Paní Bovaryová – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Paní Bovaryová

Autor: Gustave Flaubert

Přidal(a): Petulka

 

 

 

 

 

Charakteristika doby

  • jedná se tedy o druhou polovinu 19. století
  • ve většině zemí končí nevolnictví, v Rakousku to bylo 1780, v 1848 zrušena robota → vesničané se stěhují do měst → levná pracovní síla → rozvoj průmyslu
  • špatné životní podmínky (práce dětí → jejich špatný vývoj, práce 14 hodin denně) → kriminalita, prostituce, alkoholismus → témata realistických a naturalistických autorů
  • 19. století: rozvoj vědy a průmyslu → požadavek na pravdivé, realistické zobrazování života se přenáší i do literatury → autoři pravdivě píší o přítomnosti

 

Obecný charakter literatury

  • Aristotelův prvek = mimesis (princip věrné nápodoby skutečnosti) – už v renesanci dominují realistické tendence…teprve 19. stol. dovedlo realismus do krajních možností → vytrácí se subjekt autora a dílo získává maximální míru objektivnosti
  • komplexní, pravdivé a věrné zachycení skutečnosti
  • přesné a všestranné studium společenského života, zobrazení každodenního života
  • zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů
  • autor neužívá autostylizace – není v díle přímo účasten
  • autorova objektivita je ale podmíněna – vybírá fakta, volí hrdiny, prostředí
  • hrdina se vyvíjí – je dobově a společensky podmíněný
  • je uplatněna typizace – autor se snaží postihnout obecné, tj. typické, příznačné rysy lidí v jedinečném hrdinovi
  • vysoce postavení i chudí zobrazeni ve prostředí jim vlastním
  • upřednostňuje se současnost (pokud se k minulosti vracejí, tak v případě posluhujícím současnému životu lidí)
  • hlavní žánry – román, povídka, drama
  • hledání paralely mezi minulostí a současností
  • většina spisovatelů jsou zároveň naturalisté

 

Kniha – Paní Bovaryová


Literární druh a žánr

  • epika, próza
  • realistický román psaný na základě skutečných událostí z let 1851-56, o kterých se psalo v novinách
  • jakási hradba mezi realistickým a romantickým románem

 

 

 

 

 

Témata, motivy a hlavní myšlenka

  • kontrast mezi realitou a vysněným světem
  • kvalita partnerského vztahu závisí na uznání okolí (podobnost s A. Kareninovou)
  • hlavní hrdinka ubíjena všedností života, stereotypem
  • člověk chce to, co nemá (nadčasovost)
  • nešťastné manželství, nevěra, zadlužení → slepá ulička → sebevražda
  • vylíčení dopadu aktuálního zániku romantismu na snící ženy

 

 

Kompozice, čas a prostor, vypravěč

  • dílo rozděleno do kapitol, které na sebe chronologicky navazují
  • odehrává se v polovině 19. století v malém francouzském městečku Yonville
  • román je psán er-formou, kvůli níž čtenář k hlavní postavě tolik nepřilne a nemá ji tolik v oblibě i s jejími špatnými vlastnostmi jako v případě ich-formy
  • popisy psychiky a uvažování postavy paní Bovaryové
  • díky i nepatrným pocitům a úvahám hlavní postavy, která je i se svým problémem typizována, a tedy jedna z mnoha žen s romantickými iluzemi, jež se nenaplnily, může čtenář pozorovat pozvolnou, avšak velice patrně znatelnou změnu Emmy Bovaryové – vývoj

 

Postavy

Emma Bovaryová- byla nevyzrálá selská dcera s konkrétními a perfektními romantickými představami o světě a o životě, které nebylo možné nikdy naplnit.

Karel Bovary-  jehož příběh, jímž počíná celá kniha, nám odkrývá základy jeho nevýrazného charakteru, vlastně až téměř dokonce knihy slepě věřil své manželce, jíž tolik miloval, pečoval o ni a nedal na ni dopustit. Byl to rozhodně věrný, obětavý a milující manžel, ale spíše plachý, odměřený, jednoduchý, konzervativní a nudný

Leon –  byl spíše nesmělý, nezkušenější, zdrženlivý a romantický

Rudolf –  drzý, smělý sukničkář si Emmu Bovaryovou vyhlédl hlavně pro potěšení z flirtu a svádění, jež už praktikoval u mnoha žen před ní

lékárník Homar – je upovídaný, myslí jen na sebe, na konci jeho úspěch

 

 

 

Autor – Gustave Flaubert

  • Gustave Flaubert se narodil 12. 12. 1821 v rodině lékaře, což mohlo mít vliv na výběr zaměstnání Karla Bovaryho
  • studoval práva, ale pro nemoc studia nedokončil, procestoval několik zemí např. Itálii, Egypt, Palestinu, Libanon, Řecko aj., avšak většinu života prožil samotářsky na usedlosti Croisset u Rouenu – možná souvislost s postavou Emina otce
  • udržoval ale styky s řadou literátů např. s Maupassantem či Sandovou.

 

 

 

 

Další autorova tvorba

  • Flaubert začal romanticky laděnými prózami (1838: „Paměti bláznovy“), později se přiklonil ke kritickému realismu

Romány:

  • „Salambo“ – román je historickou freskou, která čerpá z dějin starověkého Kartága
  • „Citová výchova“ – dílo je do určité míry autobiografickým vyznáním mladé generace „Pokušení svatého Antonína“ – řeší faustovský motiv hledání absolutního poznání, uspokojení nepřináší nejen víra, ale i moderní věda
  • „Bouvard a Pécuchet“ – satiricky laděný román o dvou pařížských písařích na venkově zůstal nedokončen.

 

Směry

realismus (vznik ve Francii)

  • navazuje na realistické předchůdce v Anglii 17. a 18. století – Defoe, Fielding
  • plně se rozvíjí v 50. letech 19. století
  • slohové období i tendence v umění, která se objevovala už od pravěku
  • je reakcí na romantismus, který popisuje život jako romantickou představu, kdežto realismus usiluje o reálný popis života a to zejména lidí z nižších sociálních vrstev
  • v literatuře se uplatňuje zejména v próze, hlavně pak v románu, jehož prostřednictvím je možné typizovat lidské charakterové rysy, jejich vývoj, mezilidské vztahy, …

pozitivismus

  • filosofický směr, který souvisí se změnou společenských poměrů (revoluční rok 1848, státní převrat Napoleona III.- cenzura, deportace, rozvoj vědy – Darwin) → důvěra v rozum a smyslové poznání
  • směr, který využívá poznatky vědy jako jediné skutečné poznání
  • představitelé: A Comte [ógist kómt], H. Taine [ipolit tén] – zakladatel

kritický realismus

  • umělecký a literární směr 19. století. a 20. století. Staví do středu pozornosti společenského člověka v jeho konkrétní podobě a souvislostech
  • do popředí se dostává próza, v 19. století zejména román
  • Stendhal, Honoré de Balzac, Romain Rolland, L. N. Tolstoj, F. M. Dostojevskij
  • kritický realismus 20. století je po tematické stránce ovlivňován dějinnými událostmi (obě světové války). Soustřeďuje se na analýzu lidských vztahů a na odhalení jejich podstaty, na palčivé otázky přítomnosti. Kritický realismus v literatuře významně ovlivnil vztah literatury a skutečnosti i specifickou úlohu literatury novým pojetím její společenské angažovanosti

kritický realismus v české literatuře

  • Z důvodu vlády Habsburků začíná kritický realismus v české tvorbě později, a to v závěru 19. a na začátku 20. století. Rozvíjí se ve čtyřech okruzích:
  • venkovská tematika (Karel Václav Rais, Josef Holeček, Tereza Nováková)
  • městská tematika (Antal Stašek, Josef Karel Šlejhar, Ignát Herrmann, Karel Matěj Čapek-Chod)
  • historická tematika (Alois Jirásek, Zikmund Winter)
  • dramatická tvorba (bratři Alois a Vilém Mrštíkové, Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová)

naturalismus

  • krajní odnož realismu, poslední míra
  • naturalistická teorie říká, že umělecké dílo je výsledkem působení tři hlavních činitelů – rasy, prostředí, doby
  • (z latinského natura, příroda) je umělecký směr, který se snaží zachytit nezkreslenou realitu (alespoň takovou, jaká je v očích naturalistů)
  • vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu
  • za jeho tvůrce bývá označován Emilé Zola, k dalším naturalistům v literatuře patří např. G. de Maupassant, G. Flaubert a A. Daudet

pesimismus – lidská bída, smrt i stáří

  • podle nich není dobré vytvářet realitu ze snů, vyšší cíle jsou pro ně jen klamnou iluzí
  • jako lepší způsob bytí berou uvědomění v pravou realitu

determinismus

  • ten vylučuje úlohu vůle, nebo výchovy člověka na svůj osud, člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi (jsou dědičné)

naturalismus v české literatuře

  • v české literatuře nebyl naturalismus příliš silný, nejsilněji se patrně projevil v díle Viléma Mrštíka, především v románu Santa Lucia
  • výrazně ovlivněn naturalismem byl i Karel Josef Šlejhar, který ale experimentoval i se symbolismem – Zátiší, Vraždění, Peklo, Kuře melancholik, Co život opomíjí
  • naturalismem byla ovlivněna i díla prozaičky Anny Marie Tilschové, která však bývá řazena spíše k realismu (např. Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové)

 

Další představitelé

  • Francie

Honoré de Balzac

  • Lidská komedie rozdělena do 3 částí
  • detaily tvoří základ reálného pozorování (-shromažďování fakt) => objektivní realismus
  • jen 95 románů = „Lidská komedie“- většinou z prostředí Paříže – „kronika“ Paříže 19. století
  • hlavní 3 romány: „Otec Goriot“, „Lesk a bída Kurtizán“, „Ztracené iluze“
  • „Eugenie Grandet“, „Šuani“, „Šagrénová kůže“, „Plukovník Chabert“

Émile Zola

  • snažil se vytvořit 20 svazků románu „Rougon-Macquartové“ [rugon makartové] (= kronika rodiny) – trochu připomíná Lidskou komedii
  • pojednání s názvem Experimentální román
  • napsal dopis prezidentu republiky pod názvem „Žaluji“, kde hájil kapitána Alfreda Dreyfuse
  • „Zabiják“, „Nana“, „Břicho Paříže“, „Lidská bestie“, „Řím“, „Paříž“, „Štěstí Rougonů“

 

  • Rusko

 

Nikolaj Vasilijevič Gogol

  • „Revizor“, „Mrtvé duše“, „Hans Küchelgarten“, „Hráči“, „Ženitba“, „Petrohradské povídky“
  • Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)
  • soubor črt a povídek (25) „Lovcovy zápisky“
  • „Rudin“, „Otcové a děti“ – sociálně psychologický román, „V podvečer“, „Šlechtické hnízdo“

Lev Nikolajevič Tolstoj

  • „Vojna a mír“, „Anna Kareninová“, „Vzkříšení“
  • románová trilogie „Dětství“, „Chlapectví“, „Jinošství“
  • „Sevastopolské povídky“, „Vláda tmy“, „Živá mrtvola“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

  • všechny znaky jeho tvorby jsou v díle „Zločin a trest“
  • „Bratři Karamazovi“, „Běsi“, „Zápisky z mrtvého domu“, „Chudí lidé“, „Idiot“

Anton Pavlovič Čechov

  • „Višňový sad“, „Racek“, „Strýček Váňa“, „Tři sestry“, „Step“, „Tlustý a tenký“, „Pavilon č. 6“

 

  • Anglie

Charles Dickens

 





Další podobné materiály na webu: