Národní obrození - literární období (2)

Jméno: Národní obrození

Přidal(a): PBaar

Národní Obrození

poslední třetina 18. století až do r. 1848.
proces formování novodobého českého národa a jeho emancipace v rámci rakouské monarchie
hlavním úkolem bylo pozvednutí českého jazyka (na úroveň vzdělanců)
češtinou mluvili nižší a střední vrstvy, ve vyšších vrstvách se mluvilo německy a francouzsky
Psaná čeština si zachovávala vysokou úroveň v jezuitských tiscích.
V češtině vycházely knížky lidového čtení, kramářské písně, náboženské výchovné knihy a učebnice.
probíhalo současně s procesem transformace feudálního společenství v občanskou společnost

Co mu předcházelo

osvícenský absolutismus (Marie Terezie, Josef II.)
- Reformy:
  - školská (povinná školní docházka, 1774)
  - náboženská (toleranční patent, 13. 10. 1781)
    - povolená náboženství křesťanství, protestanská církev, pravoslaví
  - zrušení nevolnictví (1. 11. 1781)
  - zrušení klášterů
    - těch, které se nevěnovaly veřejně prospěšným činnostem (zůstaly špitály a školy)

němčina se stále více prosazovala
- Josef II. z ní udělal úřední jazyk monarchie
  - V němčině se vyučovalo od gymnázií výše
    - v češtině se vyučovalo pouze na základních školách

Fáze národního obrození

Obranná 1770 – 1800
- položili základy nové literatury (základ ve Veleslavínské češtině)

Vznik jazykového programu 1800-1830
- zaměření na lingvistiku
- období preromantismu

1830-1848
- období romantismu
- Austroslavismus (František Palacký)
  - emancipace Slovanů v rakouské monarchii

Úpadek hnutí

Architektura a výtvarné umění

klasicismus
- Stavovské divadlo (původně Nosticovo divadlo)
- Kačina

Asanace (bourání) Prahy
- bourání středověkých hradeb
- vznik zahrad a parků pro veřejnost

romantismus
- obrací se ke gotice
  - pohodlnost skloubená s romantismem rytířské doby
    - Hluboká (anglický styl gotiky)
    - Lednice
    - Sychrov

Malířství převyšuje sochařství
- portréty (Antonín Machek)
- krajinomalby (otec a syn Mánesovi)

Hudba

Jan Jakub Ryba
- Česká mše vánoční (vrchol klasicismu u nás)
František Škroup
- první česká opera (Dráteník)
- složil hudbu k české hymně

fáze Národního obrození

začátek 70. let 18. Století
vědecký charakter
osvícenství
nejdůležitější je jazykověda
- zachování jazyka, jeho kultivace
snaží se vyzdvihnout slavnou minulost , obrací se k ní
vydávání jazykových obran
- znovu se vydává Balbínova „Obrana jazyka slovanského, zejména jazyka českého”

Karel Ignác Thám

jazykovědec, překladatel
vydává moderní obranu

Josef Dobrovský (1753-1829)

významný český jazykovědec, historik, matematik, …
uměl 12 cizích jazyků
Jezuitský kněz
měl české rodiče, ale doma mluvili německy
česky se naučil až na gymnáziu
studoval v Praze
- poté se stal vychovatelem v rodině Nosticů
  - s hrabětem Nosticem hodně cestoval
- zakladatel slavistiky (= věda o Slovanech) a bohemistiky
- psal svá vědecká díla německy nebo latinsky
  - nevěřil budoucnosti češtiny

Dějiny české řeči a literatury

psáno německy
historický vývoj češtiny, zahrnul i literární památky
nejvýše hodnotí Veleslavínské období

Zevrubná mluvnice jazyka českého

německy
ustanovil určitá pravidla (ustálil jazykovou normu)

Česká prozodie

není příliš rozsáhlé
prozodie
- zkoumá zvukovou stránku jazyka (rytmus, verše)
časomíra
- dokázal, že časomíra je pro češtinu nevhodná, protože je pro ni typické střídání přízvučných a nepřízvučných slabik

Základy jazyka staroslověnského

Německo-český slovník

Věda

velký rozvoj vědy
vznikají vědecké kroužky
v Praze vzniká kroužek Soukromá společnost nauk (dnešní AVČR)
- sdružení vědců z různých vědních oborů
vznikají muzea
- v r. 1818 vzniklo Vlastenecké muzeum (dnes Národní muzeum)

Gelasius Dobner

zabýval se českou historií
- zhodnotil Hájkovu kroniku českou (kriticky)

Josef Dobrovský

⇐ viz

F. M. Pelcl

pokračoval v Dobnerově díle
profesor češtiny a literatury na Pražské univerzitě

Žurnalistika

Václav Matěj Kramerius

založil své vlastní noviny „Krameriovy vlastenecké listy” (90. léta 18. stol)
- snažil se v nich šířit obrozenecký program mezi ostatní občany
- zprávy ze světa, domova, ekonomika, kultura, recenze divadelních her, knih …
založil vydavatelství Česká expedice (první ryze české nakladatelství)
- zaměřil se na lidového čtenáře
- vydával starší knížky, které by čtenáře bavily
  - knihy lidového čtení, cestopisy, rytířské romány

Divadlo

velký význam, přístupné i pro méně vzdělané obyvatelstvo
stálá divadla neexistovala, první stálé divadlo bylo Divadlo v Kotcích
- zahraniční tvorba v původních jazycích
- hrála se zde první česká hra – přeložena z němčiny

Nosticovo divadlo (1783)
- večer německá představení pro vyšší vrstvy
- odpoledne česká představení
- Mozart zde dirigoval Figarovu svatbu
  - ve Vídni propadla, v Praze se líbila
    - uvedl zde pak Dona Jovaniho (napsán pro Pražany)
  - České stavy odkoupily divadlo od Nosticů
    - přejmenováno na stavovské (1799)

Bouda (Vlastenecké divadlo)
- prkenná budova na konci koňského trhu (Václavák)
- ryze české hry (frašky, historické hry, rytířské hry)
- nižší kvalita her
  - málo autorů, navíc nebyli zběhlí v psaní
    - Václav Thán
      - snažil se psát historické hry (Břetislav a Jitka)
    - Karel Ignác Thán
      - překladatel z němčiny a angličtiny
    - Prokop Šedivý
      - frašky
    - Antonín Josef Zíma
      - historické hry (Oldřich a Božena)
    - vydrželo jen 3 roky
      - muselo skončit z finančních důvodů

