Osvícenství, klasicismus, preromantismus – literatura

 

 Jméno: Osvícenství, klasicismus, preromantismus

 Přidal(a): Rony

 

Osvícenství _{(17. – 18. stol.; Anglie a Francie)}

• ideové hnutí doby přechodu feudalismu v kapitalismus, navazuje na renesanci, humanismus a reformaci
• ideologicky připravuje buržoazní revoluci – boj ve jménu rozumu proti předsudkům a despotismus
• víra v rozum, sílu vědy, ovládnutí přírody
• rozvoj racionalismu, optimismu, kritika absolutismu, víra v pokrok a osvícený rozum, svoboda myšlení a rovnost, spisovatelé byli zároveň vědci, filozofové, historikové
• kritický přístup k církvi, zrod ateismu
• důraz na vzdělání – vzdělaný člověk se hůře ovládá; snahy osvítit středověk rozumem

 

Formy literatury

• revoluční klasické drama; filozofické povídky (Voltaire); měšťanské drama; realisticko-filozofický román (Diderot); sentimentalistický román (Prévost; Rousseau)

 

Francie

• výhodné podmínky, boj proti absolutismu
• Voltaire; Montesquieu; Diderot

 

• Francois Marie Aruet Voltaire (1684 – 1778)
  • filosof, historik, dramatik, prozaik, básník, publicista, kritik absolutismu a círk. fanatismu
  • bojoval za svobodu přesvědčení, za demokratická práva
  • za ideální vládu považuje osvícenský absolutismus; zavedl filosofii dějin
  • ideově připravil francouzskou buržoazní revoluci
  • Candide neboli Optimismus – filozofická povídka o hledání lidského štěstí (putování hl. hrdiny a jeho sluhy světem), parodie božské prozřetelnosti a nekritického optimismu, blíží se eseji, důraz na autorovy názory
  • Století Ludvíka XIV. – studie; Prosťáček – kritika zlořádů očima naivního divocha
  • Traktát o metafyzice; Esej o mravech a duchu národa; Filozofické listy – filozofická díla

 

• Charles Louis Montesquieu (1689 – 1775)
  • spisovatel, kritik soudové francouzské společnosti
  • za ideální vládu považuje konstituční monarchii anglického typu
  • Duch zákonů – rozprava o vzniku zákonů a st. zřízení z přirozených příčin, podmíněnost zákonů národa zeměpisnými, hosp. a náb. podmínkami jeho života; dělí státní moc na zákonodárnou, výkonnou, soudní
  • Perské listy – satira na absolutismus, fiktivní dopisy
  • Velká francouzská encyklopedie – myšlenky vševědné (pansofické); snaha shromáždit všechno vědění, vychází od r. 1751; hl. redaktor je Denis Diderot

 

• Denis Diderot (1713 – 1784)
  • spisovatel; umělecký kritik; encyklopedista; za nástroj pokroku považuje vědu a rozum
  • za ideální vládu považuje republiku
  • renesanční člověk v hmotném nedostatku
  • Jeptiška – proticírkevní román v dopisech o dívce, která je proti své vůli nucena vstoupit do kláštera; kritika pokrytecké morálky, nespravedlnosti a nedostatku svobody; mystifikace
  • Jakub fatalista a jeho pán – o otázkách společenské morálky; přepracoval M. Kundera v dramatu Jakub a jeho pán; fatalismus – víra v osud, otázka svobody vs. předurčení

 

Anglie

• literatura mravně didaktická, satirická

 

• Daniel Defoe (1660 – 1731)
  • prozaik, představitel měšťanské kultury, dal zákl. anglické realistické próze
  • Robinson Crusoe – dobrodružný román, vztah člověka k přírodě, oslava lid. práce; Robinson jako představitel nadřazenosti Evropanů

 

• Jonathan Swift (1667 – 1745)
  • žurnalista, spisovatel satirik; politický činitel, bojovník proti útlaku irského lidu
  • Gulliverovy cesty – filozoficko-satirický a utopický román; kritika poměrů v Anglii, cestopis

 

Klasicismus _{(2. pol. 17. stol. – pol. 18. stol., Francie)}

• z lat. vzorný; absolutismus; centralizace, světovládné tendence, vláda Ludvíka XIV., 18. stol. nazval Voltaire francouzským, Paříž je centrum kultury a módy, francouzština je jazykem evropských vzdělanců, v popředí šlechta, baroko přechází v rokoko (hravost, rafinovanost; jemnost; vtip; hry na pastýře; porcelán)
• racionalismus (Descartes) – důraz na střídmost, kázeň, plnění povinností
• měřítkem krásy je pravda, rozvaha, rozum
• živ. ideál – vyrovnanost
• pevně daná pravidla v životě i umění, podřízení veřejným cílům
• architektura – vliv antiky; francouzský park, symetričnost, umělá krása, Versailles, Dobříš, Kroměříž
• literatura – literární salony; výchovné účely – soubor morálních příkazů; složka rozumová nad citovou
  • žánry: didaktické a popisné básně; moralistní próza; esej a úvaha; drama
  • vysoké: óda; epos; tragédie – o životě vysokých vrstev (šlechta), náměty z antiky a historie; rýmovaný verš, vysoký styl, tragika
  • nízké: komedie; bajka; satira; fraška – hrdinové (měšťané, nižší vrstvy); náměty ze současnosti, nízký styl, próza, komika
  • drama – zákon tří jednot; ceněna více tragédie (střet citů a vlastních zájmů s nadosobními povinnostmi většinou k panovníkovi; přednost dávána povinnosti a službě)
• hudba – F. J. Hayden; W. A. Mozart; L. van Beethoven

 

Francie

• Pierre Corneille (1606 – 1684)
  • dramatik; tvůrce historicko-politických tragédií
  • hrdinství, vlastenectví, povinnost a čest jsou pro počínání hrdinů rozhodující
  • Cid – konflikt povinnost a čest vs. cit a láska

 

• Jean Racine (1639 – 1699)
  • dramatik, psychologické tragédie, konflikt vášně
  • pod antickými náměty se skrývá současnost a její problémy
  • Faidra – manželka athénského krále Thesea miluje svého nevl. syna Hyppolyta a svůj cit mu projeví, když si myslí, že její manžel zemřel v cizině; H. ji nejprve odmítá, F. mu navrhne, že si rozdělí trůn; T. se vrací, H. obžalován z pokusu o zneuctění matky, je vyhnán ze země; T. vyzývá bohy, aby potrestali zločin; F. vypije jed a přizná se před smrtí T.

 

• Jean-Baptiste Poquelin = Moliére (1622 – 1673)
  • dramatik, klasik světové komedie
  • v satirických veselohrách zesměšňuje náboženské pokrytectví
  • kritický pohled na skutečnost, sarkastický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem
  • politická satirická hra, kritika pokrytectví a církve
  • typizace postav, humor, vtip, satira, dokonalá forma
  • Tartuffe – Orgon (bohatý měšťák, důvěřivý slaboch), Tartuffe (bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, svatoušek); Kleantes (prozíravý bratr Orgonovy ženy); T. získá plnou důvěru O., usiluje o jeho ženu, má si vzít jeho dceru a O. mu dokonce chce dát svůj veškerý majetek, zásahem krále k tomu nedojde
  • Lakomec – lichvář Harpagon, schopný pro peníze udělat všechno, inspirace Komedií o hrnci
  • Don Juan – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti; Misantrop – nepřítel lidí, kritika vypočítavosti šlechty; Zdravý nemocný – útok na šarlatánství, sobectví a pokrytectví lékařů

 

• Jean de la Fontaine (1621 – 1695)
  • básník; bajkař
  • Bajky – 12 knih, příběhy zvířat – nositelů lidských vlastností, jinotaj na kritiku společnosti

 

Itálie

• commedia dell´arte – národní veselohra, všední problémy zachyceny ironicky, zobrazeno měšťanské prostředí; hry bez pevné stavby, herci improvizovali, dialog doplňován komickou pantomimou
• ustálené postavy – bohatý kupec Pantalone; sluhové Brighella, Scappino a Arlecchino – později Harlekýn; služka Colombina

 

• Carlo Goldoni (1707 – 1793)
  • dramatik, reformátor italského divadla
  • život měšťanských a lidových vrstev
  • napsal 267 her
  • Poprask na laguně; Mirandolina; Sluha dvou pánů; Chytrá vdova; Pán Todero Brumla

 

Preromantismus _{(sentimentalismus; pol. 18. stol. – 19. stol. zač.; Anglie, Francie, Německo)}

• sentiment – cit
• přechod mezi klasicismem (osvícenstvím) a romantismem; předrevoluční cítění měšťanstva, jeho emancipační snahy; umění chápe jako prostředek k proměně světa
• důraz na cit, odmítání konvencí, příkazů, řádů, požadavek tvůrčí svobody
• návrat k přírodě, lidové slovesnosti – vzor je venkovský, prostý a nezkažený člověk, prostý způsob života
• obdiv k schopnému, podnikavému jedinci; smysl pro starobylost, kořeny lidské společnosti
• zájem o minulost – anglický gotický román
• důraz na exotickou přírodu – poezie jezerní a hřbitovní; symboly mnicha, poutníka, vězně

 

Francie

• Francois René de Chateaubriand (1768 – 1848)
  • básník, prozaik, historik, politik, diplomat
  • víra jako útočiště před vášněmi člověka zmítaného bezmocí, zklamáním a vlastními tužbami
  • Atala – básnická povídka, návrat ke křesťanství a mystice, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody; příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly – křesťanka zasvěcená matkou Bohu

