Romantismus ve světové literatuře

 

Jméno: Romantismus ve světové literatuře

Zařazení: Literatura, Umělecké směry

Přidal(a): Nikola V.

 

 

SPOLEČENSKO-HISTORICKÉ POZADÍ

• počátek a 1. pol. 19. století – v Evropě spojeny s napoleonskými válkami, postupnou snahou o sjednocení Německa a Itálie a sebeuvědomováním jednotlivých národů, které hledaly svou identitu ve své dávné historii a v lidové kultuře
• nespokojenost s politickými poměry vyústila ve vlnu revolucí (např. v Řecku, Španělsku, Rusku, Německu, Belgii), která se začala v Evropě šířit od počátku 20. let 19. století a vyvrcholila v roce 1848
• společným cílem revolučních hnutí bylo prosazení občanských a národních práv
• liberalizovala se výroba a podnikání, do výroby se zaváděly stroje; v této době došlo k řadě nových objevů a vynálezů
• zvýšila se finanční síla měšťanů
• rostla také potřeba vzdělání a zájem o kulturu
• díky postupnému zvyšování životní úrovně se stále širší vrstvy obyvatelstva mohly věnovat kultuře (kupovaly si např. knihy, hudební nástroje či lístky do divadla)

 

ROMANTISMUS

• z ang. romantic, něm. die Romantik, it. il romanticismus – jako v románu
• myšlenkové hnutí a směr ve výtvarném umění, hudbě a literatuře
• oproti klasicismu vyzdvihoval svobodu jednotlivce, cit a vášeň, zabýval se konkrétním člověkem a odmítal klasicistní idealizaci člověka a světa
• na rozdíl od klasicismu se nevracel k ideálům antiky, ale inspiraci hledal ve středověku
• zaměřoval se spíše na lidstvo než na národ

 

LITERATURA

• autoři ovlivnění romantismem zdůrazňovali jedinečnost, emocionalitu, spontánnost a individuální zkušenost člověka a odmítali klasické estetické normy
• hlavním požadavkem byla tvůrčí svoboda a osobitost autora
• v reakci na osvícenství vyzdvihující rozum byli romantičtí spisovatelé fascinováni iracionálnem (nadpřirozenými jevy, pověrami, šílenstvím)
• oblíbená témata: útěk z každodenního života, svoboda, nespoutanost, individualita, nezkrotná síla přírody (bouře, vodopády, pouště, moře), minulost (zejména středověk), mystika, exotické země
• romantický hrdina je výjimečná osobnost
  • stojí mimo společnost (vrah, kat, vyděděnec, žebrák, tulák) a odmítá její normy
  • touží po lásce, která ovšem zůstává nenaplněna, prožívá konflikt se světem, v němž se cítí jako osamělý cizinec
  • řešení hledá v úniku do nezkaženého světa minulosti, fantazie, na venkov mezi prostý lid, spjatý s tradicemi a přírodou
  • romantická hrdinka, přestože je vdaná, často bývá zamilovaná do jiného muže, protože je však spoutaná společenskými pravidly, které mají přednost před vášní, zůstává věrná svému manželovi
  • hrdinové romantických děl vědí, že svět nelze změnit ani vůlí, ani vírou v nějaký ideál, ani vzpourou, z čehož plyne příznačná melancholie, pesimismus a všudypřítomné zklamání a skepse romantismu
• z literárních druhů se zpočátku nejvíce dařilo lyrice, a to především intimní a reflexivní, ale postupně začala převažovat próza, která byla doposud považovaná za nižší druh literatury
• typické žánry: lyrická balada, poema, básnická povídka, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román, povídka
• autoři rozvolnili verš, rým i prózu a hojně využívali lidovou mluvu a archaický jazyk

 

Lze vydělit dva velké proudy:

• revoluční
  • zdůrazňoval národní hrdost, snil o lepším uspořádání světa, jeho hrdina bojoval proti společnosti (většinou neúspěšně)
• konzervativní
  • stavěl do kontrastu současnou společnost a vysněné ideály
  • nesnažil se však na rozdíl od revolučního aktivně o změnu tohoto stavu

• tyto dva proudy se prolínaly i do národních literatur
• kromě nich lze v jednotlivých státech pozorovat další odlišnosti
• např. Anglie – umělci inspirováni drsností a nezkrotností přírody, snažili se o objevení nových hlubokých významů v obyčejných věcech (tzv. jezerní škola) a pokoušeli se sloučit ideál krásy s revolučními očekáváními
• Francie – kromě revolučního romantismu se zaměřovala na minulost a oslavu středověkého křesťanství
• Německo – vycházelo především z lidové národní poezie
• Rusko – protest proti carské vládě, v jejich tvorbě se odráželo povstání proti carovi (12/1825); literatura tu často byla společensky angažovaná a hrdinové vzdoroval společenskému a národnostnímu útlaku
• Polsko, Maďarsko – prožívali ztrátu národnosti, popisovali nesvobodu a utrpení národa

 

ROMANTISMUS

• představoval přechod od osvícenských ideálů k hodnotám novodobé průmyslové společnosti
• byl tedy negativní reakcí na osvícenství
• místo k rozumu se obracel k citům člověka, oproti logicky přesnému osvícenství vybočoval z pravidel, jedinec byl aktivní a snažil se na sebe upozornit
• hrdina splývá s autorem

 

George Gordon Byron

• 1788 (Londýn) – 1824 (Mesolongion)
• Lorf George Gordon Noël Byron
• proslul nejen svými verši, ale také bouřlivým životem, neustálou vzpourou proti všemu, co omezuje svobodu člověka
• vystupoval proti politickému útlaku, bojoval nejen za svou vlastní nezávislost, ale i za práva národů

DÍLO

• pesimismus, melancholie
• začátky tvorby ovlivněny klasicismem – v této době představoval opozici k první generaci anglických romantických autorů
• na základě velkého ohlasu eposu Childe Haroldova pouť začal psát básnické, tzv. „byronské“ povídky– z tajuplného orientálního prostředí, odrážejí se jeho milostná dobrodružství
  • např. Džaur, Korzár, Lara
  • hrdinové se bouří proti společenským konvencím, tyranii i světu
• filozofická dramata: Manfréd, Kain – zobrazují odbojné hrdiny
• pod vlivem života v Benátkách se po dokončení poslední části Childe Haroldovy pouti r. 1818 jeho tvorba změnila
  • změnil svůj tvůrčí postoj a odvrhl romantické pojetí literární tvorby
  • důraz začal klást na básnickou formu a styl
  • nedokončený epos Don Juan – líčí romantická dobrodružství hrdiny, jeho základem je společenská satira
• byronismus = protispolečensky revoltující proud romantické poezie
  • hluboce prožívaný rozpor člověka se skutečným světem, zdůrazňuje výjimečnost a izolovanost jedince, obsahuje i soucit s utlačovanými a ponižovanými
  • ústil do pesimismu, tragického hrdinského gesta
• Childe Haroldova pouť
  • 1812, 1816, 1818
  • moderní, subjektivně laděný básnický cestopis
  • autor ho zamýšlel napsat jako sebeironicky laděnou parodii na módu rytířské kultury
  • líčení krajů, jejich obyvatel i přírodních scenérií se prolíná s kulturně-historickými úvahami a politickými komentáři
  • První dva zpěvy:
    • Portugalsko (obsazené anglickou armádou), Španělsko (bojuje s Napoleonem), Albánie, Řecko (ovládané Turky)
    • způsobily senzaci, začátek byronovské módy
  • Třetí zpěv:
    • forma básnického deníku
    • odráží Velkou francouzskou revoluci, Napoleonův pád
  • Čtvrtý zpěv:
    • Itálie
    • pesimistický náhled na dějiny
    • jediná síla, které se chce hrdina podrobit, je příroda
    • vytvořil nový typ hrdiny – melancholického, zklamaného samotáře, je přesycen životem, bloudí po Evropě, nikde nenachází klid
    • základní znak romantismu: hrdina díla splývá s autorem (prožívá konflikt se světem, bojuje za svobodu a vytoužený klid nachází v přírodě)
• Manfréd
  • 1817
  • filozofické veršované drama
  • jeho nejrozsáhlejší část (napsána pod dojmy alpské přírody ve Švýcarsku) vrcholí vzpourou proti řádu a bohu
  • formuluje základní lidské otázky, snaží se nalézt odpovědi
  • Titulní hrdina, středověký hradní pán, který zavinil smrt své milé, hledá lék na zoufalství; nenachází ho však ani v přírodě, mezi duchy, a nepomůže mu ani opat kláštera.
  • Manfrédova smrt zanechává otevřené otázky etické odpovědnosti a toho, do jaké míry je jedinec svobodný ve světě, kde existuje boží řád
• Don Juan
  • 1819-1824
  • nedokončený komický epos
  • obsahuje značné množství autobiografických prvků
  • romantická milostná dobrodružství tradičního hrdiny slouží jako prostředek ke společenské satiře a kritice tehdejších evropských vlád
  • Don Juan změněn: neheroický hrdina, zbaven tradiční démoničnosti i cynismu
  • kladl velký důraz na básnickou formu i styl – oproti svým předchozím dílům
• Džaur
  • první z řady jeho lyricko-epických básnických povídek
  • vytvořil zde prototyp hrdiny, s nímž se setkáváme i v jiných národních literaturách
• Kain
  • veršované drama
  • vrcholí marnou titánskou vzpourou proti světovému řádu
  • vrací se k tématu, které Byron navodil už v Manfrédovi
  • kult revoltujícího člověka zde spojil s protináboženskými tendencemi
  • biblický Kain není chápán jako bratrovrah, ale jako první obhájce lidské svobody
• Korzár
  • lyricko-epická básnická povídka
  • psaná v dvojverších, čerpá námět z jeho cest po Orientu
  • její hrdinové, kteří se bouří proti celé společnosti, okouzlili šířící se romantické hnutí v Evropě

 

Percy Bysshe Shelley

• 1792 (Field Place) – 1822 (na moři u Livorna)
• anglický romantický básník
• buřič, rebel, obdařen fantazií, citlivostí
• hlásal ideály svobody, rovnosti, bojoval proti společenským předsudkům, tyranii a pokrytectví, odmítal všechny autority – stejně jako Byron

DÍLO

• jeho raná tvorba (např. básnická skladba Královna Mab) ovlivněna studiem anglických a francouzských osvícenských filozofů, později se přiklonil k myšlenkám Platona a Benedikta Spinozy (Hymus na duševní krásu, Montblank)
• autor milostné lyriky (Janě) – bouře citů i prchavé nálady; drobná přírodní lyrika (Óda na západní vítr, Skřivánek)
• Odpoutaný Prometheus
  • 1819
  • čtyřaktové básnické drama
  • vrchol jeho poezie
  • vychází z antického mýtu (Prometheus ukradl bohům oheň a přinesl ho lidem, byl Diem za trest přikován ke skále a orel mu každý den trhal játra z těla) a z Aischylovy tragédie Spoutaný Prometheus
    • dává jim však nové pojetí a překvapivé vyznění
  • do protikladu postaveny dva principy:
    • Jupiter (všemohoucí utiskující vládce bohů)

X

• Prometheus (nepokořený odpůrce zla, ztělesňuje lidskou touhu po dobru a lásce a bojuje proti všemu, co bání v uskutečnění jeho ideálů)
  • v jeho zpracování na rozdíl od antického zpracování Prometheova muka neskončila proto, že by se podrobil bohu, ale proto, že byl tento bůh svržen zákony věčnosti
  • Prometheus po osvobození se svojí milenkou Asií vytvoří nový řád založený na harmonii
  • proroctvím o pádu tyranů a osvobození národů
  • oslavuje krásu, lásku, sílu a odvahu lidského ducha
  • napsáno blankversem, množství složitých metrických a strofických útvarů
• Óda na západní vítr
  • báseň
  • ztotožňuje obraz divoké a bouřlivé přírody s představou lidského ducha
  • vítr je líčen jako symbol vzpoury a nezdolnosti
• Královna Mab
  • báseň
  • úvodní zpěvy líčí obraz světa ovládaného pýchou, která je příčinou nerovnosti a nepřátelství
  • v závěru autor oslavuje spravedlivou budoucnost, která přijde, až se lidé budou řídit zákony rozumu a lásky

 

Jane Austenová

• 1775-1817
• anglická spisovatelka, jedna z nejvýznamnějších autorek románů v 19. století
• její prozaické dílo představuje literární spojnici mezi 18. a 19. stoletím

DÍLO

• autorkou 6 rozsáhlých románů
• Mansfieldské panství
  • pojednává o chudé dívce, která musí snášet pokoření a ústrky, ale nakonec díky svým morálním zásadám dosáhne štěstí
• Pýcha a předsudek
  • román
  • do protikladu je postavena moderní dívka – dcera, rozhodující o svém životě, a žena – matka, jejímž jediným cílem je najít vhodné ženichy pro své dcery
• Rozum a cit
  • román
  • autorka zpracovala osudy sester, které se na svět dívají každá z jiné perspektivy
• Prózy: Emma, Anna Elliotová, Northangerské opatství
  • všechny zmíněné romány čerpají z prostředí života středních a vyšších vrstev a venkovské šlechty, tedy z prostředí, které autorka důvěrně znala
  • hrdinky jejích románů nejsou jen bezduché loutky, ale aktivní ženy, které samostatně rozhodují o svém životě
  • monotematičnost prozaických děl

X

• • umění vyprávět o běžných událostech jako o něčem výjimečném, kultivovaný a vtipný vypravěčský styl, doplněný jemným humorem a ironickým nadhledem

 

Walter Scott

• 1771-1832
• anglický romantický prozaik, básník a sběratel lidové slovesnosti
• považován za zakladatele historického románu

DÍLO

• ještě jako advokát začal sbírat památky lidové slovesnosti, které se pokoušel napodobovat
• do této doby spadá i jeho epická skladba s lyrickými rysy Panna jezerní (do češtiny přeložil F. L. Čelakovský)
• později se však soustředil jen na prózu, především historickou, díky níž se stal jedním z nejčtenějších anglických spisovatelů
• první z řady historických románů Waverly
  • vydán anonymně roku 1814
  • pojednává o nevydařeném pokusu Skotů osvobodit se zpod anglické nadvlády a o následující perzekuci
• byl mistrem v rozvíjení a stupňování dějového napětí, uměl navodit atmosféru doby a věrně zobrazit prostředí i tehdejší zvyky
• Ivanhoe
  • historický román
  • podává obraz středověké Anglie a bojů o anglický trůn
  • děj se odehrává na konci 12. století v době návratu krále Richarda Lví srdce z křížové výpravy

 

Victor Hugo

• 1802 (Besancon) – 1885 (Paříž)
• francouzský básník, dramatik, prozaik, esejista
• považován za zakladatele a nejvýznamnějšího autora francouzského romantismu
• složitě komponovaná díla – neobyčejný talent, pracovitost
• den pohřbu se stal dnem národního smutku

DÍLO

• poezie, próza, drama
• pro poezii znovu objevil alexandrín; využil ho pro ztvárnění nových námětů, především sociálních a filozofických
• lyrika – reaguje na každodenní podněty (intimní i politická tematika, satira, oslava minulosti i otázky smrti a věčnosti) – např. sbírky Ódy a balady, Podzimní listí, Vnitřní hlasy, Kontemplace
• k vrcholům jeho básnické tvorby patří trojdílná epická sbírka Legenda věků – odráží se v ní lidské dějiny a touha člověka po pokroku
• celou dramatickou tvorbou prostupuje duch liberalismu, touha po umělecké svobodě a volnosti
• hra Cromwell – její úvod se stal manifestem francouzského romantismu
• ve svých hrách čerpal ze španělských, italských, francouzských a německých dějin – hry Král se baví, Hernani, Marion de Lorne, Lukrecie Borgie
  • hrdinové jsou plní vnitřních rozporů, láska mezi dvěma lidmi z různých společenských vrstev
  • podobná témata tvoří základ i některých jeho historických románů, pro něž je typická složitá kompozice a hutný děj
• na pozadí líčení dějinné epochy rozvíjí množství příběhů, jejichž hlavní hrdinové často přecházejí v symboly – Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři, Muž, který se směje
• Chrám Matky boží v Paříži
  • 1831
  • román
  • založen na boji s pověrami a náboženskými dogmaty a na principu romantické harmonie kontrastů
  • děj v 15. století, prolínají se v něm osudy množství postav různých společenských vrstev – od žebráků a studentů až po královský dvůr
  • Quasimodo, hrbatý zvoník v chrámu, žije v naprosté osamělosti, neboť lidé v jeho ošklivosti vidí ztělesnění zla. Je plně oddán Frollovi, knězi, který se ho v dětství ujal. Kvůli němu se také pokusí unést krásnou mladou cikánku Esmeraldu.
  • Quasimodo je typickým příkladem romantického hrdiny, spojujícího vyhrocené protiklady: ošklivý, všemi nenáviděný a opovrhovaný hrbáč skrývá ušlechtilé srdce a čisté city, pro druhé je schopen obětovat i svůj život

• Bídníci
  • 1862
  • „Ubožáci“
  • dvoudílný román
  • líčí boj s předsudky a nespravedlností ve francouzské monarchii
  • Jan Valjean je bývalý trestanec, odsouzený za krádež chleba k trestu vězení na 19 let. Po propuštění se Valjean setkává s biskupem Myrielem, díky jehož šlechetnosti se změní v čestného člověka. Založí továrnu, v níž začně pracovat i svobodná matka Fantina. Valjean jí před smrtí slíbí, že se ujme její dcery Cosetty. Osud Cosetty je později spojen s Mariem, mladým republikánem plným ideálů. Významná je i role vyšetřovatele Javerta, symbolizujícího moc a pořádek, který Valjeana roky pronásleduje.
  • do napínavého příběhu vstupují další postavy, na jejichž osudech autor demonstroval útlak, bídu, nedostatky právního řádu a organizace společnosti
  • Hugo se však nespokojil pouze s popisem zločinu a nespravedlnosti, ale hledal jejich původ a kořeny
  • text je protknut filozofickými úvahami, sociologickými ponaučeními, ale i reálným líčením pařížského podzemí
• Dělníci moře
  • 1866
  • román
  • vystupuje omezený počet postav
  • četné odbočky, množství autorských vstupů, v nichž líčí své osobní zkušenosti s prostředím, a poučuje tak čtenáře
  • Hlavní hrdina, samotář Gilliat, riskuje svůj život, aby dostal za ženu milovanou dívku. Kkdyž však zjistí, že jeho vyvolená miluje jiného, ukončí svůj život na moři.
  • v úvodu rozděluje autor osudovost: dogmat (Chrám Matky boží v Paříži), zákonů (Bídníci), živlů (Dělníci moře)
• Legenda věků
  • epická sbírka
  • zachycuje lidské dějiny od antiky do Hugovy doby
  • autorovým záměrem bylo ukázat, jak pokrok a věda vyvádí lidstvo z temnoty k humanitě
• Devadesát tři
  • historický román
  • napsal po svém návratu z vyhnanství
  • líčí v něm francouzský venkov za doby Velké francouzské revoluce
• Hernani aneb Kastilská čest
  • veršovaná tragédie
  • dějově velmi bohatá, o 5 aktech
  • napsaná v alexandrínech
  • její děj je zasazen do Španělska a Německa 1. pol. 16. století

 

Alexandre Dumas

• jménem Davy de La Pailleterie
• nejplodnější autor francouzského romantismu (dramata, komedie, romány, paměti, knihy dojmů z cest)
• změnil přístup spisovatele ke svému dílu – ustoupil z pozice umělce ztotožněného se svými knihami a změnil se na chrliče příběhů oblíbených čtenáři

