Romeo a Julie - rozbor díla k maturitě (8)

rozbor-díla

Kniha: Romeo a Julie

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Lucik.havlova, Hanka+

William Shakespeare

Pokřtěn 26. dubna 1564 – zemřel 23. dubna 1616, anglický básník a dramatik
Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, působil jako herec a spisovatel
Vystudoval gymnázium, v 18 se oženil se starší Annou
Později byl spolumajitelem divadla.
V prvním období své tvorby tvořil především komedie a historické hry. V druhém období proniká do tvorby životní zklamání a pesimismus a vznikají jeho nejslavnější tragédie. Ve třetím období se vyjasňuje autorův pesimismus.
Náměty ke svým hrám čerpal ze životopisů slavných osobností, z italských a francouzských renesančních povídek i ze starých kronik. Slovem a dramatickou akcí dovedl vyjádřit vznešenost citu, hloubku vášně, bezohlednost, sobectví i nenávist a další vlastnosti lidí své doby.
Jeho hry se hrály ve dvoře královny Alžběty I., 1954 vyšla tiskem dvě dramata
Ke konci života se usadil v rodném Stratfordu, kde také zemřel
William Shakespeare je nejskvělejším autorem vrcholného období renesance. Byl významný anglický básník a dramatik, klíčová postava evropského dramatu. Obvykle je považován za anglického národního básníka.. Dochovalo se jemu připsaných 37 divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy do všech významnějších jazyků. Kromě tvorby dramat a komedií se věnoval i herectví.
Ve svých hrách nevykládá svět, ale je v nich básníkem konkrétních lidských situací, které obsahují lidskou zkušenost v neobyčejné rozmanitosti
Umělecká metoda, nastavuje světu a životu zrcadlo (zrcadlení) šťastné komedie obsahují stíny smrti a v každé tragédii nalezneme alespoň jeden komický výstup
Jazyk dovedl k největší dokonalosti dramatický verš, jeho hry jsou psány veršem i prózou, lze říci, že Shakespeare předváděl všechny prostředky a figury anglické renesanční rétoriky

Obecné rysy jeho tvorby:

Jedinečná obrazotvornost
Oprostil se od náboženského pojetí lidského života
Jeho hrdinové jsou svým jednáním a povahovými rysy nadčasoví, jsou sami strůjci svých osudů
Obraz pozemského života, kladných i záporných vlastností lidí
Příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda
Jazyk veršovaný se střídá s prózou

Další díla:

I. období – díla do roku 1600 (díla do roku 1600 jsou především komedie, kde vítězí spravedlnost a láska. Renesanční optimismus.)
- Zkrocení zlé ženy – komedie
- Sen noci svatojánské – komedie
- Romeo a Julie – tragédie
- Kupec benátský – komedie
- Jindřich IV – historické
II. období – díla po roce 1600– (v dílech po roce 1600 panuje jistý pesimismus a píše tragédie a sonety.)
- Hamlet – Tragédie
- Othello – tragédie
III. období od roku 1609
- na konci života píše romantické hry (pohádky-romance)
- Bouře
- Zimní pohádka

Literárně-historický kontext

Charakteristika:

rozvíjí se v Itálii koncem 14. Století
návrat k antickým ideálům, důraz na člověka, užívání si života na zemi, vzdělání, individualita
nové vědní obory – chemie, fyzika, botanika, anatomie
doba velkého rozvoje, změn, objevů a vynálezů
roste touha po poznání, vědění
1492 objevení Ameriky (K. Kolumbus)
1519 obeplutí Země (T. Magabhaes)
heliocentrismus (G. Gallilei, M. Kopernik)
objevují se první lékařské pitvy
1450 vynález knihtisku (J. Guttenberg)

Literatura:

autoři vycházejí z anonymity
změna v žánrech (villonské balady, dialogy, dopisy, eseje, novely, velké romány, sonety)
prosazování národních jazyků + latina

Kultura a umění:

inspirace v antických vzorech
pro architekturu je příznačná vyváženost kompozice, harmonie tvarů a rozměrů, účelnost
arkádová nádvoří
malířství a sochařství – zachycení dokonalosti lidského těla ( Leonardo Da Vinci, Rafael, Michelangelo Buonarroti)

Další spisovatelé tohoto období:

Rozbor díla: Romeo a Julie

Literární druh: drama
- Má formu scénáře (osoby, repliky, poznámky)
Literární žánr: divadelní hra – pětiaktová milostná tragédie
- Drama vážného obsahu, které zobrazuje tradično. To jest utrpení ústředních postav (jakýkoli typ), které v divákovi probouzí soucit s hrdinou. Závěr tragédie je někdy smírný, většinou končí pro hrdinu tragicky (smrt, ztráta ideálů, trest..).
- 5 dějství (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)
Titul: jmenný, bezpříznakový (jména 2 hlavních postav)

Zařazení do doby

období 1591 – 1600, anglická renesance
první období Shakespearovy tvorby

Hlavní myšlenka

Tragická lásky, oslava lásky, smíření obou rodů, samostatnost člověka, právo na sebeurčení, schopnost se vzepřít
Patří k vrcholům renesanční tvorby. Zobrazuje společnost, ve které je každé vybočení z uzavřeného rodového kruhu přísně trestáno. Obrovskou roli hraje majetek a moc, ale i pýcha, domýšlivost atd. Proti tomuto světu falše staví autor čistou a obětavou lásku mladých lidí, která však v tomto prostředí nemůže vykvést v plné kráse, naopak podléhá nenávisti, zlobě a končí smrtí. Nenávist je v knize důležitá, ale přitom o ní nic nevíme.

Inspirace, motiv/námět

Mezi motivy je například milenecká láska, mateřská láska, rodová nenávist..
Při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Arthura Brookea.
Také využil všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována již ve starém Řecku. Inspirace mohla pocházet také z díla Tristan a Izolda

Kompozice (dějství, prolog – jakou je psán formou)

Kompozice díla je chronologická a člení se na prolog a pět dějství.
Celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – nerýmovaným pětistopým jambickým veršem (takzvaným blankversem)
- Blankvers je v Shakespearových dílech typickým jazykovým prostředkem, díky němuž jsou jasně rozpoznatelná. Problém nastává s překladem díla do českého jazyka.
- Jambický verš se v češtině nedá příliš využít, protože po zvukové stránce nejsou shodné; proto je také jambická stopa v českých písemných dílech velmi vzácná. Přesto ji ale využil například Karel Hynek Mácha v díle Máj.
Prolog je psán formou anglického sonetu
Forma scénáře – postavy i repliky i scénické poznámky, ty jsou krátké, většinou vyjadřují činnost postav nebo co má postava na sobě.
Deset stop, dvě roviny (intimní + veřejná)

Jazyk

Drama je založeno na střídání verše (vyšší vrstvy – Romeo, Julie) a prózy (nižší vrstvy-chůva).
- Převažuje nerýmovaný verš (82%), blankvers = nerýmovaný pětistopý jambický verš
Projevilo se rozvrstvení společnosti i tím, že postavy mluví spisovně a nespisovně
Prolínány prvky tragiky a komiky
Převaha dialogů nad monology, monology k vyjádření pocitů (přináší Shakespeare) – vnitřní monolog, monolog sama k sobě
Hodně zvolacích a tázacích vět
- Spousta tázacích vět pouze řečnických, typické pro R+J – je láska něžná?
Mnoho uměleckých prostředků a vznešený styl, který je tak typický pro Shakespearova díla.
Často se objevují jmenné tvary přídavných jmen a slovní hříčky
K vytvoření celkové atmosféry využívá autor častého kontrastu (světlo x stín, noc x den, láska x nenávist, próza x poezie, tragika x humor).

Umělecké prostředky

historismus – halapartna (zbraň), zsinalý (bledý), háv (šál)
apostrofa – láska je dým, .. láska je plamen, .. láska je moře, …
oslovení – pane, chůvo, mladý pane
místopis -Verona, Mantova
enumerace – Pan Martino, Pan hrabě Anselmo, Ctihodná vdova, madam Vitruviová, Pan Placentio, Merkucio -hosté na večeři Kapuletů hledaj vás, volaj vás, sháněj vás v kamení, květu, listu, lodyze
zdrobnělina – slečinka, potvůrko, milostpaní, oříšek, víčka, brouček
přirovnání – boule jak kohoutí varle, v tváři číst jak v knize, dovede bodat jako trn, není hluboká jak studna, široká jak kostelní vrata
aluze -královna Mab
kontrast – vrány jsou ony, ona holubice
dobro může být zlé a naopak
bílá vločka, havraní pírko
ďábelský anděl
básnické slovo – luna, oř
cizí jazyk -passado (z portugalštiny minulost), reverso (z portugalštiny zvrátit)
symbol -Amor, hrdlička (symboly lásky)
vyjádření času -devět, půl hodiny
zastaralá slova -putyka (hospoda), lichvář (poskytuje půjčky s vysokým úrokem)
eufemismus -půjde pod kytičky
přísloví – pro jedno kvítí slunce nesvítí
rčení – oko za oko
inverze – opačný pořádek slov, na konci kvůli rýmování)
oxymorón – protiklady, typické pro Shakespeara
nespisovné výrazy až vulgarismy – tý lásky, vrátnej, děvka, rajda, huso rozmazlená
citově zabarvená slova – Romeo a Julie, chůva k Julii
epiteton – básnické přívlastky, vznešení používají epiteton ornanz ( alabastrový, andělský..), spodina epiteton constants (bílý, sněhově bílý, bělostný..)

Renesanční dílo – dodržuje požadavky kladené na literaturu?

Nesplňuje: Aristoteles – zásada tří jednot (místo, čas, děj)
- nedodržuje, že tragédie by měla být psána veršem
- jsou tam komediální prvky
Splňuje: počet dějství (expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)
- vystoupí chorus (seznamuje nás s dějem, místem konání, jak to dopadne, obrací se k divákům, prosí je o shovívavost)
- hlavním hrdinou je člověk – rozhoduje se o svém osudu sám, právo na láku

Časoprostor:

Místo děje: Itálie, Verona – náměstí, palác Kapuletů, zahrada, cella mnicha, hřbitov – hrobka, Mantova
Čas děje: autorova současnost (16. st.), červen, 6 dnů (neděle ráno až páteční svítání)

Hlavní postavy

Hlavními postavami milostného dramatu jsou Romeo a Julie, kteří tvoří ústřední mileneckou dvojici. Julii je v době, kdy pozná Romea, pouhých čtrnáct let a představuje typ mladé dívky, která se zamiluje do Romea. Postava františkána Lorenza (Vavřince) je výrazně středověkou postavou, ale postupem děje se stává svými názory a myšlenkami více renesančním člověkem, který se staví proti nesmyslnosti řádů a cítí s oběma milenci. Postava chůvy představuje symbol mateřské lásky k Julii, která přestože není jejím dítětem, nemůže vidět její utrpení z vůle rodičů.

Seznam postav

Romeo – Syn Montekův, hlavní hrdina příběhu, citlivý, impulzivní a vášnivý.
Julie – Dcera Kapuletova, hlavní hrdinka příběhu, naivní, odvážná a vášnivá.
Eskalus – Vévoda veronský, spravedlivý a autoritativní.
Paris – Mladý šlechtic, příbuzný vévodův, zdvořilý a respektovaný.
Montek a Kapulet – Hlavy dvou znepřátelených rodů, hrdí a tvrdohlaví.
Stařec – Starší člen rodu Kapuletů, moudrý a zkušený.
Merkucio – Příbuzný vévodův a přítel Romeův, svérázný a živý.
Benvolio – Synovec Montekův a přítel Romeův, rozumný a mírumilovný.
Tybalt – Synovec paní Kapuletové, vášnivý a konfliktní.
Bratr (otec) Vavřinec (Lorenzo) – Františkán, moudrý a soucitný.
Bratr Jan – Člen stejného řádu jako otec Vavřinec, oddaný a loajální.
Lékárník – Opatrný a zdrženlivý.
Paní (hraběnka) Monteková – Manželka Montekova a matka Romeova, starostlivá a mateřská.
Paní (hraběnka) Kapuletová – Manželka Kapuletova a matka Juliina, rozhodná a ambiciózní.
Juliina chůva – Blízká k Julii a je její důvěrnicí. Je prostořeká a často se zaplétá do potíží. Je starostlivá a vřelá.
Samson a Řehoř (Gregorio) – Sluhové Kapuletovi, oddaní a věrní.
Abraham – Sluha Monteků, oddaný a spolehlivý.
Panoš Parisův – Sluha Parise, poslušný a loajální.
Baltazar – Sluha Romeův, oddaný a spolehlivý.
Petr – Sluha Juliiny chůvy, veselý a trochu nešikovný.
Tři hudebníci – Hrají hudbu na plese u Kapuletů, talentovaní a zábavní.
Měšťané veronští, příbuzní obou rodů, masky, stráže, hlídky a družiny – Další postavy, které tvoří pozadí příběhu a pomáhají vykreslit atmosféru a kontext příběhu.
Chorus – Vypravěč příběhu, který uvádí každé dějství a shrnuje děj.

Děj (podle dějství)

Prolog

Chór – sbor, uvádí nás do děje, chór proto, že navazuje na antiku. Dozvěděli jsme se, že se bude hrát tragédie, kde se odehrává děj, jak dlouho se hra bude hrát a jaký bude děj. Ve formě sonetu.

První dějství

Příběh se odehrává v italském městě Verona, kde žijí dvě znepřátelené rodiny – Kapuleti a Montekové. Mezi těmito rodinami panuje dlouholetý spor, který se projevuje ve veřejných střetech na náměstí ve Veroně. První dějství tragédie začíná právě jedním takovým střetem, který musí ukončit vévoda Eskalus, aby udržel pořádek ve městě.

Druhé dějství

V celé Veroně se šíří zpráva o maškarním plese u Kapuletů, kde má být oznámeno zasnoubení Julie s Parisem. Romeo, syn Monteků, se svými přáteli Merkuciem a Benvoliem se rozhodne tento ples navštívit, přestože se koná v domě jejich úhlavních nepřátel. Na plese spatří Julii a okamžitě se do ní zamiluje. Po plese Romeo tajně navštíví zahradu Kapuletů, kde vyznává svou lásku k Julii. Následující den jsou oba milenci tajně oddáni otcem Vavřincem.

Třetí dějství

Toto dějství je plné tragédie. Tybalt, Juliin bratranec, nenávidí Romea a vyzývá ho k souboji. Během tohoto souboje zabije Tybalt Romeova přítele Merkucia a Romeo poté zabije Tybalta. Za tento čin je Romeo vyhoštěn z Verony.

Čtvrté dějství

Julii je oznámeno, že se má provdat za Parise. Julie je zoufalá a s pomocí chůvy požádá otce Vavřince o pomoc. Ten jí dá nápoj, který ji uspí a ona vypadá jako mrtvá. Její rodina ji považuje za mrtvou a uspořádá jí pohřeb.

Páté dějství

Romeo se dozví o Juliině “smrti” a rozhodne se vrátit do Verony. Vstoupí do hrobky Kapuletů a spatří Julii. Myslí si, že je mrtvá, a tak vypije jed. Julie se probudí, ale vedle ní leží již mrtvý Romeo. V zoufalství se probodne Romeovou dýkou.
Důležitou částí příběhu je, že posel, který měl doručit zprávu Romeovi o tom, že Julie není skutečně mrtvá, byl zavražděn. Tato zpráva byla klíčová, protože bez ní Romeo věřil, že Julie je mrtvá a rozhodl se spáchat sebevraždu.
Tato tragédie ukončí věčný spor mezi rodinami Kapuletů a Monteků, které se nakonec usmíří a vystaví zlaté sochy Romea a Julie, které dodnes stojí ve Veroně.

Zajímavé informace o knize

Jde o ranou Shakespearovu práci v první etapě, je to jedna z jeho prvních tragédií (1595/1596), poprvé inscenována v roce 1596. První dochovaný text se nazývá Špatné kvarteto (jde o odposlech ze hry, s chybami).
Jména Montekové a Kapuleti nejsou původní, jsou převzata z Božské komedie (v Očistci jsou rodiny těchto jmen).
1853 – hra byla poprvé uvedena v ČR ve Stavovském divadle.
Do češtiny přeložili: Josef Václav Sládek, Saudek, Hilský, Josek, Urbánek, Tyl, Čelakovský, Topol, Vrba, Lukeš, Přidal..

Inspirace dílem

Filmová zpracování
- Romeo a Julie – režie a scénář Franko Zeffilleri, rok 1968, Francie+VB, klasika, v dobových kostýmech, 2 Oscaři
- Romeo a Julie – USA, 1996, Leonardo DiCaprio
- Romeo a Julie – 2013
- Romeo a Julie – animované, dva tuleni
- Romeo a Julie na konci listopadu – 1971, český film
- Dopisy pro Julii – USA, 2010
Muzikál
- West side story – Bernstein, 1957
Knihy
- Jan Otčenášek – Romeo, Julie a tma
- Eva Vrchlická – Z oříšku královny Mab (Mercutio v R+J mluví o královně Mab ve svém monologu)
  Kolektiv autorů – Příběhy ze Shakespeara
Balety
- Romeo a Julie – Sergej Prokofjev, světová premiéra v Brně
- Symfonická báseň Romeo a Julie – Petr Iljič Čajkovskij
Výtvarné umění
- Obraz Romeo a Julie: Scéna v hrobce – Joseph Wright
Jedny z nejdražších kubánských doutníků – Romeo a Julie

Recitace

JULIE

Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová.

ROMEO
Beru tě za slovo.
Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn.
Už nechci nikdy víc být Romeo.

ROMEO
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?

Vlastní názor

V této době si neumím představit takovou lásku, kdy jeden byl ochotný zemřít pro druhého. Ovšem kdyby taková láska a úcta byla i dnes, svět by byl jiný a možná i lepší. Líbí se mi jednání Romea, když se dokáže bít za svou lásku k Julii.

Nadčasovostí shledávám rozpor mezi oběma rody Monteků a Kapuletů, kteří si uvědomují své hloupé spory až po smrti jejich dětí. Myslím, že autor chtěl ukázat na lidskou hloupost, která v dnešní době nezná mezí. Měli bychom se zamyslet, jestli spory, které vedeme s ostatními, mají smysl.

Knížka se mi četla opravdu dobře, i když měla smutný konec. Ale autorovo popisování lásky dvou lidí, kteří se mají nenávidět, mě ohromilo.

Velmi se mi líbí, jak si autor hraje se slovy:

„Nebo si to odskáčou.
Až nás rozčílej, skočíme jim po krku.
A budeme je mít z krku.
Když se rozčílím, tak se neznám.
Jenže jak tě znám, ty ese jen tak nerozčílíš.
Jak vidím Monteka, nic mě nezastaví.
Protože hned zdrháš. Udatnej by se mu postavil
Když se rozčílím, postavím se každýmu Montekovi-chlap, ženská, všecko jedno.
Tomu říkám síla! On se postaví i slabýmu pohlaví!“