Jméno: Starověká literatura – římská a řecká
Přidal(a): katerinahajkova
- Nejstarší evropská literatura, jediná původní /nepřestěhovala se sem/
- harmonie rytmu, pohybu, uměleckou specializací (1umělec=1žánr, snaha o dokonalost)
- témata často přebírána (jde spíš o umělecké zpracování než o originalitu)
Dělení
1.období: KLASICKÁ DOBA – předattické období (archaické) /8.-7. B.C. – 6.-5. B.C./
– attické období (klasické) /5.stol. – 323 B.C./
2.období: POKLASICKÁ DOBA – helénistické období /323 – 30 B.C./
– římské období /30 – 529 C.E./
Archaické období /8. – 6.-5.stol. B.C./
- 323 B.C. – zemřel Alexandr Veliký
- slavní pěvci: Orfeus, Árion, Homér (nářečí)
- Iónové: eposy (Illias a Odyssea) a elegie (žalozpěvy)
- Dórové: sborová lyrika (chórika)
- Aiolové: ………… lyrika
- Boiotie: didaktický časoměrný verš (vzdělávací účel)
– daktylský hexametr – nerýmovaný verš časoměrný
– zohledňuje délky slabik
- Móra = krátká slabika / – dlouhá ∪ krátká
- – ∪ = trochej, ∪ – = jamb, – ∪ ∪ = daktyl, – – spodej
Hesidos – psal didaktické eposy, DÍLO: Práce a dny
Sapfó – z Lesbu, psala písně, poezii, svatební, teskné, měla dívčí školu (vřelý vztah k dívkám)
Anakreon – opěvoval krásné ženy
Aisópos (Ezop) – psal bajky, o zvířatech s lidskými vlastnostmi, ponaučení, alegorie(jinotaje)
5.-4.stol. B.C.- demokracie, vznik dramatu, městských států, vývoj dramatu: tragédie, komedie
- Dithyramb – antická řecká hymna zpívaná a tančená na počest Dionýsa
– z toho se vyvinulo drama (základ dramatu: zpěv chóru – původně zpívaný příběh)
– Thespis – přidal k chóru 1 herce
Řecké drama
- vyvinulo se ze slavností, chórů
- dlouho byla reprezentována jen v rámci soutěží a hrát směli jen muži
Řecká tragédie
a) expozice: seznámení s postavami
b) kolize: problém
c) krize: gradace problému
d) peripetie: obrat
e) katastrofa: konečný obrat, tragické zakončení
Illias a Odyssea /8.stol. B.C./ – autorem Homér ze Smirny (slepý?) později spory o autorství
- rozsáhlá epická skladba, více dějových linií
- epitafy, přirovnání, lidová slovesnost
Illias – starší, kompozičně jednodušší
– postavy: Meneláos, Agamemnon, Priamos, Hektor, Achilles, Odysseus, Pénélopé
Odyssea – cesta Odyssea domů, kde ztrestaal nápadníky své ženy a byl omylem zabit synem
Tragédie – původ z písně králů, dochováno asi 33 tragédií
Aischylos – zavedl 2. herce
– dbal na kostýmy, masky, jednání bohů, DÍLO: Oresteia, 7 proti Thébám
Sofoklés /497 – 406 B.C./ – athénský dramatik, kněz a politik
– zavedl 3.herce
– zasadil se na dramatičnosti, ostrosti děje, ale už tolik nepoužíval bohy…“DEUX EX MACHINA“
– DÍLO: Antigona, Král Oidipus, Oidipus na kolenou, Elektra, Trachiňanky
Próza klasického období
Hérodotos /5.stol. B.C./ – historik, „otec dějin“, DÍLO: spis Dějiny
- leccos si domýšlel, krom paktů zahrnoval i mytologii
Thúkydides /5.stol.B.C./ – taky historik; to, pro co neměl fakta, neuváděl (dodával opravdové důkazy!)
Filosofové klasického období
Sókratés – „Vím, že nic nevím“
- nikdy nic nenapsal ani nepednášel, jenom chodil a debatoval s žáky
- vše, co o něm víme, máme od Platóna
Platón – idealista, psal díla ve formě dialogů
- všechny jeho díla jsou o Sókratovi, řešení problémů
- DÍLO: Ústava (souvisí se světem idejí), dialog Kratylos (o jazyce a pojmenovávání)
Aristoteles – DÍLO: Poetika – o umění literatury a o ní obecně, jak jsou v ní zobrazovány skutečnosti, rozebírá drama *zavedl Trojí jednotu: drama se má odehrát během 24h, na jednom místě, má mít ucelený děj (strategie překonání: chór; používáno v 17.stol.v klasicismu)
Katarze: (věřilo se, že člověka tvoří „životní šťávy a ty musí být v harmonii)
pokud dílo dokáže způsobit katarzi, člověk se v jiném světě popere s nemocí, prožitek—vyrovnání
Helénistické období
– úpadek řecky psané literatury
Theokritos – idylická poezie
– později z něj čerpali římští autoři bukolické (pastýřské) poezie
Římská literatura
- Římská čerpala z řecké; nejen nměty, ale i koncepce,témata(týkalo se to všech druhů umění)
- římané měli asi od 7.stol.B.C. Písmo pro úřední záležitosti –soustředili se naa budování státu – až po rozmachu římské literatury změna
Římské drama
Titus Maccius Plautus – kontaminace: spojování různých předloh v 1 hru
vkládl do her zpěvné báje, přejímání řeckých bájí a vzorů – ztráta elegance (byl až vulgární)
– komická svěžest, milostné zápletky: intrikové(př.získvání ženy), charakterní(kritika charkteru), vážné
-DÍLO: Amfitryon, Komedie o hrnci, Vychloubačný voják
demokratické smýšlení, drsnější jazyk – blíže publiku
Publius Terentius Afer – přišel do Říma z Kartága jako otrok – plnohodnotný občan, psal komedie
tématika komedií: většinou milostná, ale vyhýbá se fraškovitosti– vážně pojaté, čistý jazyk
DÍLO: Plačtivá komedie (vážné téma,místy komické,konec dobrý), Hercyra (tchýně),
Dívka z Andru, Sebetrapič, Bratři (problém výchovy), Eunuchus
Lucius Annaeus Seneca ml.- jediný autor tragédií (netypické), filosofické spisy
– propagoval filosofii stoicismu – důraz na etiku, mravní jednání, rovnost
– vchovával Nerona, později nucen spáchat sebevraždu
– DÍLO: Zuřící Herkules
- uměl vystupňovat tragiku a hrůzu – proto spíš oblíbený filosof
Marcus Aurelius – navazoval na Senecu ve filosofii stoicismu
- DÍLO: Hovory k sobě – zásady správného vládnutí
Poezie římské literatury
Neoterikové: nová poezie, jedná se spíš o specifické přetvoření řecké lyriky
zestručnění (epigramy, carmina, krátké milostné básně)
Cattulus /84 – 54 B.C./– římský básník, představitel milostné lyriky
- zakladatel subjektivní poezie (hodně vyjadřuje svoji lásku)
- výrok: „Nenávidím a miluji“
DÍLO: Sbírka básní (Carmina) – 116 básní, věnovány Cornelii
- část: delší; Kalimachovy a Bereničiny kadeře
- cyklus epigramů; o neřestech vŘímě (moc pili)
- lyrické básničky; verše historie osudné lásky
Publius Vergilius Maro – DÍLO: Zpěvy pastýřské (Bucolicka), Zpěvy rolnické (Georgica), Aeneis
Publius Ovidius Naso /43 B.C. – 18 C.E./ – jeden z nejnadanějších
– mladší generace básníků– vlažný vztah k vlasti, studoval rétoriku, vypravěč, básník, znalec milostného umění, psal spíš pro zábavu
za Augusta vypovězen, což nesl velmi těžce, chtěl se vrátit do Říma (žalozpěvy) přesvědčen, že jeho básně budou nesmrtelné; básně čtivé, populární, po jeh odchodu zákaz ale dál se hrály
- DÍLO: Médea, Listy heroin (fiktivní dopisy z héroiské doby žen hrdinům – Achillovi,etc)
- v 5 svazcích-erotické básně
- Umění milovat – rady mládeži jak udržet lásku, prostředky proti lásce, ojedinělé dílo
- Jak léčit lásku – láska=nemoc, neustále se odvolává na bohy
- Metamorfózy (proměny) – epické skladby podle antických představ materiálů v lidi (tvorba člověka…250příběhů, 15knih)
- Fasti (kalendář) – 6knih; dvojverší=elegiský distych, probírá římské svátky,původ, obřady, zvláštnosti na nebi (opíral se o Varona) – nedokončené (jen prvních 6měsíců – pak vyhnán)
- Žalozpěvy – popisuje, jak mu je zle, jak by se chtěl vráti do Říma (Listy z Pontu, Helieutica)
Quitus Horatius Flaccus /65 – 8 B.C./ – jeden z trojlístku velikánů, známý pro dokonalost formy
- DÍLO: Ódy, Listy, Satyry, Jamby
Próza římské literatury
Gaius Petronius Arbiter – DÍLO: Satyrikon – satyrické dílo o putován 2přátel, setkávají se s různými nešvary společnosti *nedochovalo se celé, nejznámější: Hostina u Trimalchona = návštěva zbohatlíka, co býval chudý, mluví jak dlaždič
Lucius Apuleius-DÍLO:Zlatý Osel–mladík je proměněn v osla, putuje Itálií, poslouchá, co si lidé říkají
Martialis– epigramy (krátké veršované útvary, které reagují na aktuální události), rytmus, časomíra
