Candide neboli Optimismus – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Candide neboli Optimismus

Autor: Francois Voltaire

Přidal(a): lilibuiova

 

Voltaire

AUTOR:

Život a vlivy na dané dílo, na jeho tvorbu:

 

• 1694 – 1778 (Paříž, Francie)
• vlastním jménem Francois – Marie Arouet
• pohyb ve vyšší společnosti
• za své názory často pronásledován (vězněn, žil v exilu)
• osvícenský spisovatel , filozof, historik, autor filozofických povídek (• Prosťáček), dramatik
• stojí mimo oba póly osvícenské společnosti (není příznivcem optimistických vědců ani církve a panovníka)
• Candida napsal v pozdějším období života (údajně jako překlad německého díla doktora Ralpha, četba románu však jeho autorství odhalila, přestože on sám jej zesměšňoval a nazýval jej „školáckou zábavou“ – za svého života se Voltaire k autorství nikdy nepřiznal)
• Voltaire za svého života ceněn jako básník (• epos Henriada) a dramatik (• Zaira)

 

Další tvorba:

 

• Henriada (epos v duchu klasicismu o Jindřichu IV.)
• Panna orleánská (La Pucelle d’Orléans) (hrdinsko-komická báseň – proticírkevní parodie znevažující mystický kult panenství Jany z Arku a její historickou hodnotu)
• Mikromegas (povídka – pohled na Zemi a její obyvatele z hlediska kosmických parametrů)
• Prosťáček (povídka – pohled nezkaženého „divocha“ na naivní civilizaci)
• Mérope (drama – příběh mateřské lásky)

 

Literárně-historický kontext

Literární směr/sloh:

OSVÍCENSTVÍ

 

• evropské myšlenkové hnutí – spjato s filosofickými myšlenkami doby
• osvícenství se snažilo překonat dosavadní vládnoucí světový názor
• stále se však pohybujeme v době klasicismu (osvícenské hnutí jen vyplňuje část klasicismu)
• zaměřeno proti absolutistickému systému, proti církvi a konzervatismu, vyznávalo kult rozumu
• důraz na pravdivé poznání světa – příčinou veškerého zla je nevědomost
• vyznávali svobodu a rovnoprávnost všech občanů
• návrat k renesanci a jejímu racionalismu

 

KLASICISMUS

 

• vznik ve Francii – 17. stol. (vláda Ludvíka XIV. „král Slunce“)
• reakce na citové baroko (témata: lidská naděje a touha, utrpení a smrt) a ozdobné rokoko
• přinesl osvícenský absolutismus (josefinismus)
• neoklasicismus (1. pol. 19. stol.) – architektura – pevnost a síla – sloh diktátorských a totalitních režimů

 

Charakteristické rysy:

 

• inspirace starověkými vzory
• důraz na střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a jasný, pravidelný řád
• občas míšení s barokem (barokní klasicismus)
• zdůrazňuje, že se jedinec musí podřídit veřejnému řádu společnosti
• umělecká tvorba – přísná pravidla (uměřenost = trvalá, nadčasová krása)

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (CHARAKTERISTIKA DOBY VZNIKU DÍLA):

Politická situace a společnost:

Umění:

Architektura:

 

• navázání na architekturu A. Palladia
• stavby pravidelné, přímé, čisté linie, mohutná sloupořadí, trojúhelníkové štíty a střídmá výzdoba
• strohá vznešenost, mohutnost
• paláce (pařížský Louvre, Černínský palác v Praze), veřejné budovy (Stavovské divadlo), celé čtvrti a plánovitá města (Terezín, Petrohrad), josefínské kostely (kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě), kasárny a první továrny i činžovní domy
• francouzské parky a zahrady s přísně geometrickým plánem, symetrickým systémem cest, altánů a alejí, keře a stromy stříhány do geometrických tvarů
• v ČR: Květná zahrada v Kroměříži, Lednice, Krásný Dvůr

 

Malířství:

 

• v první fázi témata klasického starověku (Poussin, Lorrain)
• od Francouzské revoluce vážná, hrdinská témata (J. L. David, D. Ingres)

 

Sochařství:

 

• obliba z bílého mramoru → propracované busty a pomníky (Jean-Antoine Houdon)

 

Literatura (současníci):

 

• rozvoj převážně epické poezie a dramatické tvorby
• 1680 – založeno divadlo Comédie-Francaise – dodnes klasické drama
• dramata – musela dodržovat trojjednotu (čas, děj, místo)
• obvykle se dramata psala v alexandrinských verších
• stylový vybroušenost, srozumitelnost, jasnost
• vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje absolutní moc vládce
• střídmost, kázeň, rozumovému
• literární salony – předčítání děl, kritika a diskuze → vliv názorů
• literární akademie – dbá na jazyk uměleckých děl a preciznost jejich forem
• 2 proudy:

 

1) vysoká

 

• eposy, ódy, hymny, tragédie
• vznešená témata, líčení urozených hrdinů
• náměty z antiky

 

2) nízká

 

• komedie, bajka, satira
• obraz života venkova a měšťanstva – komicky

 

Současníci:

 

• Molière
• Pierre Corneille
• Jean Racine
• Jean de la Fontaine
• Carlo Goldoni
• Johann Wolfgang Goethe
• Rousseau (FR)
• Diderot (FR)
• Montesquieu (FR) – Perské listy, O duchu zákonů
• Daniel Defoe (GB) – Robinson Crusoe
• Jonathan Swift (GB) – Gulliverovy cesty

 

Doplnění: Voltaire Foundation uvádí, že Candide vyšel roku 1759 a jeho filozofické pozadí výrazně souvisí s lisabonským zemětřesením z roku 1755 a s válečnými konflikty Evropy 18. století. Katastrofa otřásla dobovou představou, že svět je nutně uspořádán podle optimálního božského plánu.

 

Rozbor díla: Candide neboli Optimismus

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA

 

• kritika filosofie nekritického optimismu doby osvícenství pomocí ironie a satiry (také kritika soudobé církve – její úsilí o získání politické moci, církevní fanatismus, aristokracii a absolutistickou nadvládu)
• otázky společenské, politické, náboženské a estetické
• název díla → vypovídá o nejdůležitější otázce – otázka optimismu jako životní filozofie na osudech Candida – odhaluje ve světe plném zla její neplatnost
• na čtenáře působí zábavně-didaktickou formou

 

Literární druh:

 

• epika = literární druh – hlavním kompozičním principem je dějovost, modifikovaná hlediskem vypravěče
• struktura epického díla je vytvářena prostřednictvím fabule (příběh) a syžetu (ztvárnění postav, děje, času a prostoru)
• nejrozšířenější forma = próza (2 základní žánry: epos (veršovaná epika) a román (prozaická epika), další: povídka, novela, pohádka, pověst, anekdota)

 

Literární žánr:

 

• krátký filozofický satirický román
• román – vývoj románu je dlouhý, výrazný projev na proměnlivosti jeho struktury

 

ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ

Stylistická charakteristika textu:

 

• v jazykové rovině převažuje neutrálně objektivní střídmý styl, kontrastující s překvapivými momenty hodnotící expresivity
• ve vážných situacích a zobrazení některých reálných historických událostí či postav dosahuje autor komična prostřednictvím ironie, karikatury a sarkasmu
• díky výrazové vytříbenosti a jasnosti stylu vyniká dílo formální dokonalosti typickou pro francouzský klasicismus
• časté monology a dialogy postav

 

Slovní zásoba:

 

• spisovný jazyk
• častá ironie
• umělecké prostředky:
• hyperbola („Candide vzal co nejrychleji nohy na ramena …“)
• personifikace („… v tomto spanilém řemesle …“)
• apostrofa („Tak si ho měj, ničemo!“)
• přirovnání („… a zuby jako parkosky.“)
• inverze („I odpověděl Panglos.“)

 

OBSAH

Vypravěč:

 

• er-forma
• vsuvky vyprávění jiných postav – ich-forma (např.: stařena – bývalá princezna)

 

Hlavní myšlenka:

 

• zesměšnění obou stran osvícenství – poukazuje na tragiku doby, v níž je plně při síle absolutismus a surovost a zároveň naivita a sny vzdělanců
• kontrast (celý svět x Eldorádo)
• Závěrečná myšlenka díla, „musíme obdělávat svou zahradu“, představuje Voltariův konstruktivní návrh. Po kritice a zesměšnění naivního optimismu i bezvýchodného pesimismu nabízí řešení v podobě praktické, každodenní práce. Tato metafora znamená, že člověk má opustit neplodné filozofické spekulace o smyslu světa a zlu a soustředit se na zlepšování svého bezprostředního okolí a vlastního života skrze konkrétní činy.