 

• Antoine Francois Prévost d´Exilles (1697 – 1763)
  • abbé, romanopisec, po dobrodružném životě se stal knězem
  • Manon Lescaut – psychologicko-realistický román; kritika touhy po majetku vs. láska

 

• Jean Jacques Rousseau (1712 – 1778)
  • osvícenský myslitel, vyjadřuje názory a cítění buržoazie
  • kritik feudálních vztahů a despocie, obhájce občanských svobod a rovnosti lidí
  • příčinu společenské a politické nerovnosti viděl v soukromém vlastnictví
  • požaduje přirozenou výchovu, člověk se rodí dobrý, ale kazí ho společnost
  • Emil aneb O výchově – ped. román, o přirozeném přírod. a cit. bohatém rozvoji člověka
  • O původu nerovnosti mezi lidmi; Společenská smlouva – teorie, že lid je jediný nositel moci a stát je forma dohody mezi lidmi; volnost, rovnost, bratrství, lidstvo zaplatilo pokrok ztrátou původní přirozenosti a rovnosti
  • Nová Heloisa – román v dopisech o lásce, citovost, subjektivismus, krásná alpská příroda, rozporuplná rce – mladá generace se ztotožňuje s hrdiny, starší ji osuzují
  • rousseauismus – lyrická melancholie, zdůraznění kontrastu života v přírodě a ve společnosti, čistota citu, lidská subjektivita

 

Německo

• Výmar – literární hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor); proti společenské nespravedlnosti, útlaku, nesvobodě; Herder, Goethe, Schiller

 

• Johann Gottfried Herder (1744 – 1803)
  • filozof, spisovatel, literární vědec, kazatel, poznal I. Kanta
  • populární mezi českými osvícenci a představiteli NO – podporuje národně osvobozenecké hnutí slovanských národů
  • Myšlenky k filozofii dějin lidstva – filosofické a historické dílo, obhajuje právo každého národa na vlastní vývoj a kulturu
  • Lidové písně – sbírka básní, po jeho smrti přejmenována na Hlasy národů v písních

 

• Johann Wolfgang Goethe (1749 – 1832)
  • básník, dramatik, prozaik, vědec, politik
  • prvky klasicismu, romantismu, realismu
  • Utrpení mladého Werthera – román, vyjádřil v něm citovou a životní krizi své generace, psáno dopisovou formou, řešení problémů je sebevražda, Briefroman
  • Balady (Král duchů, Čarodějův učeň)
  • Prométheus – epos, lidský vzdor proti falešným božským autoritám
  • Hermann a Dorota – epos
  • Ifigénie na Tauridě – tragédie, námět ze starověkých bájí o trojské válce
  • Torquato Tasso – tragický osud italského renesančního básníka
  • Faust – dvoudílné, veršovaná tragédie, o ceně života, jeho smyslu, o lidské touze po poznání, zápas dobra a zla; námětem pověst ze 16. stol. o dr. Faustovi, který v touze po poznání prodal duši Mefistofelovi, když F. cítí uspokojení, propadá peklu, proměna F. z rebela proti starým konvencím a zaostalosti v představitele činorodého lidstva, který hledá cesty k cíli i přes utrpení, smysl života nachází v aktivitě pro dobro lidstva; M. dá F. všechny svody světa, v popředí tragický příběh lásky k Markétce (dá mu dítě, to zabije, ona je popravena); F. hledá rozptýlení na císařském dvoře, v bohatství, svatba s Helenou, syn Euforion, zestárnou, jen F. věčně mlád, ale bez smyslu života, jako vládce přímořské krajiny chce vysoušet bažiny a pomoci svému obyvatelstvu, pocítí uspokojení, F. se osvobodil od ďábla

„Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den.“

 

• Friedrich Schiller (1759 – 1805)
  • dramatik, básník estetik, obhájce práva člověka na svobodu
  • autor slov k Ódě na radost, zhudebnil Beethoven
  • Loupežníci – Karel Moor, hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva, touží po pomstě, odčinění křivky (jako vůdce loupežníků), ušlechtile motivované buřičství, jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, zištnosti, despotismu
  • Panna orleánská – ; Marie Stuartovna – ang.; Don Carlos – nizozem.; Vilém Tell – švýc. – historická dramata, konflikt výj. osobností s dobovým prostředím
  • Valdštejn – trilogie, podle první části Smetanova symfonická báseň Valdštejnův tábor

 

Rusko

• Ivan Andrejevič Krylov (1768 – 1844)
  • básník, dramatik, tvůrce ruské národní bajky
    • Desatero bajek; Bajky – satirické zrcadlo ruské společnosti