Romeo a Julie – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Markeetka

 

Život autora: William Shakespeare

• žil v 16. stol., narodil se ve Stratfordu nad Avonou – největší anglický i světový dramatik – v 18 letech se oženil; ve 21 letech odešel do Londýna, kde vynikl jako herec i dramatik
• stal se spolumajitelem jedné z nejvýznamnějších divadelních společností Globe
• umírá v 52 letech ve Stratfordu
• napsal celkem 37 divadelních her
• Na konci života píše tzv. romantické hry
• Zimní pohádka, Cibelín, Bouře
• Byl také vynikající básník – Sonety (154 sonetů)

 

Komedie:

• Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Veselé paničky windsdorské, Večer tříkrálový

 

Historické hry:

• Julius Caesar, Richard II., Richard III., Jindřich V.

 

Tragédie:

• Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear
• Jeho tragédie jsou nadčasové, mohly by se odehrát v jakémkoliv století
  • Zobrazuje lidské vášně a city, které jsou neměnné

 

Zařazení autora (století, směr, proud, skupina, + charakteristika daného období)

• Autora řadíme do Renesance. Konkrétně do renesance v Anglii. Renesance je epocha zhruba 14.-16. stol. Kolébkou Renesance je Itálie (konec 13. stol.).
• Více o renesanci a autorech této doby na konci rozboru

 

Rozbor díla: Romeo a Julie

Literární druh + žánr, charakteristika daného žánru

• Divadelní hra, milostná tragédie

 

Vysvětlení názvu díla

• Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea. Název díla se odvíjí od jmen hlavních postav Romea a Julie

 

Téma, či motiv knihy

• Téma: nešťastný osud dvou milenců, pocházejících ze znepřátelených rodů (spor)
• Motivy: láska, vdavky, válka dvou rodů, spor
• Myšlenka: Autor poukazuje na to, aby mladí lidé – stejně jako Romeo a Julie – bojovali o své právo na lásku, štěstí a právo rozhodovat o vlastním osudu i přes jeho nepřízeň.

 

Jazyk díla

• básnický, hovorový
• Eufemismy „ztepilé nožce“

V díle je využita próza i poezie, metafory, figury a použit vytříbený a vznešený styl, který je tak typický pro Shakespearova díla. Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy, inverze. Vzorem pro Shakespeara byla řecká tragédie Phiramus a Thisbé. Dílo bylo vzorem pro pozdější generaci spisovatelů, jak českých, tak zahraničních. Mezi překladateli díla do češtiny prosluli Martin Hilský (přeložil největší počet Shakespearových děl, včetně sonetů), Jiří Josek, Alois Bejblík, E. A. Saudek, Josef Topol a Josef Václav Sládek.Stylové rozvrstvení jazyka- Stylově zabarvená- Archaismy „zašveholil“

 

Textové prostředky

• Styl vyprávěcí
• Dialogy

 

Syntaktické prostředky

• věty jednoduché i souvětí
• často věty tázací, zvolací
• jednočlenné (Romeo! Nálado! Blázne!) i dvojčlenné (Zaklínat ho budu, chceš-li.)

 

Pojmenování

• a) Přímá
• • antiteze „ Tak pozdě máme, že už je skoro brzy.“
  • Epiteton: ornans „spící slunce“
• b) Nepřímá
• • Metafora „Popadni už jednou ten svůj kord za uši!“
  • Personifikace „Štěstí se na tě hrne“
  • Eufemismus „ztepilé nožce“
  • Oxymóron „A v hrobě bude pokoj.“
  • Synekdocha „V minutě je mnoho dnů.“
• c) Figury
• • Epizeuxis „však Romeo, Romeo nikoli“
  • Epifora „Však Romeo, Roemo nikoli: je vyhnán.

 

Kompozice díla (uvedení, zápletka, rozuzlení)

Prostředí

• Itálie –  Verona, Mantov-  v 16. století

 

Postavení autora

• Vypravěč

 

Kompoziční plán

Kompoziční postupy

• Gradace
• Chronologie

 

Vztah dějových linií

• Řetězový

 

Vnitřní výstavba děje

• Úvod- střed rodu Kapuletů a Monteků
• Zápletka- Romeo se zamilovává do Julie a poznávají se, Julie si má brát někoho jiného
• Vyvrcholení děje- Julie je pohřbena, i když není mrtvá a Romeo si pro ni má přijet
• Zvrat- Romeo se zabíjí, protože si myslí, že je Julie mrtvá a Julie se tedy také zabije.
• Závěr- katastrofa- smrt obou milenců, smír- usmíření obou rodů

 

Dějové napětí

• Retardace- dlouhé dialogy

 

Drama je rozděleno do 5 jednání, děj probíhá v chronologickém uspořádání.

Počet stran: 121

 

Charakteristika postav + jejich vývoj

• Julie– dcera Kapuletova, 14 let, věrná, hluboce zamilovaná do Romea, tvrdohlavá, nenechala se donutit ke svatbě s Parisem, pro lásku zemřela
• Romeo– syn Monteka, 14 let, povrchně zamilován do Rosaliny, poté hluboce zamilován do Julie, ochoten vzdát se pro lásku všeho, hrdý, čestný, citlivý, romantický, ve svém jednání někdy trochu ukvapený.
• Montek, Kapulet – hlavy dvou znepřátelených rodů, hrdí
• Tybalt – bratranec Julie, bojovný, útočný, provokativní
• Merkucio – Romeův přítel, bojovný, agresivní
• Benvolio – přítel Romeův, rozumný, mírný, čestný, spravedlivý
• otec Vavřinec – moudrý, vzdělaný, ochotný pomoci, čestný
• chůva – nerozumná, spolehlivá, důvěryhodná, milovala a pomáhala Julii
• Paris – nápadník Julie, vytrvalý, upřímný

 

Děj

Děj se odehrává v severoitalském městě Veroně, kde spolu soupeří dva znepřátelené rody, Montekové a Kapuletové. Na jednom večírku, kde jsou přítomny oba rody, se Romeovi z rodu Monteků zalíbí dívka Julie z rodu Kapuletů. Setkají se v Juliině zahradě a velice se do sebe zamilují. S pomocí Juliiny chůvy se dohodnou s mnichem Vavřincem na termínu tajné svatby. Den před svatbou ale Romeo zabije v souboji Tybalda, bratrance Julie. Za trest je vyhoštěn z města. Mezitím najdou rodiče Julie vhodného ženicha pro svou dceru, protože o svatbě s Romeem nic nevědí. Julie tuto svatbu odmítá, ale na radu mnicha Vavřince svoluje. Nikdo neví, že od něj dostala uspávací prášek, po kterém člověk vypadá, jako kdyby byl mrtvý.
Den před svatbou Julie vypije rozpuštěný prášek. Druhý den ráno ji najdou „mrtvou“ a nechají ji pohřbít. Bratr Vavřinec pošle Romeovi posla, aby se tajně vrátil do Verony. Posel se zprávou je zatčen a Romeo, který se dozví, že Julie zemřela, si koupí jed a v noci se vydá k hrobu, aby se otrávil. Na hřbitově potká ženicha Julie a v souboji ho zabije. Nešťastný Romeo si lehne vedle Julie a otráví se jedem. Bratr Vavřinec přichází, aby pomohl milencům k útěku, ale probouzející se Julie vedle sebe spatří mrtvého Romea a jeho dýkou se zabije. Až nad těly obou mladých lidí došlo ke smíření obou znepřátelených rodů.

 

Období renesance

Rysy

• a) Odklon od církevní ideologie, důvěra ve vědecké zkoumání a lidský rozum (zámořské objevy: objevení Ameriky 1492)
• b) přírodní a astronomické objevy (Mikuláš Koperník, Galileo Galiley, Giordanno Brunno)
• c) objev knihtisku (1450 Johann Gutenberg, vynálezce – poznatky se nyní mohou šířit rychleji)
• d) vzkvétá obchod (bohatí obchodníci a bankéři jsou často mecenáši umělců)
• e) návaznost a napodobení antiky (kontrast proti středověku)

 

RENESANCE x HUMANISMUS

• a) renesance je historické období (hlavně 15.-16. stol.), celá duchovní atmosféra doby
• b) humanismus je myšlenkový proud renesance, soustava názorů, životní program, zájem je obrácen od Boha k člověku, jedinec má právo na svobodné myšlení a jednání, ale je zároveň zodpovědný za své konání

 

Renesanční umělci:

• Architektura:     
  • Filippo Brunelleshi – kopule dómu ve Florencii
  • Michalangelo Buanarotti – kopule chrámu sv. Petra
• Malířství:            
  • Leonardo da Vinci – Poslední večeře, Mona Lisa
  • Rafael Santi – Madona sixtinská
  • Michalangelo Buanarotti – fresky v Sixtinské kapli
• Sochařství:         
  • Michalangelo Buanarotti – David, Mojžíš, Pieta a náhrobky Mediceů

 

Další autoři, píšící v daném období  

Renesance v Anglii

• Další představitel: Geoffrey Chancer (Cantenburské povídky)

 

Italská renesance

• Dante Alighieri – alegorický epos: Božská komedie (Peklo, Očistec, Ráj)
• Francesco Petrarca – Sto sonetů Lauře (všechny sonety, které napsal), přítel Karla IV.
  • (sonet – má 14 veršů = 4 sloky, 2 sloky po 4 verších a 2 sloky po 3 verších)
• Giovanni Boccaccio – Dekameron (soubor sta renesančních novel = vrcholné dílo renesance)
  • (novela – próza středního rozsahu, kratší než román, delší než povídka; má pevně sevřený děj a ostří vyhrazenou pointu)

 

Renesance ve Francii

• Francois Villon – básník, Malý testament, Velký testament (Malá a Velká závěť)
  • (villonská balada – silně působící (sugestivní) refrén, na konci je poslání) – Balada protikladů
• Francois Rabelais – prozaik, 5 dílný román Gargantua a Pantagruel- parodie na středověké rytířské romány

 

Španělská Renesance

• Miguel de Cervantes – román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
  • (donkichotsmus – typ chování, kdy se člověk vrhá do předem prohraných bojů)
• Lope de Vega – dramatik, hra Ovčí pramen

 

Renesance v Českých zemích

• zhruba konec 15. stol. – 20 léta 17. stol. (konec vlády J. z Poděbrad až bitva na Bílé hoře.
• doba rozvoje vzdělanosti a české literatury
• na tom má velký podíl jednota bratrská, která byla v 16. stol. nositelkou vzdělanosti
• tiskly se především díla cestopisná, zeměpisná, lékařská, botanická
• první kniha tištěná v češtině se jmenuje Trojánská kronika

 

Latinský humanismus

• Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic – považován za zakladatele latinského humanismu
  • své vzory viděl ve Vergiliu a Ovidiu
  • dílo: Žaloba ke sv. Václavu na mravy Čechů
• Jan Campanus Vodňanský – dílo Bretislaus (Břetislav)

 

Český (národní) humanismus

• Viktorín Kornel ze Všehrd – tzv. program národního humanismu – dílo: O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery (= Knihy devatery)
• Jan Blahoslav – biskup jednotky bratrské
  • Filipika proti misomusům (filipika – rozmluva, misomusové – nepřátelé nižšího vzdělání)
  • Překlad Nového zákona – stal se součástí bible kralické
  • teoretický spis: Muzikant
  • jazykovědné dílo Gramatika česká
• Václav Hájek z Libočan – Kronika česká – z historického hlediska je nepřesná

 

Renesanční zábavná literatura

• Hynek z Poděbrad – syn krále J. z P.
  • přebral 11 novel z Dekameronu a připojil vlastní povídku O Salomeně
  • básně: Veršové o milovníku, Májový sen
• Mikuláš Konáč z Hodiškova – první české biblické drama:  Judith
  • první české renesanční drama: Hra pěknejch tří povídek