Candide neboli Optimismus – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Candide neboli Optimismus

Autor: Francois Voltaire

Přidal(a): lilibuiova

 

 

 

 

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA

– kritika filosofie nekritického optimismu doby osvícenství pomocí ironie a satiry (také kritika soudobé církve – její úsilí o získání politické moci, církevní fanatismus, aristokracii a absolutistickou nadvládu)

– otázky společenské, politické, náboženské a estetické

– název díla → vypovídá o nejdůležitější otázce – otázka optimismu jako životní filozofie na osudech Candida – odhaluje ve světe plném zla její neplatnost

– na čtenáře působé zábavně-didaktickou formou

 

Literární druh:

– epika = literární druh – hlavním kompozičním principem je dějovost, modifikovaná hlediskem vypravěče

– struktura epického díla je vytvářena prostřednictvím fabule (příběh) a syžetu (ztvárnění postav, děje, času a prostoru)

– nejrozšířenější forma = próza (2 základní žánry: epos (veršovaná epika) a román (prozaická epika), další: povídka, novela, pohádka, pověst, anekdota)

 

Literární žánr:

– krátký filozofický satirický román

• román – vývoj románu je dlouhý, výrazný projev na proměnlivosti jeho struktury

 

Literární směr/sloh:

OSVÍCENSTVÍ

– evropské myšlenkové hnutí – spjato s filosofickými myšlenkami doby

– osívcenství se snažilo překonat dosavadní vládnoucí světový názor

– stále se však pohybujeme v době klasicicmu (osvícenské hnutí jen vyplňuje část klasicismu)

– zaměřeno proti absolutistickému systému, proti církvi a konzervatismusvyznávalo kult rozumu

– důraz na pravdivé poznání světa – příčinou veškerého zla je nevědomost

– vyznávali svobodu a rovnoprávnost všech občanů

– návrat k renesanci a jejímu racionalismu

 

KLASICISMUS

– vznik ve Francii – 17. stol. (vláda Ludvíka XIV. „král Slunce“)

– reakce na citové baroko (témata: lidská naděje a touha, utrpení a smrt) a ozdobné rokoko

– přinesl osvícensnký absolutismus (josefinismus)

– neoklasicismus (1. pol. 19. stol.) – architektura – pevnost a síla – sloh diktátorských a totalitních režimů

 

Charakteristické rysy:

– isnpirace starověkými vzory

– důraz na střízlivý rozum, racionalitu, uměřenost a jasný, pravidelný řád

– občas míšení s barokem (barokní klasicismus)

– zdůrazňuje, že se jedinec musí podřídit veřejnému řádu společnosti

– umělecká tvorba – přísná pravidla (uměřenost = trvalá, nadčasová krása)

 

ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ

Stylistická charakteristika textu:

– v jazykové rovině převažuje neutrálně objektivní střídmý styl, kontrastující s překvapivými momenty hodnotící expresivity

– ve vážných situacích a zobrazení některých reálných historických událostí či postav dosahuje autor komična prostřednictvím ironie, karikatury a sarkasmu

– díky výrazové vytříbenosti a jasnosti stylu vyniká dílo formální dokonalosti typickou pro francouzský klasicismus

– časté monology a dialogy postav

 

Slovní zásoba:

– spisovný jazyk

– častá ironie

– umělecké prostředky:

• hyperbola („Candide vzal co nejrychleji nohy na ramena …“)

• personifikace („… v tomto spanilém řemesle …“)

• apostrofa („Tak si ho měj, ničemo!“)

• metafora („… a zuby jako parkosky.“)

• inverze („I odpověděl Panglos.“)

 

OBSAH

Vypravěč:

– er-forma

– vsuvky vyprávění jiných postav – ich-forma (např.: stařena – bývalá princezna)

 

Hlavní myšlenka:

– zesměšnění obou stran osvícenství – poukazuje na tragiku doby, v níž je plně při síle absolutismus a surovost a zároveň naivita a sny vzdělanců

– kontrast (celý svět x Eldorádo)

 

Stručný děj:

Candide byl vychován ve Vestfálsku na zámku barona Thunder-ten-Tronckha domácím učitelem Panglosem. Ten mu vštípl optimistický názor, že svět kolem něj je nejlepší, jaký jen může být. Candide se zamiloval do baronovy dcery Kunigundy, a proto byl ze zámku vyhnán. Poté ho potkalo mnoho dobrorižství a útrap, dostal se na nejrůznější místa světa. Setkal se se zlem skrytým v lidech i se zlem vnějším, jako například válkou a násilím. Zobrazení zla není samoúčelné, je spojeno s kritikou, která shoduje s myšlenkami osvícenství. Candide navštívil také bájnou zemi Eldorádo, v níž zlo neexistuje. Román je vystaven na kontrastech dobra a zla, ideálu a reality.

 

Kompozice:

uspořádání v čase chronologické – posloupné (témata jsou spojena těsně, mezi tématy je vztah příčiny a následku – navazují na sebe)

30 kapitol (3 části)

skládá se zmnoha epizod spojených postavou Candida

– rámcovou kompozici tvoří první a poslední kapitola

– první kapitola čtenáře seznamuje s postavami, které jsou následně osudově rozděleny a setkávají se v poslední kapitole

– Candidovo putování je rozšířeno vedlejšími dějovými liniemi dalších postav, které vyprávějí svá vyprávění v ich-formě

– mnohé postavy jsou pojaty alegoricky s autorovým záměrem obelstít cenzuru

 

Postavy:

– děj zachycuje mnoho postav (některé opakovaně, některé epizodicky)

– postavy jsou podány schematicky, bez psychologického prokreslení, nejednají samy za sebe, ale podle předem daného autorova záměru

Candide

– v překladu => prosťáček, neviňátko

– hl. postava představuje prostého naivního člověka, který po zásahu zla do svého života opouští filozofii optimismu a představuje nového poznání

Kunigunda

– velice krásná dívka, Baronova dcera

– zachycena od počátku téměř ve všech kapitolách (+ Panglos – podílí se na kompoziční výstavbě a pasivně neustále žijí v Candidových vzpomínkách)

– vztah K s C rozvíjí téma citové – Candide ji miluje a ona jeho lásku opětovává

– po unesení zámku zažila mnohé útrapy, následkem toho zošklivěla

Panglos

– představitel nekritického optimismu v duchu filozofa Leibnize

– vychovatel Candida

– věčně optimistický, na konci však říká, že po tom, co zažil, by od svých názorů nejraději upustil

Martin

– pesimista

– objevuje se v druhé polovině románu

– představuje protipol s Panglosem v tématu filozofickém

 

Popis prostředí děje (doba a místo):

– 18. století všude po světě (Bulharsko, Francie, Německo, Španělsko, Nový svět (Amerika) …)

– všude se setkává s různými formami zla (působí jednotlivec, společnost nebo příroda) – nejen národy civilizované ale také primitivní – zlo fyzické i psychické (problémy svědomí)

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ (CHARAKTERISTIKA DOBY VZNIKU DÍLA):

 

Politická situace a společnost:

Umění:

Architektura:

– navázání na architekturu A. Palladia

– stavy pravidelné, přímé, čisté linie, mohutná sloupořadí, trojúhelníkové štíty a střídmá výzdoba

– strohá vznešeost, mohutnost

– paláce (pařížský Louvre, Černínský palác v Praze), veřejné budovy (Stavovské divadlo), celé čtvrti a plánovitá města (Terezín, Petrohrad), josefínské kostely (kostel sv. Kříže v Praze Na Příkopě), kasárny a první továrny i činžovní domy

– francouzské parky a zahrady s přísně geometrickým plánem, symetrickým systémem cest, altánů a alejí, keře a stromy stříhány do geometrických tvarů

– v ČR: Květná zahrada v Kroměříži, Lednice, Krásný Dvůr

 

Malířství:

– v první fázi témata klasického starověku (Poussin, Lorrain)

– od Francouzské revoluce vážná, hrdinská témata (J. L. David, D. Ingres)

 

Sochařství:

– obliba z bílého mramoru → propracované busty a pomníky (Jean-Antoine Houdon)

 

Literatura (současníci):

– rozvoj převážně epické poezie a dramatické tvorby

– 1680 – založeno divadlo Comédie-Francaise – dodnes klasické drama

– dramata – musela dodržovat trojjednotu (čas, děj, místo)

– obvykle se dramata psala v alexandreijských verších

– stylový vybroušenost, srozumitelnost, jasnost

– vyzdvihuje nutnost společenského řádu, pevné morálky a schvaluje absolutní moc vládce

– střídmost, kázeň, rozumovému

– literární salony – předčítání děl, kritika a diskuze → vliv názorů

– literární akademie – dbá na jazyk uměleckých děl a preciznost jejich forem

– 2 proudy:

1) vysoká

– oposy, ódy, hymny, tragédie

– vznešená témata, líčení urozených hrdinů

– náměty z antiky

2) nizká

– komedie, bajka, satira

– obraz života venkova a měšťanstva – komicky

 

Současníci:

Molière

• Pierre Coneille

• Jean Racine

Jean de la Fontaine

Carlo Goldoni

• Johann Wolfgang Goethe

• Rousseaou (FR) – O duchu zákonů

• Diderot (FR)

• Montesquieou (FR) – Perské listy

Daniel Defoe (GB) – Robinson Crusoe

Jonathan Swift (GB) – Gulliverovy cesty

 

AUTOR:

Život a vlivy na dané dílo, na jeho tvorbu:

– 1694 – 1778 (Paříž, Francie)

– vlastním jménem Francois – Marie Arouet

– pohyb ve vyšší společnosti

– za své názory často pronásledován (věznen, žil v exilu)

– osvícenský spisovatel , filozof, historik, autor filozofických povídek (• Prosťáček), dramatik

– stojí mimo oba póly osvícenské společnosti (není příznivcem optimistických vědců ani církve a panovníka)

– Candida napsal v pozdějším období života (údajně jako překlad německého díla doktora Ralpha, četba románu však jeho autorství odhalila, přestože on sám jej zesměšňoval a nazýval jej „školáckou zábavou“ – za svého života se Voltaire k autorství nikdy nepřiznal)

– Voltaire za svého života ceněn jako básník (• epos Henriada) a dramatik (• Zaira)

 

Další tvorba:

• Henriady (epos v duchu klasicismu o Jindřichu)

• IV. Panna (hrdnisko komická báseň – proticírkevní parodie znevažující mystický kult panenství Jany z Arku a jají historickou hodnotu)

• Mikromegas (povídka – pohled na Zemi a její obyvatele z hledicka kosmických parametrů)

• Prosťáček (povídka – pohled nezkaženého „divocha“ na naivní civilizaci)

• Meropa (drama – příběh mateřské lásky)

 

INSPIRACE DANÝM LITERÁRNÍM DÍLEM:

(zfilmování, dramatizace, inspirace do dalšího vývoje literatury, hudba, ilustrace)

– dílo ovlivnilo (národní obrozenci) Jungmanna, Sabinu, K. H. Borovského a z dalších generací převážně existencialisty

– film Candide neboli optimismus ve 20. století – 1960 (režisér: Norbert Carbonnaux) – francouzské komediální drama

– muzikální provedení v serii muzikálů Live from Lincoln Center (New York) se stejnojmenným názvem Candide

 

KRITIKA (dobové vnímání, kritika, aktuálnost tématu)

– román vyvoval jednak nadšení v řadách osvícenců (Diderot, Russeaou), jednak také nechuť v díle kritizovaných představitelů církve a státních mocnářů (prvně vydané dílo spáleno v Ženevě a v Paříži zakázáno)





Další podobné materiály na webu: