Píseň o Viktorce – rozbor díla (2)

 

Kniha: Píseň o Viktorce

Autor: Jaroslav Seifert

Přidal(a): Jolana

 

Jaroslav Seifert

• Narodil se na Žižkově – pražská chudinská proletářská čtvrť, dělnická → v dílech
• česká literatura 1. i 2. poloviny 20. století – hlavně poezie
• básník, překladatel, kritik, publicista
• prošel obdobím proletářské poezie a poetismu, poté psal milostnou a reflexivní lyriku

20. léta

• 1920 spolu s Teigem a Nezvalem hlavní zakladatelé Devětsilu – nejvýznamnější levicové kulturní sdružení umělců
• 1921 vstoupil do komunistické strany
• 1929 podepsal manifest Sedmi (kritika Gottwalda) → vyloučen ze strany, omezeno publikovat
• pracoval v mnoha novinách (Lidové noviny, časopis Nová scéna, Právo lidu, časopis Pestré květy, Národní práce, Práce)
• proletářská poezie (+ vitalismus = radost z maličkostí): Město v slzách, Samá láska
• poetismus: Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně, Poštovní holub

30. léta

• nepřeorientoval se spolu s Devětsilem na surrealismus → odklonil se od Devětsilu
• pracuje s vlastními požitky, vzpomínkami, city – osobní melancholická lyrika, vzpomíná na dětství
• Jaro, sbohem; Jablko z klína; Ruce Venušiny

okupace

• potřeba se vyjádřit k situaci – navrací se k velkým momentům, láska k vlasti, naděje
• Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most, Přilba hlíny

po válce

• Nesouhlasil s režimem, ale nekritizoval ho → režim ho nenaháněl (byl tak moc uznávaný a oblíbený, že se ho báli pronásledovat…)
• Kritizoval ale cenzuru a chování režimu k nepohodlným umělcům, zavírání
• 1949 odešel do invalidního důchodu
• Šel malíř chudě do světa, Maminka, Píseň o Viktorce

60. léta

• Ovlivněno hodně chorobou – od r. 1956 trpěl nemocí pohybového ústrojí
• Jazyk věcnější, strozší, žádné metafory, méně pravidelné verše, motiv umírání, smrti
• Koncert na ostrově, Odlévání zvonů, Haleyova kometa – pesimistické básn. sbírky
• 1966 jmenován Národním umělcem
• Ostře proti okupaci v 68. → po r. 1970 měl zákaz publikovat nové texty

70.léta

• 1977 podepsal Chartu 77 – mimo oficiální literaturu, nemohl psát → vydáván samizdatem
• Už to není moc poezie – píše volněji než volný verš
• Morový sloup
• 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu, přebrala ji dcera Jana – zemřel na selhání srdce, je pohřben v Kralupech nad Vltavou

 

Literárně historický kontext díla:

• EPOCHA: česká poezie 2. poloviny 20. století (poválečná)
• UMĚLECKÝ SMĚR: období 50. let – milostná lyrika
• HNUTÍ: Devětsil – nejvýznamnější české levicové kulturní sdružení umělců
  • Ve 20. letech nejprve proletářský program, poté však hlavně velký rozmach a vliv poetismu
  • 30. léta – odklonění a přeorientování na surrealismus

 

Proletářská literatura = levicově orientovaná literatura z počátku 20. století

• Devětsil – nejvýznamnější české levicové kulturní sdružení 20. let 20. stol.
• nejprve proletářský program, poté příklon k poetismu
• vznikl r. 1920 v Praze – zakládající členové: Seifert, Vl. Vančura, A. Hoffmeister, K. Teige
• cíl – pořádat kulturní akce, vydávat almanachy, prosadit kolektivní přístup ke světu
• rysy proletářské literatury: 1. umění musí bojovat proti nespravedlnosti a být proletářské
  • revolučnost
  • kolektivismus (proti individualismu)
  • optimismus

 

Poetismus = jediný avantgardní mezinárodně uznávaný umělecký směr českého původu vytvořen r. 1924, skončil po r. 1930, kdy autoři přešli k surrealismu

• autoři: Karel Teige (stať Poetismus), Vítězslav Nezval (stať Papoušek na motocyklu)
• znaky: ovlivnění tvorbou Apollinaira, inspirace dadaismem = umění bavit se a žít
  • tvůrčí metoda je hra, řada volných asociací, rozpustilost, parodie, zlehčování
  • exotické motivy, cestování, lidová zábava (cirkus, pouť), velkoměsto „umění života, je uměním žít a užívat“

 

Další představitelé (směru, hnutí, skupiny) a jejich tvorba:

• Proletářská literatura:
  • Jiří Wolker – Host do domu, Těžká hodina (Devětsil)
• Poetismus:
  • Vítězslav Nezval – Podivuhodný kouzelník, Básně noci – Akrobat + Edison, Pantomima, Absolutní Hrobař, Manon Lescaut
  • Konstantin Biebl – S lodí, jež dováží čaj a kávu
• Česká poezie 1. poloviny 20. století:
  • František Halas – tragická poezie, skoro až dekadentní, 20. – 30. léta: Kohout plaší smrt, Tvář; okupace: Dokořán, Torzo naděje, Naše paní Božena Němcová; po válce – A co?
  • Vladimír Holan – „Otakar Březina 20.století“ → složité jazykové prostředky, neologismy, 30. léta: Vanutí, Oblouk (existencialismus); Září 1938; Noc s Hamletem
• Česká poezie 1. poloviny 20. století:
  • František Hrubín – přírodní a milostná lyrika, volný verš, Zpíváno z dálky a Krásná po chudobě; Jobova noc a Hirošima; Romance pro křídlovku

 

Rozbor: Píseň o Viktorce

Zasazení díla do kontextu autorovy tvorby

• období po 2. sv. válce

 

Literární druh a žánr

• DRUH – lyricko-epický
• ŽÁNR – básnická skladba

 

Intertextovost (souvislost s dalšími uměleckými díly)

• Babička – přímý odkaz/inspirace (1950 výročí cca. 120 let od narození B.Němcové)
• Kytice – zrcadlová symetrie kompozičního schématu zpěvů
• šla by i Divá Bára nebo Utrpení knížete Sternenhocha

 

Téma

• Téma UKÁZKY – strach z lásky, probuzená láska k tajemnému myslivci
• Téma DÍLA – nešťastná láska a paralela s životem Boženy Němcové (→ Viktorka)

 

Motivická analýza

• láska, noc, šátek, temné oči, strach, smutek, bdění; leitmotiv – opakující se motiv: např. ty temné oči

 

Kompozice díla (veršová výstavba):

• rozděleno do 7 zpěvů, každý zpěv má 3×5 → 15 strof + dvě sloky
• psané menším písmem a nerýmované ( 4 a 3 verše), vybočující z příběhu – intermezza, mají úvahovou podstatu, neposouvají děj
• VERŠOVÁ VÝSTAVBA: čtyřverší, obkročný rým ABBA

 

Vypravěč/lyrický subjekt:

• U lyricko-epických žánrů lze oba (dohromady)
• Lyrický subjekt sleduje příběh – 3. osoba , vševědoucí – zároveň ale vstupuje do děje a hovoří k Viktorce (du-forma), je velice empatický – 1. osoba (ich-forma)

 

Analýza jazykových prostředků

• Slovní zásoba: neutrální – obecná spisovná čeština, zdrobněliny (šáteček…), básnické prostředky – obrazná pojmenování, knižní zastaralé výrazy, přechodníky
• Syntax: věty rozděleny do více veršů
• Figury a tropy: epiteton, inverze, synekdocha, metonymie, přirovnání, personifikace

 

Časoprostor

• čas: v 19. století – tam, kde se odehrává babička, čas: dětství Němcové
• prostor: cesta v polích, na venkově, pravděpodobně v Ratibořicích (severní Čechy)

 

Charakteristika postav:

• Viktorka – zamilovaná, nešťastná, bláznivá, šílená, mladá, krásná
• Viktorka a B. Němcová – obě velmi těžký životní osud, přišly o dítě
• černý myslivec – voják s uhrančivýma očima, má výrazné obočí

 

Obsah (děj) díla

• 1. ZPĚV – lyrický subjekt promlouvá, vzpomíná na Viktorku i Boženu Němcovou
• 2. ZPĚV – Mluvčí sleduje Viktorku chystající se na taneční zábavu a vidí, že po celou dobu, i po návratu domů, myslí na černého myslivce. Budí se dřív a pláče.
• 3. ZPĚV – Viktorku všude sledují myslivcovy oči. Nechává jí za oknem květiny, věnuje jí šátek, a ona mu podléhá.
• 4. ZPĚV – „rozhovor“ dvou milenců o lásce, vyznání lásky, nijak to neposouvá děj
• 5. ZPĚV – Mluvčí se ptá Viktorky, proč myslivci podlehla. Vídá ji teď pološílenou, protože utopila své dítě.
• 6. ZPĚV – ačkoli Viktorku lákali domů, nevrátila se. Zemřela v bouřce pod spadlou korunou stromu
• 7. ZPĚV – lyrický subjekt připodobňuje Němcovou k té Viktorce → s mrtvou Viktorkou se přichází rozloučit Barunka (= Němcová), také ona půjde těžkou cestou za láskou
• 2., 3., 5. a 6. ZPĚV – osud samotné Viktorky