DÍLO

• psal básně, měl úspěch s historickými dramaty, ale nejvíce se proslavil historickými romány
• převládá děj nad prokresleností postav a jejich psychologií i nad pravděpodobností zápletek
• tyto nedostatky však vyrovnává vypravěčským zápalem, skvělou kompozicí a množstvím dramatických událostí (únosy, souboje, intriky), ale i šlechetností a statečností hlavních hrdinů
• psal tak, aby se zalíbil a aby mu jeho práce přinesla velký čtenářský úspěch
• romány: Tři mušketýři, Hrabě Monte Cristo, Královna Margot, Černý tulipán, Paměti lékařovy
• Tři mušketýři
  • román
  • začal vycházet časopisecky jako román na pokračování, odpovídá tomu forma jednotlivých uzavřených kapitol
  • děj v 17. století, Francie
  • Chudý gaskoňský šlechtic d´Artagnan odchází do Paříže, aby se stal královským mušketýrem. Tam se seznamuje s Athosem, Aramisem a Porthosem, nejudatnějšími mušketýry. Společně s nimi bojuje proti kardinálu Richelieuovi, který se snaží zkompromitovat francouzskou královnu a upevnit svoji moc.
  • prezentováni jako historický román, ale přestože v něm vystupují konkrétní historické postavy, autor nepřihlíží k souvislostem ani k politickým a hospodářským poměrům doby
  • stejně jako v ostatních románech se Dumas nezdržuje popisem prostředí ani ničím, co by brzdilo děj
  • důraz je kladen na vyprávění a různá dramatická oživení
• Hrabě Monte Cristo
  • 6 dílů knihy
  • Vypráví příběh mladého námořníka Dantese, který je nespravedlivě odsouzen. Po mnoha letech vězení uprchne a podle mapy, který mu věnoval starý spoluvězeň, objeví poklad na ostrově Monte Cristo. Obrovský majetek mu pomůže vykonat mstu na všech, kteří se podíleli na jeho nespravedlivém odsouzení
  • Monte Cristo představuje typického romantického hrdinu – samostatný, nezávislý, touží po svobodě, věří sám v sebe, žije mimo společnost a neuznává její pravidla
• Královna Margot
  • román, líčí období občanských válek ve Francii v 16. století
• Po dvaceti letech, Ještě po deseti letech aneb Vicomte z Bragelonne – 2 pokračování románu Tři mušketýři

 

George Sand(ová)

• 1804-1876
• Aurore Dupinová, píšící pod mužským pseudonymem
• francouzská prozaička a dramatička
• pobuřovala francouzskou veřejnost svými myšlenkami o ženské emancipaci, výstředním bohémským životem, vášnivými milostnými vztahy i intenzivní spoluprací s francouzskými socialisty
• snažila se dosáhnout nezávislosti svou literární činností, požadovala pro ženy stejná práva v manželství a rodině, jako mají muži

DÍLO

• napsala před 100 románů
• skloubila v nich realistické momenty ze života s romantickou idealizací svých postav
• hlavním tématem jejích knih je postavení žen ve společnosti a jejich právo na plný citový život
• zřetelná snaha o sblížení různých společenských vrstev
• napsala dvě rozsáhlá pojednání o husitských bojovnících – o Janu Žižkovi a Pokopu Holém; oba označila za předchůdce Velké francouzské revoluce

• Indiana
  • román
  • vylíčila své nešťastné manželství a bojovala proti podřízenému postavení ženy v rodině
  • příznivý ohlas jí přinesl spolupráci s časopisem Revue des Deux Mondes a povzbuzení k psaní dalších románů
• Valentina – román o nešťastně provdané venkovské šlechtičně
• Rodové tajemství – vylíčila šlechtičnu Edmu Maupratovou jako svůj ideál ženství
• Dvě lásky mladého Horáce – pojednává o tragické lásce studenta práv ke krásné Martě
• Jana – příběh chudé a nevzdělané dívky, obrat k idealizaci života na venkově

 

Alfred de Musset

• 1810-1857
• francouzský prozaik, dramatik a básník
• bývá nazýván nejsubjektivnějším autorem francouzského romantismu

DÍLO

• prolíná se jeho jemná citovost s rozumovým chápáním jevů
• jeho hlavním motivem není vzpoura, neboť v ní nevidí žádné východisko – na rozdíl od ostatních romantiků
• hlavním tématem byla láska, inspirovaná především vztahem k George Sandové, z něhož vychází také jeho nejvýznamnější autobiografický román Zpověď dítěte svého věku
  • Hlavní hrdina Octave, trpící stejně jako celá jeho generace mravní chorobou, a to nevírou v cokoli, není schopen upřímné lásky a celý jeho život je protknut smutkem a neuspokojením. Svou žárlivostí zničí i vztah, na kterém mu velmi záleželo, a opět zůstává sám.
• láska je hlavním tématem také většiny jeho dramat, např. S láskou nejsou žádné žerty, a básní, shrnutých např. v básnické sbírce Noci

 

Alexandr Sergejevič Puškin

• 1799 (Moskva) – 1837 (Petrohrad)
• ruský spisovatel
• svou tvorbou přesáhl hranice nejen své země, ale i své doby
• svými dramaty, prózou i básněmi uzavřel klasicistní etapu, vymanil ruskou literaturu z vlivu sentimentalismu 18. století a započal éru romantismu a realismu

DÍLO

• 3 období
  • do roku 1820, vzniklo mnoho básní se sociálními motivy, klasicistní milostné elegie, vznešené ódy, pohádkový epos Ruslan a Ludmila
  • příklon k romantismu, básnické povídky (Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni); hlavní hrdinové jsou byronovsky rozervaní a touží po velké lásce a neomezené svobodě
  • začíná rokem 1824, díla inspirovaná historií (Boris Godunov, Měděný jezdec), povídky, které tvoří základ ruské realistické tvorby, formálně dokonalé lyrické básně – zahrnují politickou satiru, elegie, balady, milostné básně
• vrchol jeho tvorby: román ve verších Evžen Oněgin; Piková dáma, Kapitánská dcerka
• jazyk starých památek lidové slovesnosti skloubil s živou hovorovou mluvou, ruské kulturní dědictví propojil se západní tradicí
• vytvořil postavu tzv. zbytečného člověka
  • v ruské literatuře 19. století se tak nazývají hrdinové, většinou šlechtického původu nebo příslušníci vyšší společenské vrstvy, kteří jsou nadaní, přitažliví, avšak v carském Rusku nemohou uskutečnit své touhy a přání; proto se vyžívají v prázdném snění a postrádají schopnost činu
  • jsou cyničtí v lásce a vztazích; lásku nejsou schopni opětovat

• Evžen Oněgin
  • 1831
  • veršovaný román
  • spojuje prvky romantické (tzn. ryze romantický hrdina) s prvky realistickými; poprvé se v ruské literatuře objevuje realistický popis ruské společnosti
  • psán ve formě oněginské strofy = 14 veršů ve čtyřstopém jambu s různým typem rýmu; představuje obměnu shakespearovského sonetu
  • děj: 20. léta 19. století, Rusko
  • Titulní postava, mladý nadaný šlechtic znechucený životem v petrohradské společnosti, představuje typ zbytečných lidí. Nenese už charakter byronovského hrdiny, ale má mnoho rysů Puškinovy generace.
  • Evžen Oněgin, cynik a chladný skeptik, se přestěhuje na venkovské sídlo, které zdědil. Tam se do něj zamiluje citově založená a naivní Taťána, která mu napíše dopis, v němž se vyzná ze svých citů. Oněgin však její lásku odmítne. Poté, co flirtuje se snoubenkou svého přítele Lenského, dojde k souboji, ve kterém je Lenský zabit. Oněgin odchází a putuje po Rusku. Po třech letech se vrací do Moskvy, kde potká Taťánu, vdanou za staršího generála. Situace se nyní obrací, Oněgin se zamiluje do Taťány, ta ho ovšem s poukazem na věrnost svému muži odmítne, i když přiznává, že jej stále miluje.
  • Puškin projevil svůj nadhled a schopnosti ironie a sarkasmu vůči sobě i svým hrdinům
• Kapitánská dcerka
  • 1863
  • historická povídka
  • Na pozadí události Pugačova selského povstání je vyprávěn příběh dvou mladých lidí – Petra Griněva, čestného, odvážného a šlechetného šlechtického syna, kterého otec poslal sloužit do Orenburku, aby se nezkazil hýřením v Petrohradě, a hodné, tiché a citlivé kapitánské dcerky Máši Mironovové.
  • věnoval této knize velkou pozornost – prostudoval archiv a dokumenty vztahující se k danému období, navštívil místa spjatá s popisovanými událostmi a mluvil s očitými svědky
  • vznikl nejen historický příběh, ale i živý obraz reálných lidí a Pugačovova povstání
  • ruský lid zobrazen jako významná sociální síla, která může otřást politickým systémem
  • stručnost, výstižnost popisů
• Bachčisarajská fontána
  • 1823
  • básnická povídka
  • inspiraci našel při svém prvním vyhnanství na jih Ruska – tam se dostal do města Bachčisaraj na území dnešní Ukrajiny, kde stojí fontána opředená pověstí, kterou Puškin v básnické skladbě zpracoval
  • Jde o tragický příběh nenaplněné lásky tatarského chána Gireje k dceři polského knížete, kterou unese do svého harému. Tam je však ze žárlivosti zavražděna jednou z chánových žen. Na její počest nechá chán postavit ve městě nádhernou fontánu.
• Piková dáma
  • novela s fantastickým námětem
  • prvky realismu
  • hlavní hrdina, notorický hráč, je ochoten zaprodat se nadpřirozeným silám a je schopen dopustit se i zločinu
• Kavkazský zajatec
  • lyricko-epická skladba
  • Líčí osudy mladého Rusa, který se octne v zajetí Čerkesů. Tam se do něj zamiluje mladá dívka, která mu umožní útěk i přesto, že on odmítl její lásku. Sama nakonec ukončí dobrovolně svůj život ve vlnách.
• Cikáni
  • povídka
  • signalizuje Puškinův postupný odklon od subjektivismu romantiků
  • Mladý šlechtic Aleko uteče k cikánům, aby mohl žít svobodný život. Zamiluje se do cikánské dívky, která však miluje jiného. Aleko je oba zabije, čímž paradoxně upírá druhým svobodu, po které sám tak touží.

 

Michail Jurjevič Lermontov

• 1814 (Moskva) – 1841 (Pjatigorsk)
• ruský prozaik, dramatik, básník
• základní témata jeho děl, jimiž vrcholí ruský revoluční romantismus, představují světobol, pohrdání světem a hledání smyslu života

DÍLO

• psal jen necelých 13 let X jeho rozsáhlé dílo obsahuje přes 400 básní, 27 poem, 3 romány (z toho dva nedokončené), 4 kratší prózy a 6 dramat
• v prvním období jeho tvorby vznikly mj. romantické poemy, např. Poslední syn volnosti, a drama Maškaráda
• druhé období, začínající smrtí Puškina 1837, zahrnuje temnou a smutnou lyriku plnou touhy po svobodě, poemu Démon a vrcholné prozaické dílo Hrdina naší doby
• Hrdina naší doby
  • 1840
  • psychologický román
  • jediná dokončená Lermontova próza
  • umělecký dokument o životě mnohých mužů Lermontovy doby
  • 5 novel, ústřední postava Grigorij Pečorin
  • Z nadaného aristokrata, nespokojeného snílka, cynického milence a znuděného rozervance se stane společenský vyděděnec, který nenachází uspokojení ani ve střídání zemí, v nichž pobývá, ani ve střídání lásek. Stojí mimo společnost obyčejných lidí, nemá k nim žádné závazky, není schopen najít žádný cíl ani řád. marně se snaží najít smysl své existence. Zabývá se jen sám sebou a stává se zbytečným člověkem.
  • pozorování psychických stavů člověka a trefné pojmenování jevů
• Maškaráda
  • vrchol Lermontovy dramatické tvorby
  • na rozdíl od předchozích tří dramat, která nechtěl zveřejnit, je toto dílo určeno pro veřejnost
  • dvakrát po odmítnutí cenzurou přepracoval
  • na jeviště až 1862
  • Středem děje je stejně jako v ostatních Lermontových dílech jediný hrdina, Jevgenij Arbenin. Zápletka se rozvíjí kolem náramku ztraceného na plese. Najde ho baronesa, která ho pod maskou věnuje muži, jehož miluje. Ten ho ukáže Arbeninovi, který v něm pozná ztracený šperk své ženy Niny. Zloba, žárlivost a nedůvěru mu zabrání uvěřit jejímu vysvětlení, že šperk ztratila, a otráví ji. Sám zešílí poté, kdy se vše vysvětlí.
• Démon
  • básnická poema
  • představuje Lermontovo celoživotní dílo
  • Démon, odsouzený k věčné samotě bez lásky, chce zlomit prokletí láskou k ženě. Tím ji však paradoxně zabíjí, a prohrává tak svoji vzpouru.

 

James Fenimore Cooper

• 1789-1851
• americký romanopisec a kritik
• napsal jeden z prvních dobrodružných zálesáckých románů – ovlivnil tak vývoj románové tvorby v USA
• kolem 40 románů, zasazených jak do časů boje o nezávislost USA (Vyzvědač), tak do autorovy současnosti, vyznačující se zápasy o vlastnictví půdy (Letopisy Littlepageů)
• světovou popularitu mu však přinesla románová pentalogie Příběhy kožené punčochy, především její závěrečná část Poslední Mohykán
  • všechny díly, líčící boje mezi indiány a Francouzi, jsou spojeny ústřední, silně idealizovanou postavou statečného zálesáka Nattyho Bumpooa, který ztělesňuje tradiční představu o rytíři přenesenou do amerického prostředí
  • dramatické prvky jsou zasazeny do popisů nedotčené severoamerické přírody

 

Nathaniel Hawthorne

• 1804-1864
• americký prozaik
• považován spolu s E. A. Poem za zakladatele americké novely

DÍLO

• autorem historických črt a alegorických povídek, v nichž se zabýval zejména morálními konflikty
• děj jeho většinou romanticky ponurých próz je zasazen do prostředí Nové Anglie
• často pracuje s využitím motivu nadpřirozena, které však neplní funkci náboženskou, ale spíše estetickou
• Šarlatové písmo
• • symbolicko-alegorický román
  • zabývá se puritánskou koncepcí viny a trestu
  • Příběh, odehrávající se ve 40. až 50. letech 17. století v Bostonu, se pohybuje na hraně mezi reálným a snovým světem, řeší otázky hříchu a pomsty, ale i lidské statečnosti a soudnosti.

 

Herman Melville

• 1819-1891
• jeho prózy tvoří společně s tvorbou Marka Twaina a Nathaniela Hawthorna základ americké literatury, ze které vchází celá pozdější tvorba tohoto kontinentu
• prvotiny – inspirované pobytem na tichomořských ostrovech (Ráj kanibalů, Tulák po ostrovech) a námořnickým životem (Má první paluba, Bílý žaket)
• Bílá velryba
• • románová epopej
  • obsahuje dvě významové roviny
  • Reálný příběh kapitána velrybářské lodi, který se žene za velrybou, kvůli které kdysi přišel o nohu, se prolíná se symbolickým zápasem člověka s přírodou i se zlem v něm samém
  • Melville se tu na základě symbolu vycházejících z bible snažil odhalit podstatu lidského charakteru, najít klíč k lidské povaze a její náchylnosti ke zlu

 

Edgar Allan Poe

• 1809-1849
• americký prozaik, básník a kritik
• známý svým bohémským životem
• spolu s Jamesem F. Cooperem zakladatelem americké novely, předchůdcem detektivních románů a moderního hororu

DÍLO

• atmosféra tajemna a hrůzy
• báseň Havran
  • prolíná se krása a láska s úzkostí ze života a smrti; Za zimní mrazivé půlnoci milenec truchlící nad ztrátou své milované dívky Lenory uslyší tiché zaklepání. Když otevře, v místnosti se objeví havran, který na všechny jeho otázky odpovídá děsivým krákoráním Never more (Víckrát ne).
• i jeho próza je založena na hrůzostrašném ději
• strach však nevyvolávají nadpřirozené síly, ale lidská zloba a hrůznost, což se projevuje např. ve sbírce povídek Jáma a kyvadlo
• v detektivních příbězích Poe vytvořil první postavu amatérského detektiva Augusta Dupina – ten řeší záhady pečlivým průzkumem místa činu a přesným logickým úsudkem, jako např. v povídkové sbírce Vraždy v ulici Morgue

 

Adam Mickiewicz

• 1798-1855
• polský básník, spisovatel a dramatik
• byl nucen strávit většinu života v emigraci X věnoval své dílo polskému národu
• kromě počátečního vlivu klasicismu je celá jeho tvorba romantická

DÍLO

• Dziady
• • volně komponovaná skladba; název odkazuje na lidový obřad vyvolávání duší zemřelých
  • její starší část, napsaná před odchodem do Ruska, líčí historii nešťastné lásky, kdežto novější (1832) zachycuje spojení hlavního hrdiny se svým národem
• Konrád Wallenrod
• • historický epos, politický podtext
  • líčí příběh muže, který pod maskou řádu německých rytířů obětuje sám sebe, aby pomstil svůj národ
• Pan Tadeáš čili Poslední nájezd na Litvě
• • 1834, romantický národní epos, třináctislabičné alexandríny
  • odehrává se v dobách Napoleonova tažení do Moskvy
  • líčí příběh starého rodového nepřátelství, které je usmířeno až láskou nejmladších členů obou rodů – Zošky a Tadeáše, a podává obraz života, zvyků a myšlení polských obyvatel

 

Novalis

• 1772-1801
• jménem Friedrich von Hardenberg
• německý básník a prozaik, představitel raného proudu německé romantické literatury

DÍLO

• odpor k francouzskému klasicismu a osvícenství, silné náboženské zabarvení
• Hymny noci
• • poznamenáno smrtí snoubenky a mladšího bratra a příznaky vlastní nemoci
  • básnický cyklus 6 hymnických zpěvů
  • psán ve verši i v básnické próze
  • kontrast mezi dnem, životem a světlem na jedné straně a nocí, smrtí a tmou na straně druhé
  • sen se zde prolíná s realitou a předtucha blížící se smrti přináší naději na setkání se ztracenou láskou
• Heinrich von Offterdingen
• • nedokončený román, český překlad „Modrý květ“
  • středověký potulný básník hledá modrý květ, symbol pravdy a skutečného života

 

Heinrich Heine

• 1797-1856
• německý básník 1. pol. 19. stol.
• jménem Harry Heine
• tvorba blízké lidové slovesné tvorbě, ale i básní plných sarkasmu a ironie

DÍLO

• Kniha písní
• • sbírka, obsahuje 5 oddílů básní již dříve vydaných v časopisech
  • jednoduché melodické verše ovlivněné lidovou poezií zahrnují přírodní i sociální motivy, milostnou lyriku, ale i sarkastické básně
• Loreley
• • zlidovělá báseň
  • vypráví o víle, jež svádí do záhuby plavce na Rýnu

 

Jacob a Wilhelm Grimmové

• 1785-1863, 1786-1859
• sběratelé a vydavatelé německých lidových pohádek

DÍLO

• zabývali se germánskou mytologií
• snažili se proniknout ke kořenům lidové poezie, neboť věřili, že právě v ní najdou odraz mýtů a lidského ducha
• jejich sběratelská činnost, která vyústila v Pohádky pro děti a celou rodinu, představovala počátek sbírání pohádek na odborné úrovni
• jimi zapsané pohádky jsou často velmi kruté a hrůzostrašné příběhy, někdy i se špatným koncem
• Vlk a sedm kůzlátek, Červená karkulka, Zlatý pták, Brémští muzikanti a další