hrdina ve vyhnanství posílá po oblaku vyznání své milé

Kamasútra – příručka sexuálního života

Čína – kulturní civilizace vznikla 2200 BC

původní ideografické písmo se používá dodnes
kultura ovlivněna filozoficko-náboženskými směry
konfuciánství – učení o šlechetnosti, respektování autorit a moudrosti – Konfucius – mudrc, politik
taoismus – učení o řádu světa a kosmu
jing a jang – protikladné principy
raná literatura – kniha proměn kniha písní
filozofické spisy – Konfucius – hovory

Arábie – sedmé století n. l. , Korán, legendy, přikázání, mravní zákony

Antická literatura

Antika – kultura starověkého Řecka a Říma

počátek první tisíciletí BC do 1. pol. 1. tisíciletí našeho letopočtu

Řecká literatura

archaické období
klasické období
helénské období

Atény sídlem kultury a vzdělanosti

Homér

Illias – o Trójské válce, o Trójském koni, o Achylovi; 15 tisíc veršů
Odyssea – o Odysseovi, který se vrací z Trójské války

Hesiodos

Ezop – bajkář – společenská satira, kritika tehdejší společnosti

Anakreon

Sapfó – básnířka – milostná poezie

Pindaros – náboženské písně, morální hodnoty

Attické období – 5. století až 330 BC – období rozkvětu antické literatury

Rozvoj dramatu

Tragédie – Aischylos – zavedl druhého herce, jenom sedm tragédií se zachovalo – přednost božské spravedlnosti před lidskou, neměnný osud

Oresteia – Agamemnon, Oběť na hrobě, Usmířené Lítice

Sofokles

zavedl třetího herce, píše o Thébách, napsal kolem 115 her- dochovalo se sedm
postavy se proviní proti božské morálce a jsou tvrdě potrestáni
Král Oidipus, Antigona

Euripides

zpracovává mýty netradičním způsobem – začleňuje duševní pochody postav
Deux ex machina – „bůh ze stroje“ – božský zásah do neřešitelné situace
napsal celkem asi 80 her – dochováno 17
Trojanky, Elektra, Ifigenie v Tauridě, Medea (Medea ze žárlivosti zabije princeznu, jejího otce, své dva syny)
dramatické, vášnivé situace

Aristofanes

autor komedií
napsal 44 komedií (kompletně se dochovalo 11, z ostatních část)
Jezdci – dva soupeři se snaží obyvatele přimět k pol. Přízni, vyhrává ten, co umí lépe ovlivnit lidi
Žáby – kritizuje ostatní spisovatele, kteří píší tragédie
Lysistrade – „řecká dívčí válka“ ženy z obou klanů se domluví na způsobu, jak usmířit muže

Historická próza – Hérodotos – nazýván „otcem dějepisu“

Dějiny – sepisuje dějiny Řecka, vrací se i k bájím a mýtům, přidávábi různé příběhy, povídky – historicky nepříliš spolehlivé

Thukydides – jeho dějiny historicky spolehlivé i objektivní

Dějiny peloponéské války – sám se účastnil bojů, pracoval s různými hist. Prameny

Xenofon – Vzpomínky na Sokrata, Sokrates zesměšňován

řečnictví – nejváženější obor – politické, slavnostní (Demosthenes – nejvýznamější řecký řečník
ostré řeči proti Filipu Makedonském -Filipiky

Filisofie – sofisté – učitelé moudrosti, vydělávali si učením v ulicích

Sokrates – nejvýz. Ovlivnil athénské myšlení – metoda dialogu – nikdy nic nenapsal
Platón – Sokratův žák – zaznamenal Sok. myšlenky – Ústava, Faidros – krása, ideje, Symposion – o lásce, Obrana Sokratova
Aristoteles – Rétorika- zákl. pravidla vystupování na veřejnosti, Poetika – rozebíral eposa tragédii – zásada tří jednot

Helénistické období – 4. stol. BC

centrem Alexandrie, doba vlády Alexandra Makedonského
největší starověká knihovna
Menandros – nová attická komedie, osudy lidí, každodenní život, manželské problémy, majetek (Mrzout, Spor o dítě, Ostříhaná)

Římské období – kolem 2. stol. BC

Plutarchos – spisovatel, historik
O lásce a přátelství; Životopisy slavných Řeků a Římanů

Římská literatura

st. BC se začíná objevovat latina – administrativní zápisy, náboženské texty

Období:

1. Archaické (240 – 80 BC)

– přebírání a překládání hotových děl a témat z řečtiny

Titus Maccius Plautus – navazuje na řecké drama

komedie – zpívaná sóla – contica
vytváří komické charaktery (vychytralý otrok, lakomec)
zachovalo se 21 děl:Vychloubačný voják, Lišák Pseudolus, Komedie o hrnci

Publius Terentius Aferne – ne tolik oblíbený, ale daleko propracovanější díla – Dívka z Andru

2. zlaté období – v 1. st. BC

– Marcus Tullius Cicero – řečník, působil u soudu, v politice; Řeč proti Catilinovi, Listy přátelům – vysvětlují hist.události, O povinnostech; zavražděn svými odpůrci

– Gaius Iulius Caesar – Zápisky o válce galské – popisování tažení v Gálii; zŹápisky o válce občanské

– Titus Livius – Od založení Říma – dějiny Říma od počátku po jeho součastnost

-Lucretius carus – věnoval se epikurejské filosofii – život bez zla a strastí – psal básně; O přírodě

– Gaius Valerius Catullus – zasloužil se o rozvoj lyrické poezie, proslul milostnou lyrikou; Kniha veršů

– epická poezie – rozvíjí se za císaře Augusta

– Ovidius,Vergilius, Horatius

Publius Ovidius Naso – epická poezie, lyrická milostná poezie; Proměny – epická, od stvoření světa až po současnost; lyr. poezie – Umění milovat – milostná, rady mužům a ženám, jak si udržet lásku; Listy Heroin

Publius Vergilius Naro – úsilí o povznesení Říma, návrat k tradičním ctnostem – Aeneis – osudy hrdiny Aenea, dlouhá plavba, založení města, přes 10 000 veršů; Zpěvy pastýřské – alegorie, předvídá narození chlapce, který má přinést „zlatý věk“

Quintus Horatius Flaccus – lyrická poezie, potlačuje city, vášně a upřednostňuje rozum; Epódy, Satyry – kritizuje nešvary Římanů (ale ne politiku), „zlatá střední cesta“ – umírněnost, nepřejídat se ani nehladovět; Ódy – oslavuje přírodu, vlast, císaře

3. stříbrné období – smrt Augusta – 117 n. l. císař Hadrian

– rozvoj dramatu, dějepisectví, satyra

– Lucius Aeneas Seneca – Listy Lucilinovi – dopisy příteli, etická a filisofická zamyšlení nad dobou, lidmi, společností; O Dobrodiních; Dialogy – filosofické, psych. a etické otázky; psal také drama – napsal9 tragédií

– Publius Cornelius Tacitus – nejvýz. Historik Říma, začal pracovat až při uvolnění poměrů; Letopisy, Dějiny – 30 knih, od smrti Augusta do konce 1. st. n. l. kritizuje pasivitu, úplatkářství, zbabělost

4. pozdní období – vláda císaře Hadriana – 476 zánik Říma

– Marcus Aurelius Antonius Augustus – válečné výpravy, „ filosof na trůně“ ; Hovory k sobě

– Ammianus Marcellinus – poslední velký římský historik; Dějiny (Dějiny římské říše za soumraku Antiky) – 31 knih, vzorem Tacitus – navazuje na něj