U Hybernů
- hrálo se zde ve velkém sále
  - po krachu Boudy

Poezie

ze začátku špatná kvalita, postupný vývoj

Václav Thán

Almanach Básně v řeči vázané

básně starších autorů
překlady cizojazyčných básní
původní básně českých autorů (Anakreónská poezie – víno, ženy, zpěv)

Antonín Josef Puchmajer

vydal 2 almanachy (1795)
- sbor básní a zpěvů
- nové básně
  - psal hlavně ódy (Jan Žižka, český jazyk) a bajky (objevují se v almanaších)

Etapa Národního obrození (1800-1830)

Cílem i této etapy byla kultivace jazyka, hlavně odborného názvosloví
Snaha o náročnost literárních výtvorů
- důkaz, že se čeština vyrovná vyspělým jazykům
Preromantismus
- citovost, návrat k přírodě a slavné minulosti
lidová poezie

Josef Jungmann (1783-1847)

vůdčí osobnost 2. etapy národního obrození
jazykovědec, literární vědec, překladatel (přeložil Ztracený ráj – J. Milton)
pocházel ze skromných poměrů (otec švec)
studoval v Praze filosofii
první profesor češtiny v Čechách a na Moravě
- později rektor Pražské univerzity
výborný organizátor
velký propagátor češtiny, psal česky
- chtěl dokázat, že čeština zvládne i náročné texty
položil základy novodobé češtiny

Slovesnost

učebnice pro SŠ, teorie literatury, slohu + čítanka

Česko – německý slovník

5 – dílný, významný pro vývoj češtiny
Zdroje:
- stará i soudobá česká literatura
- lidový jazyk, jiné slovanské jazyky
- sám vytvářel novotvary
- spolupráce s Janem Preslem a J. A. Purkyně
  - odborné názvosloví

Rukopisy

spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského
Preromantismus
- návrat k slavné minulosti (Beowulf, Roland, Cid)
- Češi žádný epos neměli, i když věřili, že něco takového u nás musí existovat

Královédvorský rukopis

1817 byl objeven ve zlomcích ve Dvoře Králové
6 epických, 6 lyrických, 2 lyricko-epické balady
rytíř Čestmír (smyšlený), historické postavy (kníže Oldřich)

Zelenohorský rukopis

1818 byl anonymně doručen jednomu šlechtici
údajně pochází z 9. stol
obsahuje zlomek básně o Libušině soudu

Dobrovský napadl styl
- Připadal mu příliš idealistický na Středověk)
- za autora označil Václava Hanku, který na něm zřejmě pracoval s Josefem Lindou
Šafařík a Palacký ostře vystoupili vůči Dobrovskému
- věřili v jeho pravost
V 80. letech 20. století rukopisy znovu zkoumali (Gebauer, Goll, TGM)
- Gebauer zkoumal jazyk
- Goll historickou stránku
- našli hodně důkazů o jejich nepravosti
  - byli považováni za vlastizrádce
- posílení národního uvědomění

František Palacký (1798-1876)

historik
austroslavismus
- federalizace rakouské monarchie
  - 8 národnostních celků z toho jeden Československý
- dobrý organizátor veřejného dění
- založil „Časopis českého muzea“
- Pavel Josef Šafařík
  - Palackého spolupracovník

Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě

nejprve německy, pak až česky
vrcholné dílo českého dějepisectví
od počátku národních dějin až do r. 1526 (nástup Habsburků na trůn)
- tím se chránil před Vídeňskou vládou
jde o vztahy mezi Čechy a Němci
jako nejvýznamnější část národních dějin vidí Husitství

Slovanské sounáležitosti

základní dílo slovanské prehistorie
dějiny Slovanů do konce 1. tisíciletí
- chtěl dokázat, že Slované se podíleli na kulturním vývoji

Ján Kollár (1793-1852)

Slovák, ale psal česky
protestantský kněz
myšlenka slovanské vzájemnosti
- spolupráce Slovanů, pod vedením Ruska

Slávy dcera

básnická skladba
vychází z Danteho Božské komedie
láska k ženě a národu
slovanská mytologie
- putuje po slovanské pravlasti
  - bohyně Mína (Slovanská bohyně slávy)
    - doprovází jej
    - obraz ideální ženy (symbol budoucnosti Slovanů)
  - Mílek (Bůh lásky)
    - Také ho doprovází
  - 5 zpěvů a předzpěv (elegie = žalozpěv)
  - porovnává slavnou slovanskou minulost s přítomností
    - žijeme v rukou Němců
      - věří v lepší budoucnost
    - jednotlivé části jsou nazvány podle řek, kde žili Slované (Labe, Rýn)
    - Léthé = slovanský ráj

Acheon = slovanské peklo

vystupuje bohyně Sláva
- stěžuje si na křivdy, které utrpěly Slované
  - pověří Mílka, aby vytvořil bohyni Mínu
    - Mína má ukončit utrpení Slovanů
      - navštěvují Říp, Vyšehrad, Bílou horu…
    - potkávají slavné osobnosti
      - Newton, Schiller, Goethe, ale i Dobrovského a Václava Hanka
    - náročné na porozumění
      - předzpěv je psán časomírou
        
        verš, založený na střídání dlouhých a krátkých slabik podle určitého schématu
      - samotné zpěvy jsou psány přízvučným veršem
    - v jeho době velmi oblíbené

Václav Kliment Klicpera (1782-1859)

rozvíjel české drama
Chtěl vzdělávat a vychovávat pomocí divadla
napsal přes 50 her
- historické hry (nejprve vážné, potom si z témat utahuje), komedie, frašky
- rytířské romány
  - častě pohádkové motivy
- témata: lakota, povýšenost, nafoukanost, vlastenčení, …
- často používá převleky tzv. kuklení
- zakladatel moderního divadla

Divotvorný klobouk

lidová veselohra (navíc výchovná)
dva studenti (Strnad a Křepelka)
- vysedávají v hospodě, ale nemají na útratu
- hostinský řekne, že už na dluh nenaleje
snaží se boháči, lakotnému strýci namluvit, že klobouk, dědictví po Křepelkově strýci, je kouzelný
- namluví mu, že ten, kdo ho má na hlavě, nemusí platit útratu
  - boháč si ho koupí, oni poplatí dluhy
- strýc prokoukne podvod, uvědomí si, že byl lakomý a nechal to být

Rohovín Čtverrohý

Rohovín je ranhojič
- putuje se třemi malíři
  - kazí jim zakázky, protože si z nich utahuje
    - chtějí se mu pomstít
  - vsadí se o 100 dukátů, že ho s tímhle jménem nepustí do města
    - malíři postupně vchází do města (pod jmény Jednorohý, Dvojrohý, Třírohý)
    - když tam pak přišel, zavřeli ho za zesměšňování strážného
  - nakonec se za něj zaručili, navíc dostali 100 dukátů

Hadrián z Římsů

šlechtic, ale zesměšňuje středověký ideál (svět statečných rytířů)
paroduje i své starší hry
často využívá kuklení
- převleky, záměna osob – vydávají se za někoho jiného
vystupují zde dva falešní Hadriáni (působí přesvědčivěji než ten pravý)
- skutečný je postarší, churavý, a ani není statečný
  - považují ho za podvodníka
- Konflikt staré generace (rytíři← neměnná pravidla) a mladé (snaží se vzepřít feudálním zvykům)
- rytířské ctnosti nemusí mít jen šlechtici (Hadrián je nemá, i když je šlechtic)
  - prostý chlapec může mít charakter rytíře (v knize takový chlapec vystupuje)
- princip společenské rovnosti

Matěj Kopecký (1775-1847)

proslulý loutkář
měl sbírku marionet (velké dřevěné loutky na provázcích)
objížděl venkov s divadlem nejen pro děti
- tamní obyvatelé neměli možnost navštěvovat divadlo
inscenoval vlastenecké hry (upravené pro loutky)
- např. Oldřich a Božena
jeho potomci se také věnovali loutkářství

Poezie

František Ladislav Čělakovský (1799- 1852)

z chudé rodiny (otec tesař)
nadaný student, studoval filosofii v Praze
- přistižen, při četbě zakázané Husovy postily
  - vyhozen z univerzity¨
- žil v chudobě
- obdivoval Josefa Jungmanna
  - byli přáteli
- zajímal se o slovanské jazyky a slovanský folklór (ústní lidová slovesnost)
  - sbíral písně, básně, říkadla, přísloví
    - vydával je
  - snažil se o tvorbu podobnou té folklórní
    - ohlasová poezie
      - vzorem je ústní lidová slovesnost
      - napodobení jak formy, tak obsahu
      - inspiroval se bylinami (písně bohatýrů)
        
        napodobování ruské folklórní literatury

Ohlas písní ruských

obrací se k největší slovanské zemi – Rusku
nápodoba hrdinské epiky (Byliny)
vystupují zde bohatýři (Ilja Muromec, Čurila Plenkovič), vytvořil bohatýra Ilju Volžanina
- hrdinové, nadlidská síla, obrana vůči cizím národům
  - oslavení národa ruského pro vítězství nad Napoleonem
- 26 epických básní
- popisuje různé druhy lásky
  - milenecká
  - mateřská (podporují své syny hrdiny)
- popisuje přírodu (obrovské stepi, lesy, řeky)
- Jazyk
  - inverze slovosledu např. Muromec bohatýr
  - ustálené výrazy (kalená střela, dobrý mládenec)
  - rusismy (ruská slova napsaná latinkou)

Ohlas písní českých (1839)

soubor básní
trvalo mu to 10 let, chtěl, aby to bylo kvalitní
uvedl předmluvou
- srovnává obě své sbírky
  - zaobírá se rozdílem mezi duchem ruské a české poezie
- popis české přírody je skromnější
- více lyrických než epických básní (kratší básně)
- inspiroval se českou lidovou písní
- básnická sbírka s různými náměty
- Satirické básně
  - kritizuje měšťany a šlechtu
- součást je píseň „Pocestný”
  - připomíná „Obušku z pytle ven“
- první významná umělá balada

Toman a lesní panna

lyricko-epická báseň s pohádkovými prvky
Toman má milou, žijící daleko
vydává se za ní o svatojánský večer
sestra ho varuje před nečistými silami v lese
když dorazí za svou milou, zrovna se uvnitř slaví její zásnuby s někým jiným
- ona pošla sestru, ať mu řekne, že je konec
při cestě zpět zapomene na radu sestry a jede nebezpečnými místy
potká lesní pannu (divoženku) na jelenovi
- svede ho, chce ho zabít
  - navede ho do rokle, zabije ho
- jeho kůň se vrátí za sestrou, ta vytuší, že jí neuposlechl
- téma vášnivé lásky
  - nechal se ovládnout vášněmi, zahleděl se do ní, nechal se svést a spadl do rokle
- přírodní živly (lesní panna)
- neuposlechl sestřiny rady
  - zaplatil životem
- pravidelný rým, srozumitelné

Etapa Národního Obrození (1830-1848)

spisovná norma jazyka už byla ustálena
- jazyk zachráněn
národní obrození se stalo celonárodní záležitostí
těžiště se přesouvá na krásnou literatura – beletrii
- cílem je vychovávat obyvatelstvo
  - lidovýchovný charakter literatury
- střet různých společenských skupin
- Biedermeier
  - klidný měšťanský život
    - na prvním místě rodinné zájmy a zájmy jednotlivých členů rodiny
      - Magdaléna Dobromila Rettigová
        
        autorka kuchařky
      - Josef Kajetán Tyl (klidný, nekonfliktní) vs. Karel Hynek Mácha (romantik)
      - Končí epocha romantismu, objevují se počátky realismu
        
        Božena Němcová, Karel Havlíček Borovský
      - volání po politických změnách
      - Karel Havlíček Borovský vs. Josefu Kajetánu Tylovi
        
        ve 40. létech 20. století
        
        spor o podobě vlastenectví

Josef Kajetán Tyl (1808-1856)

novinář a dramatik
narodil se v Kutné Hoře
studoval na gymnáziu v Hradci, kde učil Václav Kliment Klicpera
začal studovat práva na Pražské univerzitě (nedokončil)
stal se členem kočovné herecké společnosti
- našel si zde ženu
  - pak měl 7 dětí s její sestrou
  - děti vychovávala jeho manželka Marie
- nuzný život, snaha najít si práci
  - účetní v Praze
- zakladatel divadla na Malé straně (Kajetánské divadélko)
  - účinkoval zde i Karel Hynek Mácha a Karel Sabina
  - pro vzdělané diváky
  - po čtyřech letech zrušeno z finančních důvodů
- působil ve Stavovském divadle jako dramaturg českých her
  - miláček národa, lidé ho poznávali
  - 1851 byl český soubor rozpuštěn
- redaktor časopisu Kwěty (beletristický časopis)
- organizátor vlasteneckých plesů
- koketoval s politikou
  - zvolen poslancem říšského sněmu
- na sklonku života zase kočoval
- zadlužený a nemocný umírá v Plzni

Dekret kutnohorský

historická novela
vrací se do doby Václava IV.
spor Čechů s cizinci na Pražské univerzitě
- jakými jazyky se bude mluvit

Rozervanec

inspirace V Máchovi (jeho karikatura)
dvě postavy
- Karel (vlastenec, díky tomu vše překoná)
- Hynek (romantik, utápí se v sebelítosti, depresích, smutku, východisko smrt)
polemizuje a odsuzuje Romantismus

Poslední Čech

pokus o román
obrací se k české šlechtě
- tvrdí, že právě oni by měli být vůdčími osobnostmi Národního Obrození
hrabě se považuje za posledního Čecha
- chce svého skeptického syna obrátit k vlastenectví
  - povede se
- předmět polemiky mezi ním a K. H. Borovským
  - šlechta vůdčí postavy Národního Obrození – Ano či ne?

Fidlovačka

Kde domov můj
- později vybraná národem za hymnu
- velmi oblíbená
Cechovní slavnost obuvníků v Praze Nuslích
fidlovačka = nástroj na hlazení kůže
s hudbou od Františka Škroupa
divadelní hra

Paličova dcera

zabývá se sociálním tématikou
O dívce Rozárce, která slouží v Praze, aby si vydělala
její otec je alkoholik a šumař (muzikant)
- propil svůj majetek
- utrápí svou ženu k smrti
Rozárka přijede na matčin pohřeb
- otec ji nutí bohatého ženicha
- ona ho ale odmítne, ví, že otec by peníze propil
odjíždí zpět do Prahy
otec zapálí chalupu ve vesnici
- vesničané se hněvají
- Rozárka vinu vezme na sebe, protože chce ochránit otce
  - čistý charakter

Strakonický dudák

dramatická báchorka
realita se prolíná s nadpřirozenem
prvky romantismu
dudák Švanda
- matka víla Rosana, otec obyčejný člověk
- zamiluje se do Dorotky
  - její otec nechce, aby si Švandu vzala, protože není bohatý a s nejasným původem
- Švanda se vydává do světa, aby získal uznání a tím pádem i Dorotku
- Švandova matka udělá jeho dudy kouzelnými
- potkává Vocílku
  - vychytralý, prospěchářský
    - stává se jeho agentem
  - Švanda pomalu zapomíná na domov, i na Dorotku
  - Když se Švanda nevrací, vydá se ho Dorotka se Švandovým přítelem Kalafunou hledat
    - setkají se se Švandou v Arabské zemi u princezny Zuliky
  - Nakonec jsou Švanda, Dorotka a Kalafuna uvězněni kvůli Vocílkovi
    - Rosana je svými kouzly osvobodí
      - je potrestána královnou víl, stává se z ní divoženka
    - Všichni se vracejí domů, Dorotka zachrání Švandu před divoženkami
      - z Rosany je zase víla
      - Švanda si uvědomí své chyby

Vocílka
- negativní postava
- prospěchářský, manipulativní

Kalafuna
- dobrosrdečný, veselý
- silný vztah k domovu

Švanda
- jeho charakter se vyvíjí v průběhu
- zpočátku nezkušený a důvěřivý
- propadne moci peněz ⇒ po jistou dobu jim dává přednost před Dorotkou
- nakonec si uvědomí své chyby a polepší se

Jazyk:
- hovorová řeč
- víly mluví ve verších
- Vocílka hodně cestuje
  - používá cizí slova, která komolí nebo je nepoužívá správně
    - známka nevzdělanosti

Kutnohorští havíři

první sociální drama v české literatuře
O vzpouře Havířů

Jan Hus

pod vlivem roku 1848

Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové

vrací se až do 10. století
spor mezi Václavem a Boleslavem

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

jediný český romantik
zakladatel moderní české poezie
narodil se v Praze
původně se jmenoval Ignác Mácha, to se mu ale nelíbilo
vystudoval filosofii a práva
zajímal se o literaturu a divadlo
přátelil se s J. Erbenem, J. K. Tylem a K. Sabinou
působil v Kajetánském divadélku i ve Stavovském divadle
plynně mluvil česky i německy
pokoušel se o dramata
Lori Šimková
- Máchova milenka
- obyčejná měšťanka
- měli se brát, ale nakonec ho v den svatby pohřbívali
psal si deníky
- zašifrované zápisky svých erotických zážitků
zemřel na choleru
- infikoval se, když se napil nakažené vody, když hasil požár
ještě před svatbou měl syna, který ale zemřel nedlouho po něm
hodně cestoval (hrady, zříceniny)
rád se toulal pěšky
- došel až do Itálie
začal novou básnickou etapu
Máchovy ostatky byly přeneseny z Litoměřic v předvečer okupace do Prahy
- Lidé nechtěli, aby zůstaly na německé straně
Poezie:
- lyrická
- reflexivní (úvahová)
  - zamýšlí se nad problémy
  - zajímala ho otázka lidské existence
- využívá kontrastů (realita × sen)
- marná touha (např. po lásce)

Máj (1836)

základní dílo moderní české poezie
lyricko-epická skladba
Postavy:
- Jarmila
  - krásná dívka
- Hynek
  - alter ego autora
- Vilém
  - bandita, loupežník
  - miluje Jarmilu
- Vilém zabije svého otce, protože svedl Jarmilu
  - Vilém nevěděl, že to byl jeho otec
- hlavní postavy se během děje nepotkávají
- básník promlouvá ústy postav
- v poslední části vystupuje především Hynek
- děj zasazen do okolí Máchova jezera, hrad Bezděz
- Kompozice:
  - Kompozice odpovídá hudební skladbě
  - skládá se ze 4 zpěvů
  - 2 intermezza („mezizpěvy“)
    - mají dovysvětlit a zpomalit děj

Zpěv

lyrický popis májové přírody
připlouvá loďka s poslem, na skále (břehu) čeká Jarmila
- posel sděluje Jarmile, že je Vilém ve vězení a čeká na popravu
- Jarmila je zoufalá
  - spáchá sebevraždu skokem do jezera

Zpěv

Vilém je ve vězení
- čeká na zítřejší popravu
reflexivní lyrika
- úvahy, co se stane po smrti
  - myšlenka, že po smrti už není nic dalšího, jen prázdnota
- vzpomíná na dětství a svobodný život loupežníka

Intermezzo

rozvolnění děje
popisy přírodní krajiny
nadpřirozeno
- duchové čekající na Vilémovu smrt
myšlenka posmrtného splynutí člověka s přírodou

Zpěv

ráno popravy
loučí se s pozemským životem a krajinou

Intermezzo

Loupežníci truchlí nad ztrátou Viléma

Zpěv

po létech se Hynek (básník) vrací na místa, kde se příběh odehrál
Pocity z příběhu jsou alegorií jeho skutečného pocitu

Bytostně romantická báseň
- děj minimální, převažují lyrické pasáže
- úvahy postav (Viléma, Hynka)

Poetika založena na kontrastech
- krásná příroda x nedobrý život

v době vydání byla velmi kritizována
- vytýkali mu subjektivitu a Čelakovský navíc to, že se v knize nezabýval vlastenectvím
- bourání měšťanské idyly
- boření dogmat (po smrti už nic není)
- neodsuzuje Viléma (Loupežník ← nevyjadřuje nesouhlas)
- podle některých kopíroval Byrona

jeho současná generace ho nepochopila, až ty pozdější

Prvky romantismu
- subjektivita (postaveno na jedinci)
- vyznával tvůrčí svobodu
- vnitřní rozervanost
- Loupežník Vilém je vyděděnec společnosti
- Kontrast
  - Lidská společnost, kterou nemá rád (chaos, neklid)

Příroda, dokonalá a klidná

marná vzpoura jedince ve společnosti

Kat

původně chtěl napsat čtyři díly
- napsal jen první – Křivoklát
měly se jmenovat podle hradů
historická témata, doba Václava IV.

Cikáni

román
stejný námět, jako u Máje
hlavní hrdina je kočovný cikán

Obrazy ze života mého

chtěl to pojmout, jako sbírku povídek, ale dokončil jen dvě

Večer na Bezdězu

cestopis
lyrická próza

Marinka

romantická povídka s lyrickými prvky
autor zde vystupuje, prochází se po Kanálské zahradě na Vinohradech
- všímá si ošuntělého člověka
  - podle oblečení usoudil, že se jedná o zchudlého boháče
- Člověk mu předává dopis od své nemocné dcery Marinky
  - Marinka má tuberkulózu, obdivuje autora a v dopise ho žádá, aby za ní přišel, protože by ho chtěla alespoň jednou vidět
- Marinka, její otec a jeho manželka bydlí v ulici Na Františku (chudinská čtvrt)
- macecha (obyčejná a sprostá žena) je na Marinku zlá

Marinka
- ideál krásy, ale nemocná (kontrast)
- měla klavír (v dobře situovaných rodinách) a uměla hrát
- autor se postupně dozvídá jejich příběh (bohatí → zchudli)
- platonické láska

Mácha musí odjed, vrátí se až na Marinčin pohřeb
Marinčin otec spáchá sebevraždu – skočil do Vltavy

Jazyk:
- Postaveno na kontrastech (sen x skutečnost)
- Popis prostředí
  - krása dívky kontra ošklivost prostředí, ve kterém žije
- tragická láska

kompozice opery
- promyšlená kompozice

Karel Jaromír Erben

sběratel ústní lidové slovesnosti
novinář, básník
narodil se v Podkrkonoší v chudé venkovské rodině
- zemřelo mu spoustu sourozenců (špatné podmínky)
jeho otec pocházel z písmácké rodiny
rodiče ho, i přes špatnou finanční situaci, poslali na gymnáziu v Hradci Králové
Vysokou školu vystudoval v Praze (právo a filosofie)
přátelil se s Františkem Palackým
- ten mu často finančně vypomáhal
sekretář Národního muzea, archivář města Prahy
- místo sekretáře mu sehnal Palacký, který zde také trávil dost času
uživit rodinu pro něj bylo těžké
introvert
- věnoval se psané formě tvorbě, nepřednášel
pracovitý
nerad se míchal do politiky
- jeho hrdinové se nebouří a přijímají svůj osud
zaměřoval se na pohádky
- chodil po venkově, naslouchal lidem, zapisoval námět a více ho rozpracoval
zapisoval i písničky (společně s nápěvy, nejen text) a říkadla
zajímal se o slovanskou slovesnost
- vidí v ní základní hodnotu našeho národa

Prostonárodní písně a říkadla

písně rozčlenit do skupin podle etap lidského života a koloběhu ročních období

Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních

pohádky slovanských národů, nejen české

České pohádky

vyšly až po jeho smrti (1905)
Pohádky
- Dlouhý široký a bystrozraký
- Tři zlaté vlasy děda vševěda
- Pták ohnivák
- Liška Ryšavá
- Zlatovláska

Kytice (z pověstí národních)

básnická sbírka 13 ti balad
promyšlená kompozice
- zrcadlová
  - první a poslední balady (7. balada je jako zrcadlo) s podobným námětem
- odehrává se na venkově v bezčasí (neurčitá doba)
- zabývá se mezi lidskými vztahy (matka a dítě), vinou a trestem (často neadekvátním)
- konflikty vznikají kvůli narušení řádu | podle Erbena
- bezmoc člověka vůči přírodním, nadpřirozeným silám
- inspirace v bájích
- Jazyk:
  - Mnoho básnických prostředků, typických pro lidovou poezii
  - umělecké prostředky (metafora, personifikace , epiteta – básnické přívlastky)
- Styl:
  - lidová balada, pohádka (Zlatý kolovrat)
  - pohanská mytologie (Polednice)
  - místní lidové pověsti (Poklad)
  - barokně romantická báseň (Záhořovo lože)
  - dramatičnost, dějový spád
  - romantické prvky
    - líčení přírody
    - hřbitovy, nadpřirozené bytosti
  - apeloval na čtenáře, aby byli mravní
    - důraz na mravní hodnoty
  - zvukomalba, pravidelný rým

a) Kytice – Věštkyně

Kytice

zemřela matka, děti chodí k jejímu hrobu
alegorie: matka = vlast, děti = vlastenci/občané
matka k nim promlouvá vůní mateřídoušky (dech matky)

Věštkyně

naděje pro národ, prorokuje růžovou budoucnost
víra v nezaniknutí státu, optimismus
na konci sbírky

b) Polednice – Vodník

výskyt nadpřirozených bytostí
vztah matky a dítěte

Polednice

matka vaří oběd a její dítě nepřestane křičet, nechce si hrát
okřikuje ho, a když neposlechlo, vyhrožuje Polednicí
když opravdu přijde, matka se dítě snaží ochránit
- tiskne ho tak silně, až ho udusí

Vodník

zdvojený vztah matka, dítě (silné vztahy)
matka varuje dceru, ať nechodí k jezeru (měla zlý sen, navíc je pátek 13.)
dcera neuposlechne (podle Erbenovy logiky, musí být potrestaná)
vodník ji stáhne pod hladinu
dcera žije pod vodou společně s ním
narodí se jí malý vodníček
pod vodou je smutný svět
- stýská se jí po matce
přesvědčí vodníka, ať jí pustí, ten jí ale nevěří a jako zástavu si nechá dítě
když přijde čas na návrat, matka ji nepustí
- Vodníkovi dojde trpělivost a dítě před jejím prahem zabil

c) Poklad – Dceřina kletba

založeny na lidových pověstech

Poklad

na velký patek (Velikonoce) se otevírají skály
matka s dítětem spěchá do kostela
- narazí na skály, vejde do ní a chlapečka vevnitř položí, dá mu penízky na hraní
postupně vynáší víc a víc věcí a odnáší je domů
skála se pomalu zavírá
- přijde o dítě i o poklad, ten se totiž proměnil v listí, jakmile se skály zavřely
matka si uvědomí, že díky mamonu přišla o dítě, modlí se za něj
příští rok se skály otevřely znovu a dítě tam našla
poučila se

Dceřina kletba

Báseň je dialogem matky a dcery
Matka se diví, proč je dcera nešťastná
- Dcera zabila své nemanželské dítě
Matka svou dceru zanedbávala, neposkytla jí výchovu, nedala jí hranice
Matku dost tvrdě proklíná, těsně před svou smrtí
Gradace

Svatební košile

mladá dívka čeká na svého milého, až se vrátí z války
slíbil jí, že až ušije svatební košile a vykvete routa, vrátí se
to vše měla už dávno hotové a její milý stále nikde
modlila se za jeho návrat a přitom se rouhá
- „ milého z ciziny mi vrať, aneb můj život náhle zkrať”
milý opravdu přijde
vydávají se spolu na cestu
- bere s sebou i knížky modlicí a růženec
nutí ji, aby se zbavovala náboženských motivů, pokaždé když to udělá, zrychlí se v letu
nakonec jí zůstaly jen ty košile
zastaví se u hřbitova, jeho dům
vše jí dojde
- její milý je mrtvý
utíká do hřbitovní márnice, kde se chce před ním schovat, zamyká
její milý (teď už asi ani ne) vyzívá umrlce, aby mu otevřel
- pokaždé, když se pomodlí, zase ho uklidní
- když už to pro ni nevypadá dobře, vysvitne slunce a všechny přízraky se stáhnou
splní se i druhá část jejího modlitby
- zestárne
po celém hřbitově jsou rozházené rozdrásané košile

„Dobře ses, panno, radila, na boha že jsi myslila, a druha zlého odbyla! Bys byla jinak jednala, zle by si byla skonala: tvé tělo bílé, spanilé, bylo by co ty košile!“

autor vidí spásu v modlitbě

Zlatý kolovrat

pohádkový námět (číslo 3, kouzelné věci, dobro vítězí nad zlem, …)
mladý král při lovu najde domek, má žízeň, chce se napít
- vodu mu přinese krásná Dornička
  - okamžitě se zamiloval, chce si ji vzít
- Dornička má nevlastní sestru, která je od ní fyzicky k nerozeznání, ovšem povahově je jejím opakem (zlá, závistivá, falešná, chamtivá)
- Dorničku zabily, odsekly končetiny a vydloubly oči (to vše si nechaly)
- Sestra se za ní vydává a krále si vezme sama
- Král musí odjet a poručí ji příst nit (ona to ale neumí, ale Dorničku uměla upříst tu nejtenčí)
- Pod okny se jí opakovaně objevuje stařec s pomocníkem, prodávající části kolovratu výměnou za ruce, nohy a oči
- Stařec Dorničku oživí za pomoci živé vody
- Kolovrat prozradí zlou sestru, král ji i její matku potrestá tak, jak oni učinili Dorničce

Štědrý večer

děj se odehrává v zimě
založeno na pohanské pověře, která praví, že když neprovdané dívky vysekají díru do zamrzlého rybníku, uvidí, co je čeká příští rok
Marie a Hana se to rozhodnout vyzkoušet
- Hana vidí svého milého, a jak si ho vezme
- Marie vidí rakev, černou, kříže a dojde jí, že zemře
po roce se dozvíme, že se věštba vyplnila
Před Vánocemi mladé neprovdané dívky předou len
- konstatují, že je jich o dvě méně

Holoubek

Od hřbitova jde mladá vdova, potkává švarného pána na koni
- zanedlouho se vezmou
chvíli je opravdu šťastná, ale po čase si začne stěžovat na nespavost a na to, že neustále slýchává holubí vrkání
vyjde najevo, že její manžel nezemřel sám od sebe
- otrávila ho
holoubek je alegorií jejího hlodavého svědomí
- neunese jeho tíhu, utopí se skokem do řeky

Záhořovo lože

poutník se vydává do pekla, chce vidět, jaké to tam je
narazí na obra Záhoře, velkého hříšníka (tyranizuje ostatní)
nechá ho jít, protože ho zajímá, jak peklo vypadá
- ví, že tam skončí
poutník se vrací a vypráví, že tam mají mučivý nástroj, pojmenovaný po největším hříšníkovi
- Záhořovo lože
Záhoř 90 let činí pokání
Poutník se jako stařičký člověk vrací a nachází Záhoře klidného a obrostlého mechem

Lilie

král najde krásnou lilii a rozhodne se jí vzít domů
lilie ožívá, stává se z ní krásná dívka
rozhodne se, že si ji vezme za ženu (člověkem je pouze za pološera)
postavil zdi, které ji chrání před sluncem
narodí se jim dítě
musí odjet, Lilii nechá se svou matkou, která ji ale nenávidí
králova matka nechá strhnout zdi, které ji chrání
to zabije ji, i její dítě
když se král vrátí, najde místo ženy a dítěte jen zvadlou lilii
král přeje matce brzkou smrt

Etapa Národního Obrození (1850s)

upevnění absolutismu
- posílení cenzury
romantismus střídá realismus

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

zakladatel politické novinařiny, satirik
narodil se v Borové u Přibyslavi do slušné rodiny
- nezabýval se sociálními otázkami
studoval v Německém Brodě (pozdější Havlíčkův Brod)
- Vysokou školu studoval v Praze
  - chtěl se stát knězem, ale ze semináře byl vyloučen, protože mu vadila konzervativnost církve
- katolickou církev a jezuity kritizoval celý život
- byla mu nabídnuta možnost stát se vychovatelem v Rusku
  - líbilo se mu tam, ale postupem času zjistil, že myšlenka Všeslovanské vzájemnosti je hloupá
  - zaostalé Rusko nemůže vést národní boj
- po návratu do Prahy si hledal práci, aby mohl psát
  - stal se redaktorem pražských novin (Palacký jej doporučil)
    - Pražské noviny
      - novinová příloha „Česká včela“, kde publikoval literární kritiku na Tylova Posledního Čecha
        
        objektivně jeho knihu rozcupoval
        
        předkládá nový pohled na vlastenectví
        
        kritizoval společnost, že o vlastenectví jen mluví, ale nekoná
        
        je třeba soustavná drobná práce pro vlast, kde se po delší době výsledky projeví (požadavek na zvýšení úrovně literatury)
        
        kritizoval nerealistické prostředí, nedůvěryhodnost postav a přílišnou schematičnost
        
        podle něj by literatura měla být odrazem reality (skutečnosti)
        
        vůči Tylovi to byla kritika krutá a velice překvapivá pro Tylovy přívržence

liberál
- zastával stanovisko liberální demokracie střední vrstvy
prosazování austroslavismu
1848 založil Národní noviny (politické noviny)
- satirická novinová příloha Šotek
- po 2 letech byly zakázány (bachovský absolutismus)
dostal zákaz činnosti v Praze
v Kutné Hoře r. 1850 založil Časopis Slovan (jediné opoziční periodikum)
- vymýšlel jej i publikoval sám
- hájil demokratické myšlenky
- kritika Alexandra Bacha (vláda) a církve

internován v Brixenu (unesen a v noci převezen)
- pobýval zde 4 roky
- po fyzické stránce mu zdejší prostředí prospívalo (Brixen = lázeňské město)
  - mohl zde mít manželku a dceru
- trpěl po psychické stránce, protože se nemohl věnovat psaní
vrátil se do úplně jiné Prahy, poměry byly tvrdé
- bývalí přátelé se mu vyhýbali (když ho mi děti přecházeli na druhou stranu)
  - ubíjelo ho to
- zemřel na tuberkulózu ve 35 letech (jeho manželka zemřela dříve rovněž na tuberkulózu)
- na pohřbu položila Božena Němcová trnovou korunu na jeho rakev (Kristův symbol mučedníka)

Charakteristika tvorby
- kritičnost, smysl pro realitu
- ve svých dílech vznášel různé požadavky (demokratické, národní)
- jeho básně vyznívají radikálně a bojovně
- kritizoval myšlenku slovanské vzájemnosti (považoval ji za zastaralou)

Žurnalistika
- věnoval se polemice (satiričnost)
- epigramy (později vydávány souborně)
  - kratičké satirické básně s pointou
  - rozdělil je do pěti skupin podle příjemce
    - církev, král, vlast, múzy (umění), svět
  - vyhovovala mu jejich pohotovost
    - úderné – silný dopad na čtenáře; snadně pochopitelné
  - objektivní kritika

Obrazy z Rus

cestopisné čtrty
analyzuje ruskou společnost, jednotlivé společenské vrstvy, kritika

Tři satirické skladby

Tyrolské elegie

stýská si po rodné zemi
popisuje své zatčení a deportaci do Brixenu, včetně cesty
částečně ironické, sžíravé ironie (sarkasmus)
kritizuje zvůli rakouské (vídeňské) vlády
zdůrazňuje pohrdání (výsměch) r. vládě

Křest sv. Vladimíra

inspirace
- Nestorův letopis
  - středověká literární památka, o tom jak do Ruska přichází křesťanství
- Hlavní postavy
  - car Vladimír (později svatý)
  - Perun (staroslovanský bůh hromu)
    - spousta lidských, negativních vlastností (působí komicky)
    - odporuje představě všemohoucího Boha
  - car pošle k Perunovi posly, kteří mu mají vyřídit, že car chce, ať mu na svátek zahřměje
  - vzbouří se proti carovi (car myslí, že by mu měl být poddaným, i když je bůh)
    - car nařídí utopit Peruna v Dněpru
      - ve skutečnosti pravděpodobně jen symbolicky hodili dřevěnou sošku Peruna do vody
    - nemají boha a vypisují konkurz na nového (autor se tomu vysmívá)
    - chtěl popsat vztah mezi bohem a panovníkem (důležité)
      - používá drsný humor
    - vyjadřuje kritický názor na vládu a církev
    - bůh byl na panovníkovi zcela závislý
    - odsuzuje absolutismus a despotismus

Král Lávra

přátelštější satyra (veršovaná pohádka, inspirovaná Irskem)
Lávra je irský král
- celkem dobrý panovník
- nechával se stříhat a holit jen jednou ročně (holiče pak nechal zabít)
  - poddaným to bylo divné, ale přivykli tomu
- holiči se kvůli jejich malému počtu vzbouřit nemohou
  - vždy losují o to, kdo bude krále stříhat
    - tentokrát tento úkol připadne Kukulínovi
  - Kukulínova matka srdce libně oroduje za synův život
    - král souhlasí, že ho nezabije, ale musí slíbit, že neřekne, co viděl
  - ukáže se, že král má oslí uši (znak omezenosti), který schovává pod dlouhými vlasy a vousy
  - Kukulín to potřebuje někomu říct
    - Matka, aniž by to tajemství věděla, mu poradí, ať zajde za moudrým starcem
      - ten mu poradí, ať se svěří vrbě
        
        udělá to a uleví se mu
      - okolo vrby jdou čeští muzikanti
        
        basistovi chybí kolíček na basu, vyrobí si jej z oné vrby
      - muzikanti shodou okolností vystupují před králem Lávrou
        
        během hry basa začne zpívat o oslích uších krále
      - všude se to rozkřikne
      - Kukulínovi se naštěstí nic nestane, protože se králi vlastně uleví
      - povyk se usadí a lidé si zvyknou, že mají osla za krále
      - irská tématika nebyla náhodná
        
        Irové byli s Angličany v podobné situaci, jako my s Rakušany

aktualizace látky k době
- autor počeštil irská jména
někdy označováno, jako veselá balada (protipól→ balady jsou smutné)
lid zobrazuje, jako pasivní
oslí uši jsou nakonec povýšeny na symbol monarchie
- mít oslí uši se stává výsadou privilegovaných
popravení holiči jsou alegorií Havlíčka
- chtěl jen zlepšit monarchii, prosadit Slovanům větší práva
- Rakouskou monarchii podporoval
- ať dělají, co dělají, nikdy se nezavděčí

Božena Němcová (1820/1817 – 1862)

literární pseudonym (Barbora Panklová)
údajně nemanželskou dcerou šlechtice, odložena k Panklovým
její otec sloužil kněžně
dobrý vztah s otcem, ne tak dobrý s matkou
ve 13 letech byla poslána na výchovu na zámek, aby si osvojila panské způsoby
díky tamní knihovně se začala zajímat o literaturu
velice krásná
- matka ji chtěla rychle provdat
  - vybrala jí Josefa Němce (bouřlivé manželství)
- Josef Němec
  - státní zaměstnanec
  - kvůli jeho vlastenecké činnosti se museli často stěhovat
    - státem nařízeno
  - Praktický člověk, Němcová chtěla, aby se děti věnovaly tomu, co je baví, což on nepodporoval
- Nehospodárná, co dostala, nerozvážně utratila nebo rozdala
- Neobvyklé názory
  - Nezávislost, žádná domácí puťka
- Časté milostné aféry (když byl Němec pryč, ale netajila se tím)
- Žili v chudých poměrech
  - Neměli co jíst, bydleli v nuzných poměrech
- Zemřela ve 42 letech, vypadajíc jako stařena
- Sbírala lidové pohádky
  - při stěhování sbírala ústní lidovou slovesnost
    - I na Slovensku
  - Přetvářela náměty a kultivovala je

Národní báchorky pověsti

Chytrá horákyně
O Smolíčkovi
Čert a Káča
Slovenské pohádky a pověsti
Sůl nad zlato
O slunečníku, měsíčníku a větrníku
V jejích pohádkách dobro vždy vítězí a zlo je potrestáno
Typické lidské vlastnosti nižších vrstev zachycovala ve svých pohádkách

Národopisné črty

Zachycovala životní styl své doby
Obrázky z okolí domažlického

Povídky

Divá Bára

Vesnické prostředí
Bára
- jiná než ostatní dívky v jejím okolí (romantická postava)
- Snědá, umí plavat, neohrožená, dobré srdce
- Pověra, že je dítě Polednice, tím si vysvětlují její „podivné“ chování
- Lidé se jí vyhýbají, ale má kamarády Elšku a Jozífka
Elšku chtějí provdat za starého ošklivého správce, kterého nechce, svěří se Báře, ta se snaží přijít na způsob, jak by si ho vzít nemusela
- Na cestě vyděsí správce, ten jí slíbí, že si Elšku nevezme
Občané už jejího chování mají dost
- Za trest ji přes noc zavřou v márnici
  - Vysvobodí ji hezký, mladý myslivec

Karla

Celou dobu si myslíme, že čteme o dívce, ale nakonec se dozvíme, že jde o chlapce
Matka ho vychovávala jako holčičku, bála se, že by ho mohli naverbovat
Nakonec happyend

V zámku a podzámčí

Rozmařilý život na zámku vs bída a nouze v podzámčí
Lidé na zámku zbohatlíci Skočdopolové
Typičtí maloměšťáci
- mentálně omezení lidé, ale žijí poklidně, nezajímají se o nic jiného než o vlastní pohodlí
Podzámčí
- Vdova Karásková má syna Vojtěcha
- Matka zemře hlady společně s jejím mladším synem
Vojtěch najde ztraceného palácového psíka
- Za odměnu jej přijmou na zámek, v podstatě jej adoptují
Skočdopolovi změní charakter
- Paní Skočdopolová napravuje předchozí křivdy a stává se dobrosrdečnou
Celkové vyznění je dosti romantické

Babička (1855)

Próza
Chtěla utéct od reality, protože jí zemřel nejoblíbenější syn Hynek
- Aby se zbavila trápení, způsob terapie
Na úvod je prolog, kde vzpomíná na svou babičku
- Odraz vesnického života
  - Zobrazen velice realisticky
- Některé postavy jsou zidealizované
  - Kněžna Kateřina
    - Otec Boženy Jan Pankl je v jejích službách
    - Řídí se radami prosté babičky, povídá si s ní
      - Přála by si být, jako ona
    - Hodná kněžna
    - Zastává se poddaných
  - Do Ratiboře přijíždí babička
    - Stěhuje se ke své dceři Terezii (matka Němcové)
      - Seznamuje se se čtyřmi vnoučaty, které vidí poprvé
        
        Nejstarší Barunka (Božena), Jan, Vilém a Adélka
      - Kniha není moc dějová (nedějová próza)
        
        Popisuje příběh v Ratiboři
        
        Vztah babičky s vnoučaty, seznamování se sousedy
        
        Staré bělidlo
        
        Chalupa, ve které žijí
        
        Babička
        
        Ideální lidový člověk
        
        Dobrý člověk
        
        Prostá venkovská žena bez vzdělání
        
        Morální, pevná víra v Boha
        
        Nezáludná, pomáhá ostatním
        
        Úcta k ostatním, nekritizuje je
        
        Vychovává svá vnoučata
        
        Nejvíce působí na Barunku
        
        Moudrá a zkušená
        
        Pracovitá, snaží se jít dobrým příkladem
        
        Schovanka Hortenzie
        
        Adoptivní dcera paní kněžny

Viktorka
- Chodí v otrhaných šatech
- Bojí se lidí, není schopna kontaktu s nimi
- Sedává u jezera a zpívá ukolébavku
- Bývala krásná a bohatá
  - Nikdo jí nebyl dost dobrý
- Ve vesnici se ubytovalo vojsko Černí myslivci
  - Jeden z nich se do ní zamiloval (platonicky), pořád ji pronásledoval
    - Ona se ho bojí, ale nakonec zjišťuje, že se do něj zamilovala
  - Chtěla se citu zbavit a vzít si prvního, kdo si pro ni přijde
  - Jednou s vojákem uprchla
    - Po několika letech se vrátila, říkalo se, že její manžel byl zabit a ona proto přišla o rozum
    - Byla těhotná a porodila dítě
      - Nevěděla, co dělá
        
        Dítě hodila do řeky
        
        Každý večer mu pak chodila zpívat ukolébavku
        
        Nakonec zemřela při bouřce
        
        Spadl na ní strom
        
        Romantické
        
        Oživení děje, retrospektiva
        
        Končí epilogem
        
        Poslední léta babiččina života a její smrt