Počátky realismu v české literatuře - umělecký směr

Jméno: Počátky realismu v české literatuře

Přidal(a): sliwkova.svetlana

léta 19. stol. (někdy uváděno jako IV. etapa NO)
směřování od romantismu k realismu, dovršení procesu NO v hosp., pol. a kulturním životě
reálné zobrazení světa, kritika nedostatků, snaha o nový obraz národního života
literární útvary: epigram (kritická, vtipná, útočná satirická báseň s pointou)

elegie (žalozpěv, báseň vyjadřující smutek, původně pol. ráz)

povídka, satira (kritika soudobé společnosti), novela

témata:

prostituce, těžká práce, práce dětí, manželské problémy(nevěra, žárlivost, finanční problémy, alkohol,…)

na jednom hrdinovi ukazují obecný charakterový typ, typický hrdina v typických životních situacích (= opak romantismu)
postavy mluví charakteristickým jazykem(nářečí), detailní a přesný popis prostředí

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

klasik české politické satiry, kritik soudobé společnosti, zakladatel moderní české žurnalistiky
novinář, literární kritik, básník, satirik a překladatel
narodil se v Borové u Chotěboře v německy mluvící rodině, studoval na německých školách (Německý-Havlíčkův Brod), Nj ale nepovažoval za rodný jazyk→národní cítění se v něm probudilo při studiích filozofie, vstoupil do semináře→vyloučen za pokrokové smýšlení a názory (odsuzoval kasárenský způsob života) →začal psát epigramy (s krutým vtipem a útočnými myšlenkami) na církevní dogmata a morálku
odešel do Ruska jako vychovatel→poznal carský absolutismus – potlačuje stejně jako rakouský režim
redaktor Pražského posla, vlastní Národní noviny a příloha Šotek (zavedl zahraniční rubriku, pravidelné otiskování fejetonů), Pražské noviny a příloha Česká včela, Slovan (v Kutné Hoře)
ke konci 1951 násilně převezen do Brixenu (Tyrolsko) – ve vyhnanství téměř 4 roky, největší díla
zemřel nedlouho po svém návratu domů na plicní chorobu
překládal z polštiny, ruštiny (př. Gogolovy Mrtvé duše)

Obrazy z Rus

– změna pohledu na slovanskou otázku, poznává carský absolutismus→ostrý kritika Ruska

Epigramy

(Církvi, králi, vlasti, múzám, světu) – soubory epigramů

útočil na vše, co lidi ohlupuje a udržuje v područí – především kritika církve, policie a státní moci

Tyrolské elegie

– ironické zobrazení tajného převozu do Brixenu a vyhnanství; jednou v noci pro něj poslali kočár s policajty, předali mu vzkaz od Bacha, že potřebuje změnu povětří.

Král Lávra

– satiricky a humorně zpracovaná látka irské pohádky o králi s oslíma ušima→narážky na omezenost a tupost panovníků (Ferdinand „Dobrotivý“)

Lávra není zlý, ale má divnou „slabost“. Nechává se stříhat jen jednou do roka a holiči skončí na šibenici. Přichází řada na Kukulína, matka za něj oroduje, a protože je král hodný, slituje se nad ním, ale Kukulín musí slíbit, že smlčí, co zhlédl pod vlasy. Kukulín to nevydrží a pošeptá tajemství do staré vrby. Kolem vrby táhnou čeští muzikanti a jeden si udělá z vrby kolíček. Pak hrají na královském plese. Basa řve „Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!“. Lidé to přijali a dokonce se jim ty uši s korunou líbily.

Křest sv. Vladimíra

– útočné přepracování návrhu z Nestorova letopisu (jak ruský kníže Vladimír nařídil utopit v Dněpru sochu pohanského boha Peruna)

Car posílá drába k bohu Perunovi, aby mu na jeho svátek zahřměl. Perun si stěžuje na těžkou službu a nechce mu vyhovět (vulgarismy). Za svou neposlušnost je souzen a utopen v Dněpru. V zemi nastává bezbožnost, ale svět zůstává stejný (šlechta pracovala hubou, sedláci rukama). Jen církev byla nespokojená a chtěla na carovi nového boha (kdyžs nám zabil pánaboha, opatř nám jiného!). Sejde se ministerská rada a navrhují své kandidáty, vypisují konkurz. Církve se předhánějí, která je nejcírkvovatější. Tímto křest končí, Havlíček ho nestihl dokončit. Dobásněn jiným autorem.
degradace božství, kritika církve a absolutistické vlády, zesměšnění, groteska a nadsázka→karikatura

Božena Němcová

zakladatelka venkovské prózy – realistický obraz venkovského života v pol. 19. stol., ale v závěru idealizace (romantická představa světa usmířeného – vliv utopického socialismu)
narozena ve Vídni jako Barbora Panklová, dětství v Ratibořicích (Náchodsko), vliv babičky Magdaleny Novotné, v 17 letech provdána za úředníka Josefa Němce→kvůli jeho zaměstnání se často stěhovali (Praha, Chodsko, Litomyšl, Slovensko – poznávání míst), špatná finanční situace, 4 děti (obrovská bolest při smrti nejstaršího Hynka)
v Praze se stýkala s vlastenci a literáty
citlivá k soc. otázkám, úsilí o spravedlivější společnost, boj za lepší postavení ženy ve společnosti, projevovala vlastenectví a odvahu (účast na pohřbu K. H. Borovského – manifestace)

do literatury vstoupila vlasteneckými verši Ženám českým

sběratelka pohádek, které dále upravovala (novelistické – reálné příběhy, bez nadpřirozených sil, vítězí rozum a vtip), nadaná vypravěčka→ Národní báchorky a pověsti (Chytrá horákyně, Sedmero krkavců, Princ Bajaja) a Slovenské pohádky a pověsti

Obrazy z okolí domažlického

– život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje→vzor pro další spisovatele

Povídky:

– Chudí lité, Pan učitel, Dobrý člověk, Chýše pod horami (obraz Slovenska, idealizace česko-slovenských vztahů),

Karla

– matka vydává svého syna za dívku, aby nemusel na vojnu, v dospělosti se do Karly zamiluje jeden chlapec, Karla zase miluje svoji nejlepší kamarádku, prozradí se a dobrovolně odchází na vojnu, pak se s ní ožení – idealizace

Divá Bára

– dcera pastýře Jakuba, nový typ dívky (nezávislá, nepodřízená muži), silná, temperamentní, statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá, odvážná a smělá, urostlá x Elška z fary (citlivá, jemná); Bára přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti (Bára se v zájmu své přítelkyně staví proti obecnému mínění, projevuje statečnost)→úsilí o lepší postavení ženy ve společnosti

Babička

1855
Obraz venkovského života
dílo vzniká po smrti syna Hynka, finanční nedostatek
vzpomínky na dětství rozšířené o poznání lidového života, snaha ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti a dobrotivosti člověka
ústřední postava – babička (Magdalena Novotná) – prostá, moudrá, zkušená žena, laskavá, pracovitá, vztah k přírodě, zvířatům (včeličky, psi), vlasti, dobro konané kněžnou = dobro babiččino→dobrý člověk
Proškovi (Panklovi)– babiččina dcera jako zpanštělá matka, srdečný otec
děti – Barunka (zvídavá, citlivá), Vilém, Jan a Adélka (bezstarostné, hravé)
lidové typy – mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova, Viktorka
panstvo – Paní kněžna (Zaháňská, koná dobro na radu babičky (př. práce pro tátu Kudrnových, vykoupení Jakuba z vojny, naplnění lásky Hortensie k malíři)→idealizace skutečnosti), komtesa Hortensie (citlivá, jemná)
řada obrazů z venkovského života, příjezd babičky na Staré bělidlo, její všední den, návštěvy ve mlýně, příjezd pana Bayera z Krkonoš, myslivcovo vyprávění o Viktorce (epizodní příběh), návštěva u paní kněžny na zámku (vyprávění o Jiříkovi, vojně, pobytu ve Slezsku), pouť do Wambeřic, obraz ročních období (přástky, štědrovečerní zvyky, masopust, vynášení smrti, jarní povodeň, čarodějnice, dožínky, škola), příběh Kristly a Jakuba Míly, Barunčino dospívání (Orlík), babiččino stáří a smrt, pohřeb („Sťastná to žena“)
kompozice: prolog – vzpomínka na babičku

2 dějová pásma – příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté

od 8. kap. rámec – Staré bělidlo v proměnách ročního období

epilog – poslední léta babiččina, pohřeb

V zámku a podzámčí

– Nymbursko, protiklad 2 světů – života pánů a chudých lidí v podzámčí→kontrast – sobectví a bezcitnost x obětavost a vzájemná pomoc, panský pes x utrpení dětí, přepych x chudoba a zápas s cholerou

Skočdopolovi (koupený titul von Springfield, hrají si na šlechtu), mamsel Sára, pes Joli
lékař (dobrý člověk, zná oba světy), Karásková, děti Vojtěch a Jozífek, krejčí Sýkora, komorná Klárka
zlom a obrat v závěru povídky – nemocná Skočdopolová začne pomáhat chudým→idealizace

Pohorská vesnice

Domažlicko, ideální shoda vrchnosti s poddanými→nejvyšší míra idealizace

Humor a satira v české literatuře

– objevuje se od 14.stol. – literatura je laicizována – je psána šlechtou pro šlechtu za účelem pobavení

reakce na soudobé poměry (př. politika), společenské otázky→kritika, zesměšnění

Mastičkář

První drama, původně součástí Her tří Marií. Marie jdou na trh koupit masti, aby nabalzamovaly Kristovo tělo. Potkávají mastičkáře-středověký lékař, který na trhu vychvaluje své masti, je to ale šarlatán-neléčí.

Je to satira na středověké léčitele.

Podkoní a žák

Žákovská satira ve formě sporů – podkoní x žák vysoké školy- oba si vychvalují své povolání, ale ve skutečnosti jsou chudí, končí to rvačkou

Hradecký rukopis

Satira, nejznámější dílo té doby, kritizuje společenské nedostatky

1.část – Satira o řemeslnících a konšelích – krátké obrazy vystřižené ze života řemeslníků-nepoctivost, řezník okrádá lidi, polévá maso vodou a levnější vydává za dražší

2.část – Desatero kazanie božie – autor probírá jednotlivá přikázání z bible, jak kdo hřeší, nejčastěji 7 přikázání – nepokradeš

3.část – bajka o lišce a džbánu- i chytrá liška se dopustí hlouposti

představitelé :

Karel Havlíček Borovský

Svatopluk Čech

básník, prozaik (satirik a fejetonista), novinář, ruchovec
narodil se v Ostředku u Benešova, idylické dětství (laskavé prostředí domova, česká krajina) vystudoval práva, působil jako advokátní koncipient, později se věnuje literatuře, 20 let vydával časopis Květy, cestoval (Černé moře, Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko)
básník, oslava člověka a dělníka, vlastenectví, sklon k humoru a satiře (alegorie)
označován za posledního básníka obrozenské doby

satiry ve verších – Hanuman – zvířecí epos, obraz opičího města, zaměřen proti chybám české národní povahy, kritika lhostejnosti maloměšťáků, ironizuje napodobování a opičení se po cizině, úřednickou byrokracii; Hanuman – syn opičího krále, v zajetí lodníka, který ho provází světem, se naučí lidským zvykům→dostává se zpět mezi opice a zavádí špatné lidské zvyky, Hanuman chce lidskou ženu, je zajat a končí ve zvěřinci

próza: satiry – broučkiády Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století – ostrá kritika maloměšťáctví (zbabělost, bezcharakternost, falešné vlastenectví, prospěchářství); komický hrdina – pražský měšťák Matěj Brouček – žije bez práce, vybírá jen činžovné, stěžuje si na nájemníky, omezený, lakomý, neschopný, zájem o jídlo a pití, nemá odvahu postavit se za svou věc – falešné vlastenectví x Janek od Zvonu, ocitá se ve středověké Praze v době husitských válek

Jaroslav Hašek (1883 – 1923)

– považován za světového spisovatele

dětství v Lipnici u Havlíčkova Brodu (festival Haškova Lipnice), odpor k Rakousku-Uhersku, nespokojen se životem→vedl bohémský život, tuláctví
anarchista, provokatér, odpor k politikaření→protiměšťácký humorista
za první sv. války vojákem rakouské armády (91. pěší pluk v Českých Budějovicích)→ruské zajetí, bojuje v legiích, přechází na stranu Rudé armády, spolupracuje jako novinář a redaktor, vydává časopis Naše cesta→1920 návrat do Čech, ústraní, své dílo nedokončil

1911 zakládá Stranu mírného pokroku v mezích zákona→Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona – základ české moderní humoristické literatury, satira, parodie na tehdejší dobu, hovorný jazyk

Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy

humoristické předválečné povídky

Osudy dobrého vojáka Švejka a jiné podivné historky

poprvé postava Švejka, před 1. sv. válkou

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

4dílný satirický humoristický román, nedokončen
satira na rakouský militarismus a klér na pozadí 1. sv. války, výsměch prohnilosti rakouské monarchie

postava: Josef Švejk – literární typ (člověk válečné doby hájící své právo na život)

dvojakost: genialita x idiotství; moudrý blázen x prostomyslný dobrák

neustále aktivní, rafinovaný, nic ho nevyvede z míry, obratně se vyrovná s každou situací, uvádí k absurdnosti rozkazy, zájmy státu

destruktivní typ – vytváří zmatek, rozklad vojska zevnitř, dezorientace

internacionální typ – dobově podmíněný, umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle

Švejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády, představitelé státní moci (byrokracie)

nadporučík Lukáš, poručík Dub, hejtman Ságner, polní kurát Katz – zachycení s groteskní nadsázkou, ztělesnění zla, hlouposti a tuposti, omezenosti, povýšenosti, chorobné ctižádostivosti

Švejkovy osudy po odvodu na vojnu – příběh cesty na frontu a do zajetí
forma: uvolněná, často nedějová, volně přiřazované epizody, dokumentaristické postupy (citace vojenských rozkazů, předpisů, vojenských novinových článků, vyhlášek, přísloví, prupovídky, písně)
jazyk: lidová čeština, vulgarismy (fce charakterizační), germanismy
ironie, parodie, posměšné napodobování, situační humor
román přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován (E. F. Burian, B. Brecht), zfilmován (S. Rašilov, R. Hrušínský)

Karel Poláček

Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Pocházel z rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu.

Po gymnáziu pak studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní.

Stal se redaktorem Lidových novin. Přispíval do nich svými sloupky, reportážemi ze soudních případů, povídkami a fejetony. Za okupace psal do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady. Aby se uživil, začíná Poláček místo právnických znalostí uplatňovat v žurnalistice spíše svůj literární talent a ostré postřehy.

V novinářské činnosti přetrvává až do roku 1939, kdy je jeho poklidná činnost zase přerušena, tentokrát vpádem německých fašistů. Karel Poláček byl Žid, a k jeho velké smůle se stali právě Židé terčem největší německé nenávisti. Proto, jako statisíce jiných Židů, byl v roce 1943 odvlečen do Terezína (přihlásil dobrovolně do transportu poté, co do něj byla zařazena jeho životní družka) a pak transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 19. října 1944 umírá.

Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu, o otci a synovi-fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Micholup a motocykl – svými „výhodnými“ nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit).

Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. světovou válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.

Za okupace vydal Poláček pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí – Hostinec u Kamenného stolu. Posmrtně pak byla vydána Poláčkova humorně laděná kniha Bylo nás pět. Pro děti je také určená pohádka Edudant a Francimor. Poláček byl mimo jiné i velkým znalcem a sběratelem židovských anekdot.

Osvobozené divadlo

avantgardní divadelní scéna založená skupinou Devětsil v roce 1925 (první hra Cirkus Dandin (nepochopeno)

cílem byla kritika společnosti, reakce na tehdejší dobu
silně levicově orientováno, vliv dadaismu, futurismu, poetismu; díla Apollinaira, Bretona, Marinettiho
představitelé Jan Werich, Jiří Voskovec a Jaroslav Ježek, režisér Jindřich Honzl
první hra Vest pocket revue – 1927, více než 100 repríz, komické výstupy, písně
do 1932 hry spíše zábavné, satira a pol. kritika se začala objevovat až později, program připraven jen rámcově→dialog s diváky, improvizace na scéně podle reakcí publika, část programu hudební (na náhodně vybraná slova publikem složil J. Ježek během představení text i melodii, vliv jazzu), zavedení forbín (předscéna) – improvizované dialogy před oponou, reakce na aktuální pol. a kulturní události, původně vznikly díky poruše kulis při jednom z představení (zabavení diváků), historické náměty her a exotické prostředí→převedeno do místních poměrů (př. Sever proti jihu, Golem, Nebe na zemi, Ostrov Dynamit, Fata morgana)
po roce 1932 – první pol. hra Caesar (upozornění na nebezpečí fašismu, kritika společnosti→pol. divadlo), Osel a stín→ještě větší posunutí doleva, propagování myšlenek socialismu, Kat a blázen→ vypovězení ze sídla Umělecké besedy→“spoutané divadlo“ se sídlem v divadle Rokoko na Václavském náměstí, nejlepší hry Balada z Hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora
1936 – návrat do paláce U Nováků a i k původnímu názvu, hry Svět za mřížemi, Pěst na oko vedly k jeho zániku→1938 zavřeno→1939 emigrace hlavních protagonistů do USA
po 2. sv. válce se Werich s Voskovcem snažili o obnovení divadla hrou Divotvorný hrnec, ale spol. poměry nebyly pol. satiře nakloněny, společnost byla orientována levicově→museli by kritizovat to, za co v předchozích letech bojovali, objevily se rozpory mezi autory, po emigraci Voskovce divadlo zaniklo úplně
na toto divadlo navázal J. Werich s M. Horničkem Divadlem ABC a později i Semafor

Jan Werich (1905 – 1980)

– spolu s Voskovcem studoval na reálném gymnáziu, později práva (nedokončil), v 1927 s Voskovcem uvedli představení Vest pocket revue→ spolupracovali jako autoři i herci, vytvořili osobitou komediální dvojici→1939 emigrace do USA, po válce spolupráce s M. Horníčkem, hrál v několika filmech (Hej rup!, Svět patří nám, Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král), cestopisná kniha Italské prázdniny, pohádky Fimfárum

Jiří Voskovec (vl. jménem Wachsman) (1905 – 1981)

– židovského původu, spoluzakladatel Osvobozeného divadla, po válce znovu odešel do USA

V+W písně – Tmavomodrý svět, Ezop a brabenec, David a Goliáš, Život je jen náhoda, Klobouk ve křoví

Divadlo Járy Cimrmana

Jára Cimrman je univerzální český génius, vytvořený Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Na motivy jeho života a díla byla vytvořena podstatná část repertoáru Žižkovského divadla Járy Cimrmana (vzniklo v Praze na přelomu let 1966 a 1967 a slavnostní premiéra první divadelní hry se odehrála na jevišti Malostranské besedy 4.října 1967), hry napsané jeho jménem a vědecké přednášky. Byl o něm natočen i divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící. Veřejnosti jsou nejznámější autoři her Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák.

Hry:

Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Záskok, Švestka, Afrika