 

Stručný děj:

Candide byl vychován ve Vestfálsku na zámku barona Thunder-ten-Tronckha domácím učitelem Panglosem. Ten mu vštípl optimistický názor, že svět kolem něj je nejlepší, jaký jen může být. Candide se zamiloval do baronovy dcery Kunigundy, a proto byl ze zámku vyhnán. Poté ho potkalo mnoho dobrodružství a útrap, byl svědkem zničujícího zemětřesení v Lisabonu a dostal se na nejrůznější místa světa. Setkal se se zlem skrytým v lidech i se zlem vnějším, jako například válkou a násilím. Zobrazení zla není samoúčelné, je spojeno s kritikou, která se shoduje s myšlenkami osvícenství. Candide navštívil také bájnou zemi Eldorádo, v níž zlo neexistuje. Román je vystaven na kontrastech dobra a zla, ideálu a reality.
Po mnoha dalších peripetiích se Candide znovu shledává s Kunigundou, která však následkem utrpení ztratila svou krásu, a s ostatními přeživšími postavami. Nakonec se usadí na malém statku, kde docházejí k poznání, že jediným smyslem života je práce. Dílo končí slavnou větou: „Musíme obdělávat svou zahradu“, která symbolizuje odklon od planého filozofování a příklon k praktické, užitečné činnosti.

Kompozice:

 

• uspořádání v čase chronologické – posloupné (témata jsou spojena těsně, mezi tématy je vztah příčiny a následku – navazují na sebe)
• 30 kapitol (3 části)
• skládá se z mnoha epizod spojených postavou Candida
• rámcovou kompozici tvoří první a poslední kapitola
• první kapitola čtenáře seznamuje s postavami, které jsou následně osudově rozděleny a setkávají se v poslední kapitole
• Candidovo putování je rozšířeno vedlejšími dějovými liniemi dalších postav, které vyprávějí svá vyprávění v ich-formě
• mnohé postavy jsou pojaty alegoricky s autorovým záměrem obelstít cenzuru

 

Postavy:

 

• děj zachycuje mnoho postav (některé opakovaně, některé epizodicky)
• postavy jsou podány schematicky, bez psychologického prokreslení, nejednají samy za sebe, ale podle předem daného autorova záměru

 

Candide

 

• v překladu => prosťáček, neviňátko
• hl. postava představuje prostého naivního člověka, který po zásahu zla do svého života opouští filozofii optimismu a představuje nového poznání

 

Kunigunda

 

• velice krásná dívka, Baronova dcera
• zachycena od počátku téměř ve všech kapitolách (+ Panglos – podílí se na kompoziční výstavbě a pasivně neustále žijí v Candidových vzpomínkách)
• vztah K s C rozvíjí téma citové – Candide ji miluje a ona jeho lásku opětuje
• po přepadení/zničení zámku zažila mnohé útrapy, následkem toho zošklivěla

 

Panglos

 

• představitel nekritického optimismu v duchu filozofa Leibnize
• vychovatel Candida
• věčně optimistický, a i přes všechny hrůzy, které zažil, se své filozofie drží až do samého konce a trvá na tom, že vše je nejlepší v nejlepším z možných světů.

 

Martin

 

• pesimista
• objevuje se v druhé polovině románu
• představuje protipol s Panglosem v tématu filozofickém

 

Popis prostředí děje (doba a místo):

 

• 18. století všude po světě (Bulharsko, Francie, Německo, Španělsko, Nový svět (Amerika) …)
• všude se setkává s různými formami zla (působí jednotlivec, společnost nebo příroda) – nejen národy civilizované ale také primitivní – zlo fyzické i psychické (problémy svědomí)

 

INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM:

(zfilmování, dramatizace, inspirace do dalšího vývoje literatury, hudba, ilustrace)

 

• dílo ovlivnilo (národní obrozenci) Jungmanna, Sabinu, K. H. Borovského a z dalších generací převážně existencialisty
• film Candide neboli optimismus ve 20. století – 1960 (režisér: Norbert Carbonnaux) – francouzské komediální drama
• muzikální provedení v sérii muzikálů Live from Lincoln Center (New York) se stejnojmenným názvem Candide

 

KRITIKA (dobové vnímání, kritika, aktuálnost tématu)

 

• román vyvolal jednak nadšení v řadách osvícenců (Diderot, Rousseau), jednak také nechuť v díle kritizovaných představitelů církve a státních mocnářů (prvně vydané dílo spáleno v Ženevě a v Paříži zakázáno)