Tulák po hvězdách – rozbor díla (2)

 

Kniha: Tulák po hvězdách

Autor: Jack  London

Přidal(a): Ester

 

 

 

 

 

 

Literární druh:próza, epika

 

Literární žánr: román, dobrodružný, psychologický

román = prozaický žánr delšího rozměru, zachycuje různá společenská prostředí a osudy mnoha postav v dlouhém úseku života.

 

Literární období: Americká literatura na konci 19. stol., problémy společnosti -> autoři se poprvé snaží popsat hnus a ošklivost života, vítězí zbohatlíci, vznik naturalismu a realismu

 

Název: vyjadřuje dobrodružství hlavního hrdiny, DarellaStandinga, který svou duší dokáže putovat po „vesmíru“- do jiných životů, a dokonce cestovat nehmotným tělem i v realitě

 

Forma: psáno ich-formou – příběh vypráví Darell Standing, který prožívá své minulé životy a ztotožňuje se s nimi, jako by je prožíval v přítomném okamžiku

 

Jazyk: spisovný i nespisovný jazyk – argot (vrstva slovní zásoby užívaná společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany), expresivita, slang,

spíše dlouhá souvětí, líčení prostředí (San Quentin) – temné, realistické, často směřuje až k jakési snaze znechutit člověka, cítit odpor k věznici

– filozofické úvahy, hlubší významy vět, během popisu svých předchozích životů navozuje různé atmosféry, většinou dobrodružnější, než během vyprávění svého skutečného života, života DarellaStandinga ve vězení,

autor (vypravěč) tohoto příběhu často oslovuje čtenáře a nutí ho k zamyšlení
Jazykové prostředky: přímá řeč, metafory, personifikace, často anafory, řečnické otázky, osamostatněné větné členy, vyprávěcí styl střídá popisný, charakterizační, a hlavně úvahový,

 

Kompozice: kniha je členěna na kapitoly, ty na sebe navazují; chronologie se prolíná s retrospektivitou, občas paralelní

 

Kontrasty:

– uvězněné tělo x svobodná duše

– tělo zubožené a upoutané svěrací kazajkou x čistá mysl, volná duše

– špinavá cela x různá místa

– Cecil Winwood – hloupý, „žalovníček“, intrikánský x Darell Standing – inteligentní

– prostředí skutečné (San Quentin) x neskutečné (různé světy a životy)

– utrpení x dobrodružství

 

Hlavní myšlenka: Není důležité, je-li člověk vězněn. To hlavní je zachovat si svobodnou mysl. Materiální bohatství nic neznamená, lidské tělo je jen jakýsi oblek. Nejdůležitější je duševní bohatství.

 

Vznik díla: kniha inspirována autentickým případem nevinně odsouzeného člověka, jenž prožil 5 let v samovazbě a byl v roce 1914 propuštěn na svobodu poté, když se Londonovi podařilo prosadit obnovu jeho procesu.

 

 

Filmová adaptace:

The Star Rover – 1920, PomeroyCannon

Bílý tesák – USA, 1991, RandalKleiser

 

Místo a čas:věznice San Quentin, USA, první pol. 20. stol.

 

Děj:

Darrell Standing se do kalifornské věznice dostal údajně proto, že na univerzitě zabil svého profesora. Za tento čin byl odsouzen k doživotí. Jenže o rok později udeřil dozorce a za ublížení na zdraví byl odsouzen k trestu smrti.

Ze začátku byl Darrell v normální věznici, ale potom se kvůli incidentu s Winwoodem dostal do samovazby. Winwood totiž dozorcům řekl, že Standing ponese do věznice bednu s dynamitem – on bednu skutečně nesl, ale nikoliv s dynamitem, ale s tabákem, jenž rozdal vězňům. Když po Standingovi chtěli dozorci onu krabici, již ji neměl, a proto jej dali do samovazby. Standing jim tvrdil, že o dynamitu nic neví, ale oni mu nevěřili a v samovazbě ho bili a zavírali do svěrací kazajky.

V samovazbě se bavil tím, že pozoroval mouchy, jak létají a “hrají si”, dokonce se snažil rozluštit i ťukání dvou vězňů – když se mu to povedlo, do jejich rozhovoru se přidal a alespoň tímto způsobem si s nimi “povídal”.
Darrell se naučil utrpení svěrací kazajky lehce uniknout – nechal své tělo jakoby umřít a jeho duše se vydávala na různá dobrodružství do jeho dřívějších životů (jednou byl stařec bydlící v divočině, jindy malý chlapec putující s rodinou za novým životem; vypráví spoustu dalších příběhů, o které se vždy se čtenářem dopodrobna podělí).

Příběh DarellaStandinga vězněného pro vraždu profesora Haskella kvůli ženě a následně odsouzeného k smrti za napadení dozorce.

San Quentin je všemi známá, jako jedna z nejpříjemnějších věznic v Americe, ale kdo nekročil do ní nevkročil jako vězeň, nemá možnost ani tušit, co se s vězni děje v samovazbách a nejtemnějších místech tohoto pekelného místa.

Drsný a nelítostný systém zlomí každého, pokud se nenaučí pár chytrých vězeňských metod jako třeba Darell Standing..

Ten je často trestán svěrací kazajkou, zvlášť pro svou kuráž a urážení arogantního správce Arthetona. První hodiny ve svěrací kazajce jsou pro Darella hrozné, dokud mu jeden z vězeňských přátel nedoporučí tzv. malou smrt = možnost, jak překonat klidně i několik dnů ve svěrací kazajce se zdravým duchem.

Darell Standing se tedy naučí malé smrti:

Pomocí vůle uvede své tělo do transu – upadne do hlubokého uvolnění a později znecitlivení končetin. Tímto nabude dojmu mrtvého těla, a odpojí svou duši od těla. Malou smrtí začínají všechna jeho dobrodružství…

Duší se vydává do svých minulých životů…

Ať už se octne ve Starověkém Římě v těle vojáka po boku Piláta Pontského, Daniela Fosse, muže, který přežil jako jediný z celé lodní posádky pohromu, když najeli na ledovec, a následně se jako trosečník živil tulením masem a dešťovou vodou, nebo v těle námořníka, který se stal žebrákem v Čo-senu a následně čekal 40 let na pomstu a zavraždění krále.

V temné cele věznice se Darellovi také podaří cestovat v přítomnosti za svými vězeňskými přáteli. Slyší Morella a Oppenheimera, jak si o něm povídají, že je správný chlap. V této chvíli si uvědomuje, že toto přijetí Darella ostatními vězeňskými přáteli mezi sebe, je pro něho ta největší pocta, která se nevyrovná žádnému pasování na rytíře nebo jinému slavnému okamžiku, který ve svých mnoha životech zažil.

Darell stále více zkoumá historii své duše a dochází k uvědomění, že hmota pomíjí, ale duch přetrvá navždy. Pobyt ve svěrací kazajce trvá i deset dní, a on se stále probírá z „malé smrti“ s úsměvem na tváři, což správce Athertona a doktora Jacksona vyvádí z míry a uráží zároveň.

Darell v posledních listech před pověšením vzpomíná na svou šílenou minulost a uvažuje, jaký asi bude jeho další život…

 

Charakteristika postav:

Darell Standing = vyzáblé tělo, na kterém se „podepsala“ svěrací kazajka, stopy po ní a po úderech dozorců, prořídlé vlasy, chytrý, ale také moudrý, zároveň cynik, váží si svých přátel víc, než bohatství nebo titulů, hrdý muž – nesníží se k tomu, aby přiznal něco, co není pravda – i kdyby ho to stálo život, nezlomná duše

Ed Morell = nevinný, spoluvězeň, přítel Standinga

James Oppenheimer = odsouzený, spoluvězeň, přítel Standinga

Atherton = správce,krutý, nelítostný, používá násilí za snahou získat něco, dostat odpověď, kterou chce slyšet (klidně i nepravdivou)

Cecil Winwood = vězeň, díky němu Darell poslán do samovazby, intrikánský, svým způsobem zbabělec

 

 

Jack London

= Americký spisovatel

– vlastním jménem John GriffithChaney.

– Narodil se v San Franciscu a jeho dětství bylo ve znamení častého stěhování, nestálých rodinných poměrů a chudoby.
– Od mládí žil dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, lovcem tuleňů, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic.

– Procestoval celé Spojené státy americké jako tulák – hobo.

– Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů.

– Procestoval celé Spojené státy, jednou byl dokonce uvězněn pro potulku.

– Stal se ve své době nejlépe placeným spisovatelem, podnikl cestu kolem světa, koupil si ranč a ve velkém utrácel.

– Postupem času se zhoršoval jeho zdravotní stav, navíc opět propadl alkoholu a dluhům.

– Nakonec spáchal sebevraždu, když se předávkoval morfiem ve snaze potlačit bolesti, kterými trpěl.

 

 

 

DÍLO:

– námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace

– stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce

– díla se sociální tematikou

Démon alkohol – román (své zkušenosti s alkoholem)

Volání divočiny – román, prostředí Aljašky, dobrodružství psa, který se v době zlaté horečky na Aljašce dostane ze slunného jihu do nehostinných severních končin.

Bílý tesák – román, navazuje na Volání Divočiny, ale v opačném významu:z divokého vlka se stává domestikovanýpes

Martin Eden – román

 

 

Realismus

= umělecký směr, 2. pol. 19. století až do začátku 20. století,

= období vynálezů a rozmachu techniky a přírodních věd, byl např. vynalezen telefon a žárovka

– převládá víra v rozum, ve filozofii se objevuje nový směr – pozitivismus (A. Comte), podle kterého je skutečné to, co se dá dokázat smysly

– prosazuje se exaktní myšlení, tj. vědecké postupy založené na matem. výpočtech a metodách

 

 

Znaky:

– literatura zachycuje pravdivou všední skutečnost, přítomnost a realitu takovou, jaká je

hrdina se proměňuje, vyvíjí se.

– typický žánr pro realismus je román, drama

– nové výrazové prostředky – hovorová řeč, nářečí, archaismy

kritika nedostatků ve společnosti ->kritický realismus, autoři jsou kritičtí ke společnosti, kde touha po penězích kazí lidské charaktery.

 

 

 

SVĚTOVÝ REALISMUS

  • FRANCOUZSKÝ REALISMUS
  • Honoré de Balzac – romány Otec Goriot, Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán
  • Gustav Flaubert – Paní Bovaryová (nový literární typ – bovarismus = útěk od reality do světa snů, představ a  iluzí), Bouvard a Pécuchet (nedokončený román)
  • ZolaÉmile – Nana, Zabiják
  • Guy de Maupassantnovela Kulička, román Miláček
  • ANGLICKÝ REALISMUS
  • Charles Dickens –  Oliver Twist, David Copperfield, Malá Doritka
  • Charlotte (Jana Eyrová) a Emily (Na Větrné hůrce)Brontëovy
  • RUSKÝ REALISMUS
  • Nikolaj Vasiljevič Gogol – satirická komedie Revizor, román Mrtvé duše
  • Ivan Sergejevič Turgeněv  – Lovcovy zápisky, Otcové a děti – sociálně-psychologický román
  • Lev Nikolajevič Tolstoj – psychologický román Anna Karenina, epopej Vojna a mír, Kreutzerova sonáta
  • Fjodor Michajlovič Dostojevskij– romány Zločin a trest, Idiot, Běsi, Bratři Karamazovi
  • Mark TwainDobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství HuckleberryhoFinna
  • UptonBeallSniclair– román Džungle
  • Henryk Sienkiewicz – nositel Nobelovy ceny za literaturu, román Quo vadis

·         REALISMUS V USA

·         REALISMUS V POLSKU

 

 

 

ČESKÝ REALISMUS A NATURALISMUS

Alois Jirásek – Staré pověsti české, Mezi proudy (Dvojí dvůr, Syn ohnivcův, Do tří hlasů),

Proti všem,Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Filosofská historie, F. L. Věk, Lucerna

Alois Mrštík – tragédie Maryša

Vilém Mrštík– Santa Lucia, tragédie Maryša

Zikmund Winter – román Mistr Kampanus

Václav Beneš Třebízský – V záři kalicha, V červáncích kalicha (povídkové soubory),

– romány Trnová koruna, Bludné duše

Ladislav Stroupeznický – veselohra Naši furianti

Gabriela Preissová – dramata Gazdina roba, Její pastorkyňa,

Karel Václav Rais – romány Kalibův zločin, Zapadlí vlastenci

Tereza Nováková – romány Jan Jílek, Jiří Šmatlán, Na Librově Gruntě

Antal Stašek – Antonín Zeman – román O ševci Matoušovi a jeho přátelích, Blouznivci našich hor

Josef Karel Šlejhar – Kuře melancholik

Karel Matěj Čapek Chod – Nejzápadnější Slovan, Kašpar Lén mstitel

Ignát Herrmann – román Otec Kondelík a ženich Vejvara





Další podobné materiály na webu: