Má veselá jitra – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Má veselá jitra

Autor: Ivan Klíma

Přidal(a): Martina

 

 

 

 

 

Ilustrace: Jan Brychta

Nakladatelství: Rozmluvy v Praze

Rok vydání: v Praze roku 1990

Kategorie: Povídky

Počet stran:166

 

Kniha obsahuje sedm povídek, které nesou název jednoho dne v týdnu a titulek charakterizující danou povídku. Povídky byly psány v období sedmdesátých let dvacátého století, kdy po takzvané normalizaci, kdy autor nesměl oficiálně publikovat. Řadí se proto do samizdatové poválečné literatury.

Povídky vyprávějí o autorových zážitcích a o osudech lidí, s kterými se v tomto období setkal a o mravním úpadku české společnosti. Po návratu u USA se Klíma musel živit dělnickými pracemi a peníze sháněl, kde se dalo. Popisuje osudy lidí, kteří se nechtěli podřídit totalitnímu režimu.

 

Povídky: V pondělí ráno (šmelinářská povídka)

V úterý ráno (sentimentální povídka)

Ve středu ráno (vánoční spiklenecká povídka)

Ve čtvrtek ráno (erotická povídka)

V pátek ráno (unitářská povídka s vloženou povídkou do krabice)

V sobotu ráno (zlodějská povídka)

V neděli ráno (bláznovská povídka)

 

DĚJ:

Pondělí – šmelinářská povídka

Celá povídka začíná pádem malého Bedříška na autorův balkón, když byl chlapec sám doma. Chlapec vypadal v celku v pořádku a na nic si nestěžoval ani nebrečel, protože doma byl často bit svým otcem, který byl násilník a podvodník. I tak ho autor raději vzal do nemocnice. I když v nemocnici je všemi považován za nezodpovědného otce, všechna vyšetření ukážou, že chlapec je zcela v pořádku. Statečný Bedřišek se nakonec přece jen rozpláče, a to když přijede domů a uvidí utrápenou maminku.

 

Úterý – sentimentální povídka

Autora kontaktuje po dlouhé době jeho dávná známost Lída a chce se s ním setkat. V části povídky autor vypráví, jak se s Lídou scházel jen o její polední pauze, protože byla vdaná a jak pak spolu chodili na Bohdalec do lesíka na mýtinu, kde se milovali. Jednoho den, ale Lída zmizela, odjela do Ameriky a ozvala se mu až po dvaceti letech, kdy její manžel měl schůzku v Praze. Rozhodnou se zavzpomínat na staré časy a vydají se najít svoji mýtinu. Dříve docela odlehlá mýtina se proměnila na úplně jiné místo a v její blízkosti se nacházely domy. Autor se nakonec rozhodně, že nemá cenu chodit společně na oběd anebo dokonce vyhledat nějaký hotel, protože si uvědomil, že se stejně asi vidí naposled v životě.

 

Středa – vánoční spiklenecká povídka

Povídka se odehrává před Vánocemi, kdy autorův kamarád přijde s nápadem prodeje vánočních kaprů. Kamarád potřebuje parťáka a taky peníze n a nákup kaprů a láka autora. Autor se nakonec nechá přemluvit, protože mu kamarád napovídá, že si vydělají dost peněz. Prodávají před samoobsluhou a pan vedoucí jim poradí mnoho užitečných triků, jak nenápadně navýšit cenu kapra o desítky haléřů. Autor je nejdříve rád, že na nabídku kývnul, ale později až tak ne, když zjistí, že mu část kaprů někdo ukrad a pár dalších, lekla, když se jim vypustila voda z kádě. Leklé kapry ale vykuchaly a prodaly. Po prodání všech kaprů počítají výdělek, ale zjistí, že prodělali.

 

Čtvrtek – erotická povídka

Celá povídka popisuje autorovu cestu k automechanikovi. Autor v povídce barvitě popisuje městské prostředí. Když dojde do autodílny, nalezne zde dva muže a jednu ženu, ale muže, kterého hledá ne. Atak se rozhodne vrátit se zpět domů. Skoro před dílnou potká upovídaného starého muže, který mu předá kartičku, na které stojí nápis:,,Věř vlastnímu nitru, soukromý dr. filozofie Augustin Hovorka.“ Muž odchází za ženou do automechanické dílny.

 

Pátek – sanitářská povídka s vloženou povídkou do krabice

Povídka se převážně odehrává v nemocnici, kde autor pracuje jako sanitář. Zde se seznamuje se staniční sestrou, a ta mu vysvětlí, jak to v nemocnici chodí. Autor zjistí, že na oddělení se dost krade, a to i doktoři. Zezačátku vše odsuzuje, ale postupem času se stává součástí nemocničních zvyklostí.

 

Sobota – zlodějská povídka

V této povídce autor pomáhá stavět garáže a jednu i pro sebe. Dostane na starost sehnat prkna. Autor se rozhodne si prkna vzít z jednoho polorozpadlého domu, na kterým si myslí že je už nikdo nebude potřebovat. Když si berou prkna nakoukne oknem dovnitř a uvidí zde skupinku mužů a jednu ženu, která se začíná svlékat. Pak najednou zatáhnou závěsy a autor už bohužel nic nevidí.

 

Neděle – bláznovská povídka

Autor popisuje svůj odchod z města na klidnější vesnici. Všímá si jednoduchého vesnického života a jeho obyvatel. Seznamuje se s Magdalénou, děvčetem z internátu, která se mu pořád nabízela. Povídka končí zachráněním pana profesora, jenž sdílí autorovy názory na politickou situaci a s nímž se autor docela sblížil.

 

Hlavní postavy:

Sám autor povídek: Autor se v povídkách ukazuje, jako spisovatel, kterému v tehdejším období zakázali vydávat knihy. Pár jeho her vyšlo v Americe. Často vzpomíná na minulost a srovnává ji s ninější dobou. Když se ho Lída v druhé povídce zeptá, proč neodejde, odpoví, že to v Čechách má rád, a že chce psát zde a nedovede si představit život někde jinde. Rád pomáhá druhým, kteří to potřebují. Klímá má trochu ironický přístup k vlastním problémům a shovívavý postoj k chybám a omylům svých blízkých.

 

Nejsilnější místo četby:

Nedá se říct které místo z celé knihy bylo nejsilnější. Každá povídka má něco, čím mě zaujala nebo naopak. Líbilo se mi, jak autor nechtěl odejít z Čech. Možná stále doufal, že se jednou situace v zemi změní a bude moct vydávat své knihy. A dočkal se. Dnes je nejpřekládanějším žijícím českým autorem.

 

Pocit po přečtení:

Po přečtení jsem měla takový hezký pocit. Celá kniha končí takovým otevřeným koncem. V nedělní bláznovské povídce, kdy autor s Magdalénou zachrání profesora, který si nikdy nepamatuje čtyřmístný kód od kufříku. Je to zakončené tak, že nevíme, jestli kufřík otevřeli nebo ne. Můžeme si jen domýšlet…

 

Vlastní názor:

Kniha se mi celkově velmi líbila. Je napsána vtipně a srozumitelně. Autor vystihl důležité detaily a důležité okamžiky.

V páteční povídce mi bylo celkem líto těch nemocných a umírajících lidí, když jsem četla, jak se tam k nim chovají a jak s nimi zacházejí. Ale odstupem jsem si uvědomila, že když ten člověk dělá tu samou práci den co den, tak už ji vnímá jako nutnost a chce ji mít co nejrychleji za sebou a kdyby měl litovat každého nemocného, tak by to asi psychicky ani nezvládl.

 

Úryvek:

,,Chvíli se bavil tím, jak se snažíme ten složitý přístroj uvést do rovnovážné polohy, pak nás vyhnal, a když byl chvíli manipuloval s jemným mechanismem, spokojeně prohlásil, že teď budeme mít na každém kile pět deka, a poučil nás ještě, že do misky musíme házet kapra s co největším množstvím vody /vodu vylévat, jen když zákazník předem zkoumá váhu/, rybu rychle sejmout v okamžiku, kdy je ručička v maximálním bodu své výchylky, dbát však přitom, aby váha nikdy neukazovala celý snadno spočitatelný údaj jako je ku příkladu jeden či jeden a půl kilogramu. Naslouchali jsme mu pozorně, a to jej povzbudilo k tomu, že nám udělil ještě několik rad. Musíme cenu samozřejmě zaokrouhlovat, a to k nejbližšímu celému vyššímu číslu, anebo je-li možno k devítce, která je ze všech celých čísel nejpříznivější. K tomu celému číslu pak přidat podle vlastní úvahy nějaké haléře, neboť to vypadá seriózněji. Příklad! A pan vedoucí jediným hmatem vylovil z kádě kapra a mrštil jím na váhu před chvílí seřízenou. Kilo devatenáct deka! To znamená cenu sedmnáct devadesát, zaokrouhlujeme na devatenáct korun. Podle vlastní úvahy přidáváme halířovou hodnotu, která vzbudí dojem serióznosti. Řekněme tedy devatenáct šedesát. Zákazník většinou platí nějakou větší papírovou bankovku a drobné nazpět nežádá. Tím dostaneme přijatelnou cenu dvaceti korun.“

 

Na tomto úryvku jsem chtěla ukázat, jak jim vedoucí ve středeční povídce ukazuje, jak mají počítat cenu kaprů a šidit lidi o peníze.

 

Něco o autorovi:

Ivan Klíma je prozaik, dramatik a publicista. Jeho otec byl vědecký pracovník v oboru silnoproudé elektrotechniky.

Za 2. světové války prožil Klíma tři a půl roku v koncentračním táboře v Terezíně

 

Po gymnáziu (1951) vystudoval FF UK, obor čeština a literární věda (1956). Po absolutoriu pracoval v 60. letech jako redaktor Literárních novin a Listů (až do jejich zákazu). Roky 1969 a 1970 strávil pracovně v USA a po návratu mu byla znemožněna další publikační činnost. Dalších 20 let se živil převážně jako svobodný spisovatel a pracoval v dělnických profesích. Jako “protisocialistický autor” však musel vydávat své knihy buď v samizdatových edicích nebo v zahraničí – získal zahraniční ocenění za knihy Moje první lásky a Moje zlatá řemesla. Své texty publikoval v časopisech ‘Květen’, ‘Plamen’, ‘Host do domu’ a v exilovém ‘Svědectví’.

Klímovo literární dílo je značně rozsáhlé a žánrově pestré: zahrnuje prózu, dramata, reportáže, eseje, fejetonistiku i knížky pro děti. Jeho prózy (především povídky a novely) se v různých kontextech vyrovnávají s problémem lidské samoty a střetnutí jedince s mechanismy moci (Bezvadný den, 1960; Hodina ticha, 1963; Milenci na jednu noc, 1964; Loď jménem Naděje, 1969; Milenci na jeden den, 1970).

V povídkách a románech ze 70. a 80. let, kdy z politických důvodů nesměl Ivan Klíma v Československu publikovat, nastoluje téma životního osudu spisovatele, mocí vyvrženého na okraj společnosti, a proti bezpráví staví mravní sílu opřenou o důstojnost člověka (generační román Stojí, stojí šibenička, 1978, přepracovaný pod názvem Soudce z milosti, 1986; povídkové soubory Má veselá jitra, 1979, 1990; Moje první lásky, 1985, 1990; novela Láska a smetí, 1988, 1990).

Z polistopadového období vytěžil Klíma román Ostrov mrtvých králů (1992) a novelu Čekání na tmu, čekání na světlo (1995). Odpor proti mocenské manipulaci lidí a životní pasivitě vyjadřují též jeho hry Zámek (tisk i prem. 1964 ), Porota (tisk 1968, prem. 1969), Cukrárna Myriam a Klára a dva páni (tisk 1968, prem. obou her v New Yorku 1969) aj. Humor a úsměvná pohoda naopak charakterizují jeho tvorbu pro děti (moderní pohádky Kokrhací hodiny, 1965; próza Markétin zvěřinec, 1990). V Klímově esejistice má zvláštní význam esej Karel Čapek (1962, přepracovaná verze 1965), vyjadřující autorův vztah k Čapkovu ideovému a literárnímu odkazu. Souborné vydání Spisů Ivana Klímy vychází od roku 1995 v nakladatelství Hynek.

Značná část Klímova díla vyšla v cizojazyčných překladech v zahraničí (bylo přeloženo do 31 jazyků). Ivan Klíma patří k nejpřekládanějším a ve světě nejznámějším českým autorům.

 

ZDROJE: Moje vlastní hlava

Informace o autorovi: www.ld.johanesville.net

Inspirace: www.cesky-jazyk.cz





Další podobné materiály na webu: