Vývoj českého dramatu od středověku po současnost

literatura

 

Jméno: Vývoj českého dramatu od středověku po současnost

Zařazení: Literatura

Přidal(a): Lucie Nováková

 

OBDOBÍ STŘEDOVĚKU

  • počátky ve 12. stol.
  • původně dramatizace církevních témat a obřadů, náboženské hry; později sem pronikají lidové prvky
  • ve 13. – 14. stol. rozvoj lyrického dramatu (latinsky) např. Hra tří Marií
  • Mastičkář – nejstarší české drama (inspirováno Hrou tří Marií), mísí se zde čeština s latinou (= makarónská poezie), veršovaná satirická fraška, zesměšňující pochybné léčitele a tehdejší poměry v Praze, hovorový jazyk
  • Hra svaté Magdalény
  • doba husitství úpadkem divadla – husité dramata neuznávali, nesouhlasili se zobrazováním scén z bible

 

OBDOBÍ RENESANCE, HUMANISMU

  • většina her ve verších, latinsky nebo německy
  • inspirují se Plautem, obecně antickým divadlem
  • velký vliv jezuitů (jezuitské drama – historické a náboženské náměty, cílem vychovávat a vzdělávat), hrálo se i na univerzitách
  • tvorba frašek
  • Mikuláš Konáč z Hodiškova – Judith (přeložena z němčiny)
  • Jan Campanus Vodňanský – psal latinsky, historická témata – Bretislaus (Břetislav)
  • Pavel Kyrmezer – Komedie česká o bohatci a lazarovi

 

BAROKO

  • vliv jezuitů; tvorba pololidová; interludia (frašky hrané o přestávkách)
  • jedním z témat bitva Pobělohorská
  • oživení soc. témat (moc, chudoba) a vlastenectví, častá satira
  • Jan Amos Komenský – didaktické účely (Škola hrou, Škola na jevišti)

 

OBDOBÍ NÁRODNÍHO OBROZENÍ

  • úsilí o vybudování českého divadla – zde jeho vznik – mělo vliv na široké vrstvy lidí
  • od r. 1738 – stálé německé divadlo V Kotcích v Praze
  • od r. 1783 – německé Stavovské divadlo (původně Nosticovo; nejprve italská opera, německá činohra a postupně se začala objevovat i česká představení; spíše pro bohaté)
  • 1771 první česká veselohra: Kníže Honzík
  • 1786-89 – první české divadlo Bouda (na Koňském trhu; pouze česky, hrály se překlady světových autorů – např. Shakespeare, Molière; zde první generace českých dramatiků a herců; spíše pro chudší lid)
  • Václav Thám (režisér, herec, zakl. divadla Bouda) – vlastenecké hry – Břetislav a Jitka
  • Matěj Kopecký – kovové loutkové divadlo
  • Prokop Šedivý – autor frašek
  • Václav Kliment Klicpera – veselého, kritizoval lidské nedostatky
  • Josef Kajetán Tyl (žák Klicpery; dramatik, prozaik, žurnalista)
    • založil ochotnické divadlo s názvem Kajetanské divadlo
    • vrcholem tvorby dramatické báchorky (prolínání charakteru lidových postav a motivů pohádkových bytostí) – nejznámější Strakonický dudák
    • nejvýznamnější hrou fraška Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – poprvé zde zazněla píseň Kde domov můj na hudbu Františka Škroupa (naše momentální hymna); fidlovačka = ševcovská cechovní slavnost
    • divadlo chápal jako výchovnou instituci
  • psal historické hry (Kutnohorští havíři) i vlastenecké hry
  • František Škroup – první česká opera Dráteník

 

OBDOBÍ 2. POL. 19. STOLETÍ

  • 50. léta útlum; od 60. let velký divadelní rozmach

Prozatimní divadlo

  • vytvořeno 1862; první samostatná česká scéna
  • zahájeno historickou hrou Král Vukašín (Vítězslav Hálek)
  • Vítězslav Hálek (spisovatel, dramatik, novinář) – hry: Král Vakušín, Záviš z Falknštejna
  • Karel Sabina – Inzerát

Národní divadlo

  • 1868 položen základní kámen (Josef Zítek)
  • organizovala se sbírka s názvem Národ sobě
  • 1881 otevřeno, vzápětí shořelo -> opět sbírky, definitivně otevřeno 1883 (přestavba Josef Schulz)
  • výzdoba – malíř Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Václav Brožík
  • architekt Josef Zítek (novorenesanční styl)
  • opona Vojtěch Hynais
  • sochař Myslbek
  • poprvé i podruhé otevřeno Smetanovou Libuší
  • Realistická dramata:
    • Ladislav Stroupežnický (dramaturg ND, dramatik) – dílo – Naší furianti (furiant = pyšný sebevědomý člověk)
    • Gabriela Preissová – čerpala ze slováckého venkova, kde pobývala; díla – Její pastorkyňa (zhudebněna Leošem Janáčkem jako opereta), Gazdina roba (opera s názvem Eva)
    • bratři Alois a Vilém Mrštíkovi – dílo – Maryša – napsáno podle skutečné události, hanácké nářečí
  • Bedřich Smetana – opery Braniboři v Čechách; Prodaná nevěsta; Libuše
  • Antonín Dvořák – opery Čert a Káča; Rusalka

Májovci

  • Jan Neruda – ne moc úspěšné veselohry (Ženich z hladu, Prodaná láska)

Lumírovci

  • Jaroslav Vrchlický – zaměřil se na antiku; Noc na Karlštejně (zfilmováno); Cyrano z Bergeracu (překlad díla Edmonda Rostanda)
  • Julius Zeyer – pozdní romantik; Radúz a Mahulena (situovaná na Slovensku), shakespearovské motivy – láska, nenávist, žárlivost, pomsta
  • Alois Jirásek – historická dramata – trilogie – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč; pohádkové drama Lucerna; realistické venkovské drama – Otec; Vojnarka

 

OBDOBÍ 1. POL. 20. STOLETÍ

Moderní drama (ND, Kabaret Červená Sedma, Vinohradské divadlo)

Osvobozené divadlo:

  • avantgardní scéna; hudba Jaroslav Ježek, režie Jiří Frejka, Jindřich Honzl
  • vliv poetismu, inspirace lidovou zábavou, kontakt s divákem, improvizace
  • hry s politickou satirou, varování před nacismem
  • Jan Werich + Jiří Voskovec – původně zde na hostování, později stálé angažmá; pojem forbína = samostatné herecké výstupy před oponou, často improvizované, vtipné, reakce na aktuální témata politiky či společnosti; díla – Vest Pocket Revue; Golem; Caesar; Balada z hadrů (o F. Villonovi); Kat a blázen

 

D34 – divadlo E. F. Buriana

  • režisérské divadlo; lyrický styl, propojuje všechny umělecké složky (text, hudbu, výtvarné složky
  • uvedeny hry Nezvala, Klicpery, Shakespeare…

 

Roku 1944 většina divadel zakázána

 

OBDOBÍ 2. POL. 20. STOLETÍ

  • Jan Drda – Hrátky s čertem; Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert
  • František Hrubín – lyrické drama; převládá nitro postav – Srpnová neděle; Křišťálová noc
  • 50. + 60. léta = zlatý věk českého dramatu, uvolnění poměrů, vznik malých divadel (Na zábradlí, Semafor (Jiří Suchý a Jiří Šlitr), Divadlo Járy Cimrmana (Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak), Laterna magika, Husa na provázku…)
  • Ludvík Kundera – Malé radosti
  • Václav Havel – absurdní drama/antidrama – Zahradní slavnost; Audience (jednoaktovka)
  • 70. + 80. léta = normalizace = bytové divadlo – hry zakázaných autorů inscenovány jako soukromá představení

 

SLOVÁCKÉ DIVADLO

  • založeno r. 1945, otevřeno Její pastorkyňou Gabriely Preissové
  • listopad 1989 – v divadle vzniklo Občanské fórum, odtud organizována i generální stávka
  • od r. 1990 na 25 let ředitelem Igor Stránský
  • realizace off-projektů = divadelní představení se odehrává mimo scény divadla, např. ve škole, na soudu… (Úča musí pryč; Teror)
  • inscenace: Romeo a Julie, Cyrano z Bergeracu, Rychlé Šípy, Limonádový Joe…